Druhá část / Slavení křesťanského tajemství
První díl / Svátostná ekonomie
218. Co to je liturgie? Liturgie je slavení Kristova tajemství a zvláště jeho velikonočního tajemství. V ní se prostřednictvím kněžského úřadu Ježíše Krista, znameními ukazuje a uskutečňuje posvěcení lidí a mystické tělo Krista, to je hlava a údy, koná veřejný kult vzdávaný Bohu.
219. Jaké místo zaujímá liturgie v životě církve? Liturgie posvátná akce po výtce vytváří vrchol, k němuž směřuje činnost církve a zároveň je pramenem, z něhož vyvěrá její životní síla. Skrze liturgii Kristus s ní a skrze ni pokračuje ve svém díle našeho vykoupení.
220. V čem spočívá svátostná ekonomie? Svátostná ekonomie spočívá v komunikaci (sdílení) plodů Kristova vykoupení prostřednictvím slavení svátostí církve a zvláště eucharistie, „dokud nepřijde“ (1 Kor 11,26) .
První kapitola / Velikonoční tajemství v době církve
Liturgie — dílo Nejsvětější Trojice
221. Jakým způsobem je Otec pramenem a cílem liturgie? V liturgii nás Otec naplňuje svým požehnáním ve vtěleném Synu. který pro nás zemřel a vstal z mrtvých, a vylévá do našich srdcí Ducha svatého. Zároveň církev velebí Otce klaněním, chválou, díkuvzdáním a snažně prosí o dar jeho Syna a vylití Ducha svatého.
222. Jak působí v liturgii Kristus? Vzkříšený a oslavený Kristus v církevní liturgii znamená a hlavně uskutečňuje své velikonoční tajemství. Tímže dal apoštolům Ducha svatého, udělil jim a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy skrze eucharistickou oběť a svátosti, v nichž on sám působí, aby uděloval svou milost věřícím všech dob a v celém světě.
223. Jak působí Duch svatý v liturgii vůči církvi? V liturgii se uskutečňuje nejtěsnější spolupráce Ducha svatého s církví. Duch svatý připravuje církev na setkání s jejím
Pánem, připomíná a ukazuje Krista víře shromáždění; zpřítomňuje a aktualizuje Kristovo tajemství; spojuje církev s životem a posláním Krista a dává jí, aby v ní přinášel plody dar společenství.
Velikonoční tajemství ve svátostech církve
224. Co to jsou svátosti a které to jsou? Svátosti jsou vnímatelná a účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, skrze něž se nám uděluje božský život. Je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, pokání, pomazání nemocných, (kněžské) svěcení a manželství.
225. Jaký vztah mají svátosti ke Kristu? Tajemství Kristova života jsou základem toho, co Kristus nyní prostřednictvím služebníků své církve rozdává ve svátostech.
„Co bylo viditelné na našem Spasiteli, přešlo do jeho svátostí“ (sv. Lev Veliký).
226. Jaké je spojení mezi svátostmi a církví? Kristus svěřil svátosti své církvi. Jsou „církve“ ve dvojím významu: jsou „z ní“, protože jsou úkonem církve, jež je svátostí Kristovy činnosti; a jsou „pro ni“, v tom smyslu, že budují církev.
227. Co to je svátostný charakter? Je to duchovní pečeť, udělená svátostmi křtu, biřmování a kněžského svěcení. Je to příslib a záruka božské ochrany.V síle této pečeti je křesťan připodobněn Kristu a různým způsobem se podílí na jeho kněžství. Náleží k církvi podle různých stavů a funkcí. Je tedy zasvěcen božskému kultu a službě církve. Protože je charakter nezničitelný, svátosti, jež jej vtiskují, se přijímají jen jednou za život.
228. Jaký vztah mají svátosti k víře? Svátosti nejenže víru předpokládají, nýbrž ji slovy a obřadnými prvky živí, posilují a vyjadřují. Odtud pochází starobylé úsloví: „Lex orandi, lex credendi“, totiž že církev věří tak, jak se modlí.
229. Proč jsou svátosti účinné? Svátosti jsou účinné ex opere operato, (už tím, že se koná svátostný úkon) protože v nich působí Kristus, jenž udílí totiž milost, kterou znamenají, nezávisle na osobní svatosti služebníka. Nicméně plody svátostí závisejí také na dispozicích toho, kdo je přijímá.
230. Z jakého důvodu jsou svátosti nutné pro spásu? Pro věřící v Krista jsou svátosti nutné pro spásu, i když nejsou uděleny všechny jednotlivému věřícímu, protože udělují svátostné milosti, odpuštění hříchů, přijetí za Boží děti, připodobnění Kristu Pánu a příslušnost do církve.
231. Co to je svátostná milost? Svátostná milost je milost Ducha svatého, vlastní každé svátosti. Tato milost pomáhá věřícímu na jeho cestě ke svatosti, a stejně tak pomáhá církvi, aby rostla v lásce a vydávala svědectví.
232. Jaký je vztah mezi svátostmi a věčným životem? Ve svátostech církev již dostává záruku věčného života, i když nadále „očekává v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista“ (Tit 2,13).
Druhá kapitola / Svátostné slavení velikonočního tajemství
Slavit církevní liturgii
Kdo slaví?
233. Kdo koná v liturgii? Liturgii koná „celý Kristus“ („Christus Totus”) Hlava i Tělo. Jako velekněz celebruje se svým Tělem, jímž je nebeská i pozemská církev.
234. Kdo koná nebeskou liturgii? Nebeskou liturgii konají andělé, svatí Staré i Nové Úmluvy, zvláště Matka Boží, apoštolové, mučedníci a „nesmírné množství, které by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků (Zj 7,9). Když slavíme ve svátostech tajemství spásy, účastníme se této nebeské liturgie.
235. Jakým způsobem slaví liturgii církev na zemi? Církev na zemi slaví liturgii jako kněžský lid, v němž každý dělá úkony podle své funkce v jednotě Ducha svatého: pokřtění přinášejí sebe v duchovní oběť; posvěcení služebníci celebrují podle svěcení, které dostali ke službě všech členů církve; biskupové a kněží jménem Krista-Hlavy (in persona Christi).
Jak slavit?
236. Jak se slaví liturgie? Liturgická slavnost je utkána ze znamení a symbolů, jejichž význam je zakořeněn ve stvoření a v lidských kulturách, upřesňuje se událostmi Staré Umluvy a plně se zjevuje v Osobě a díle Krista.
237. Odkud pocházejí svátostná znamení? Některá pocházejí ze stvoření (světlo, voda, oheň, chléb, víno, olej), jiná ze společenského života (umývání, pomazání, lámání chleba); další pak s dějin spásy Staré Umluvy (obřady Paschy, oběti, vkládání rukou, zasvěcování). Tato znamení, z nichž některá jsou směrodatná a neměnná, přijatá Kristem, se stávají nositeli působení spásy a posvěcení.
238. Jaká souvislost existuje mezi úkony a slovy při slavení svátostí? Při slavení svátostí jsou úkony a slova úzce spojeny. Vždyť i když jsou symbolické úkony již samy sebou řečí, přesto je nutné, aby Boží slovo a odpověď víry doprovázely a oživovaly tyto úkony. Jsou také neoddělitelné, jako znamení a učení, slova a liturgické úkony, protože uskutečňují, co naznačují.
239. Za jakých podmínek má ve slavení liturgie svou funkci zpěv a hudba? Protože zpěv a hudba jsou úzce spojeny s liturgickou akcí a proto musejí respektovat následující měřítka: shoda textů, přednostně vzatých z Písma a z liturgických pramenů, s katolickým učením; vyjádření krásy modlitby; kvalita hudby; účast shromáždění kulturní bohatství Božího lidu a posvátný a slavnostní ráz slavení liturgie. „Kdo zpívá, dvakrát se modlí“ (sv. Augustin).
240. Jaký mají účel posvátné obrazy? Obraz Krista je liturgická ikona per excellence (po výtce). Ostatní, které představují Madonu a svaté znamenají a osla vují Krista, který je v nich oslaven. Hlásají totéž evangelijní poselství, jež předává Písmo svaté pomocí slov a napomáhají vzbuzovat a živit víru věřících.
Kdy slavit?
241. Co je středem liturgické doby? Středem liturgické doby je neděle, základ a jádro celého liturgického roku, který má svůj vrchol v každoroční slavnosti Paschy (velikonoc), svátku všech svátků.
242. Jakou funkci má liturgický rok? Liturgickým rokem církev zpřítomňuje celé tajemství Krista, od vtělení až po jeho slavný návrat. V určitých dnech církev se zvláštní láskou uctívá blahoslavenou Marii, Matku Boží a koná také připomínku svatých, kteří žili pro Krista, s ním trpěli a s ním jsou oslaveni.
243. Co to je liturgie hodin? Liturgie hodin je veřejná a společná modlitba církve, je to modlitba Krista s jeho tělem, církví. Jejím prostřednictvím tajemství Krista, které slavíme v eucharistii, posvěcuje a přeměňuje čas každého dne. Tvoří ji hlavně žalmy a jiné biblické texty a také spisy Otců a duchovních učitelů.
Kde slavit?
244. Potřebuje církev místa pro slavení liturgie? Kult „v duchu a v pravdě“ (Jan 4, 24) v Nové Úmluvě není vázán na nějaké výlučné místo, protože Kristus je pravý chrám Boha, skrze něhož se také křesťané a celá církev stávají působením Ducha svatého, chrámem živého Boha. Nicméně Boží lid, ve své pozemské situaci, potřebuje místa, kde by se mohlo společenství shromáždit ke slavení liturgie.
245. Co to jsou posvátné budovy? Jsou to Boží domy a symboly církve, která žije na onom místě, jakož i nebeského příbytku. Jsou to místa modlitby, v nichž církev slaví především eucharistii a klaní se Kristu, skutečně přítomnému ve svatostánku.
246. Která místa uvnitř kostela jsou privilegovaná? Jsou to: oltář, svatostánek, schránka posvátného křižma, stolec (katedra) biskupa nebo kněze, ambon, křestní pramen, zpovědnice.
Liturgické rozdíly a jednota tajemství
247. Proč je jediné Kristovo tajemství slaveno v církvi podle různých liturgických tradic? Protože nesmírné bohatství Kristova tajemství nemůže vyčerpat jediná liturgická tradice. Už od počátku tedy toto bohatství našlo v různých národech a kulturách výrazy charakterizované úchvatnou rozmanitostí a komplementaritou (vztahem doplňkovost i - úžasně se doplňují).
248. Které měřítko zaručuje jednotu v rozmanitosti? Je to věrnost apoštolské tradici, to je společenství víry a svátostí přijatých od apoštolů, společenství, které je označeno a zaručováno apoštolskou posloupností. Církev je katolická: může tedy do své jednoty integrovat (zahrnout) všechna opravdová bohatství kultur.
249. Je v liturgii všechno neměnné? V liturgii a zvláště v liturgii svátostí je jedna část neměnná, protože je „z božského ustanovení“, které církev věrně střeží. Existují však části podléhající změně; církev má moc a někdy i povinnost přizpůsobit je kulturám různých národů.
Druhý díl / Sedm svátostí církve
250. Jak se rozlišuje sedm svátostí? Sedm svátostí se rozlišují na svátosti uvedení do křesťanské víry: křest, biřmování a eucharistie, svátosti uzdravení: pokání (smíření) a pomazání nemocných; svátosti služby společenství: kněžské svěcení a manželství. Týkají se důležitých chvil křesťanského života. Všechny svátosti jsou zaměřeny na eucharistii „jako a svůj specifický cíl“ (sv. Tomáš Akvinský).
První kapitola / Svátosti uvedení do křesťanského života
251. Jak se provádí uvedení do křesťanského života? Provádí se skrze tři svátosti, jimiž se kladou základy křesťanského života: věřící, znovuzrození ve křtu, jsou posíleni biřmováním a jsou živeni eucharistií.
Svátost křtu
252. Jak se nazývá první svátost uvedení do křesťanského života? Nazývá se především křest kvůli ústřednímu obřadu, jímž se slaví: „pokřtít“ znamená „ponořit“ do vody. Pokřtěný je ponořen do smrti Krista a s ním povstává, jako „nové stvoření“ (2 Kor 5,17). Nazývá se také „koupel znovuzrození a obnovení Duchem svatým“ (Tit 3,5) a „osvícení“ protože pokřtěný se stává „synem světla“ (Ef 5,8).
253. Jak je křest předobrazen ve Starém zákoně? Ve Starém zákoně nacházíme různá předobrazení křtu: vodu, pramen života a smrti, Noemovu archu, která zachraňuje prostřednictvím vody; přechod Rudým mořem, který osvobozuje Izrael z egyptského otroctví; přechod Jordánem, který uvádí Izrael do zaslíbené země, obrazu věčného života.
254. Kdo přivádí k naplnění tyto předobrazy? Ježíš Kristus, který se dává na počátku svého veřejného života pokřtít Janem Křtitelem v Jordánu; na kříži z jeho probodeného boku vytryskne krev a voda, znamení křtu a eucharistie, a po vzkříšení svěřuje apoštolům toto poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19-20).
255. Od kdy církev uděluje křest a komu? Ode dne Letnic církev uděluje křest každému, kdo věří v Ježíše.
256. Co je podstatnou částí obřadu křtu? Podstatný obřad této svátosti se slaví trojnásobným ponořením do křestní vody nebo litím vody na hlavu, zatím vzývá jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
257. Kdo může přijmout křest? Každá ještě nepokřtěná osoba je schopna přijmout křest.
258. Proč církev křtí děti? Protože, tímže se narodily s dědičným hříchem, mají zapotřebí být osvobozeni z moci zlého ducha a být přeneseny do království svobody Božích dětí.
259. Co se požaduje od křtěnce? Od každého křtěnce se požaduje vyznání víry, vyjádřené osobně, jde-li o dospělého člověka, nebo od rodičů a církve, jedná-li se o dítě. Také kmotr a kmotřenka a celé církevní společenství mají část odpovědnosti při přípravě křtu (katechumenát), ale i při rozvoji víry a křestní milosti.
260. Kdo může křtít? Řádnými služebníky (vysluhovateli) křtu jsou biskupové a kněží, v latinské církvi také jáhnové. V případě nutnosti může křtít každý, jen když má úmysl udělat to, co koná církev: vylévá vodu na hlavu kandidáta a pronáší trinitární křestní formuli: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.
261. Je křest nutný pro spásu? Křest je nutný ke spáse pro ty, kterým bylo hlásáno evangelium a kteří mají možnost požádat o tuto svátost.
262. Může se člověk spasit bez křtu? Protože Kristus zemřel pro spásu všech lidí, mohou se spasit bez křtu ti, kteří umírají pro víru (křest krve), katechumeni a všichni, kdo z podnětu milosti, aniž znají Krista a církev, upřímně hledají Boha a usilují plnit jeho vůli (křest touhy). Co se týká dětí zemřelých bez křtu, liturgie církve je svěřuje Božímu milosrdenství.
263. Jaké jsou účinky křtu? Křest odpouští dědičný hřích, všechny osobní hříchy a tresty za hříchy; prostřednictvím posvěcující milosti dává se podílet na trinitárním božském životě, skrze milost ospravedlnění přivtělí ke Kristu a začlení do jeho církve; dává se podílet na Kristově kněžství a je základem společenství všech křesťanů, uděluje teologální ctnosti, dary Ducha svatého.
Pokřtěný patří navždy Kristu: byl navždy poznamenán nezrušitelnou pečetí Krista (charakterem).
264. Jaký význam nabývá křesťanské jméno přijaté při křtu? Jméno je důležité, protože Bůh zná každého jménem, to je v jeho jedinečnosti. Křesťan dostává Při křtu své jméno v církvi, přednostně nějakého světce, aby tak poskytoval pokřtěnému vzor svatosti a zabezpečoval mu svou přímluvu u Boha.
Svátost biřmování
265. Jaké místo má svátost biřmování v božském plánu spásy? Ve Starém zákonu proroci ohlašovali, že očekávaný Mesiáš i celý mesiášský lid dostane Ducha Páně. Celý život a poslání Ježíše se odehrávají v naprostém společenství s Duchem svatým. Apoštolové dostávají Ducha svatého o Letnicích a hlásají „velká Boží díla“ (Sk 2,11). Předávají nově pokřtěným dar téhož Ducha vkládáním rukou. Během staletí církev i nadále žila z Ducha a předávala ho svým dětem.
266. Proč se nazývá pomazání nebo biřmování? Nazývá se pomazání (ve východních církvích pomazání Svatým Myronem), protože jeho podstatným obřadem je pomazání. Nazývá se biřmování, jež je zčeštěné latinské slovo „confirmatione“, protože posiluje křest a upevňuje křestní milost.
267. Co je podstatným obřadem biřmování? Podstatným obřadem biřmování je pomazání posvátným křižmem (olej smíšený s balzámem, posvěcený biskupem) doprovázené vkládáním rukou ze strany služebníka (vysluhovatele), který pronáší svátostná slova vlastní obřadu. Na Západě se toto pomazání dělá na čele pokřtěného se slovy: „Přijmi pečeť Ducha svatého, který je ti dáván darem“. Na Východě se pomazání provádí i na jiných částech těla s formulí: „Pečeť daru Ducha svatého“.
268. Jaký má účinek biřmování? Účinek biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého jako bylo ono o Letnicích. Takové vylití vtiskuje do suše nezničitelný charakter a přispívá ke vzrůstu křestní milosti; zakořeňuje nás hlouběji do božského synovství; pevněji nás spojuje s Kristem a jeho církví, posiluje v nás dary Ducha svatého; dává nám zvláštní sílu vydávat svědectví křesťanské víře.
269. Kdo může přijmout tuto svátost? Jen jednou ji má a může a má přijmout již pokřtěný, který má být ve stavu milosti, aby ji přijal účinně.
270. Kdo je služebníkem (vysluhovatelem) biřmování? Původním služebníkem je biskup. Ukazuje se tak spojení biřmovance s církví v jejím apoštolském rozměru. Když udělu je tuto svátost kněz - jak je tomu běžně na Východě a ve zvláštních případech na Západě - spojení s biskupem a s církví je vyjádřeno knězem, spolupracovníkem biskupa a posvátným křižmem, posvěceným samým biskupem.
Svátost eucharistie
271. Co to je eucharistie? Je to oběť Těla a Krve Pána Ježíše, kterou ustanovil, aby během staletí až do jeho návratu zpřítomňovala oběť Kříže, a svěřil tak své církvi památku své smrti a vzkříšení. Je znamením jednoty, poutem lásky, velikonoční hostinou, při niž se přijímá Kristus, duše je naplněna milostí a dává se záruka věčného života.
272. Kdy Ježíš Kristus ustanovil eucharistii? Ustanovil ji na Zelený čtvrtek, „v noci, kdy byl zrazen“ (1 Kor 11,23), když slavil se svými apoštoly Poslední večeři.
273. Jak ji ustanovil? Ježíš shromáždil své apoštoly ve večeřadle, vzal do svých rukou chléb, rozlámal jej a dával jim ho se slovy: „Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává“ (srov. Mt 26,26; 1 Kor 11,24). Pak vzal do svých rukou kalich vína a řekl jim: „Vezměte a pijte z toho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny. Toto je smlouva nová a věčná. To konejte na mou památku“ (srov. Mk 14,24; 1 Kor 11,25).
274. Co reprezentuje eucharistie v životě církve? Ona je pramenem a vyvrcholením celého církevního života. V eucharistii vrcholí posvěcující činnost Boha vůči nám a náš kult vůči Němu. Zahrnuje všechno duchovní dobro církve: samého Krista, naši Paschu. Eucharistie vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Prostřednictvím slavení eucharistie se již připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život.
275. Jak je nazývána tato svátost? Nezbadatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými názvy, jež připomínají její zvláštní aspekty. Nejobvyklejší jsou: eucharistie, mše svatá, večeře Páně, lámání chleba, slavení eucharistie, památka utrpení, smrti a vzkříšení Pána, svatá oběť, svatá a božská liturgie, svatá tajemství, nejsvětější Svátost, svaté přijímání.
276. Jaké místo zaujímá eucharistie v božském plánu spásy? Ve Staré Úmluvě byla eucharistie předpověděna především velikonoční večeří, kterou Židé každý rok slavili s nekvašeným chlebem na připomínku náhlého osvobozujícího odchodu z Egypta. Ježíš ve svém učení ji ohlašuje a ustanovuje ji, když slaví se svými apoštoly Poslední večeři během velikonoční hostiny. Církev věrna příkazu Pána: „To čiňte na mou památku!“ (1 Kor 11,24) vždy slavila eucharistii, především v neděli, v den Ježíšova vzkříšení.
277. Jak probíhá slavení eucharistie? Má dvě velké části, které tvoří jediný obřadní úkon: bohoslužbu Slova, která zahrnuje hlásání Božího slova a naslouchání mu (Božímu slovu); eucharistická liturgie, která zahrnuje obětování, eucharistickou modlitbu (anaforu), v níž jsou slova proměňování, a přijímání.
278. Kdo je služebníkem slavení eucharistie? Právoplatně svěcený kněz (či biskup), který jedná v osobě Krista Hlavy a jménem církve.
279. Které jsou podstatné a nutné prvky, aby se realizovala eucharistie? Je to obilný chléb a hroznové víno.
280. V jakém smyslu je eucharistie památkou Kristovy oběti? Eucharistie je památka v tom smyslu, že aktualizuje a zpřítomňuje účinným způsobem oběť, kterou Kristus přinesl Otci, jednou pro vždy na kříži ve prospěch lidstva. Obětní charakter eucharistie se ukazuje v samých slovech ustanovení: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává“ a „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás vylévá“ (Lk 22,19-20). Oběť na kříži a oběť eucharistie jsou jedinou obětí. Totožná je oběť i obětující, odlišný je pouze způsob přinášení oběti: krvavý na kříži, nekrvavý v eucharistii.
281. Jakým způsobem se církev podílí na eucharistické oběti? V eucharistii se Kristova oběť stává také obětí údů jeho Těla. Život věřících, jejich chvála, jejich utrpení, jejich modlitba, jejich práce jsou spojeny s Kristovými. Poněvadž je eucharistie oběť, je také přinášena za všechny věřící, živé i zesnulé, na smír za hříchy všech lidí a k dosažení duchovních i časných dobrodiní od Boha. Také nebeská církev je spojena v Kristově oběti.
282. Jak Je Ježíš přítomen v eucharistii? Ježíš Kristus je v eucharistii přítomen jedinečným a nesrovnatelným způsobem. Je totiž přítomen opravdu, skutečně, podstatně: se svým Tělem a svou Krví, se svou duší a se svým božstvím. Je v ní tedy přítomen svátostným způsobem a to pod eucharistickými způsobami chleba a vína, úplně celý Kristus, Bůh a člověk.
283. Co to znamená transsubstanciace? Transsubstanciace znamená proměnu celé podstaty chleba v podstatu Kristova Těla a celé podstaty vína v podstatu jeho Krve. K této proměně dochází při eucharistické modlitbě prostřednictvím účinnosti Kristova slova a působením Ducha svatého. Nicméně vnímatelné charakteristiky chleba a vína, to je „eucharistické způsoby“, zůstávají nezměněné.
284. Lámání chleba rozděluje Krista? Lámání chleba Krista nerozděluje. On je přítomen celý a celistvý v každé eucharistické způsobě a v každé její části.
285. Jak dlouho trvá eucharistická přítomnost Krista? Eucharistická přítomnost Krista trvá, dokud existují eucharistické způsoby.
286. Jaký druh kultu náleží eucharistické svátosti? Přísluší ji kult latrie, to je klanění, vyhrazeného pouze Bohu, jak během eucharistické oběti, tak mimo ni. Církev totiž uchovává s největší pečlivostí proměněné hostie, nosí je nemocnýma a osobám, jež se nemohou účastnit mše svaté, vystavuje ji ke slavné adoraci věřících, nosí ji v procesí a vybízí k časté návštěvě a adoraci Nejsvětější svátosti, uchovávané ve svatostánku.
287. Proč je eucharistie velikonoční hostinou? Eucharistie je velikonoční hostinou, poněvadž Kristus tím, že svátostně realizoval svou Paschu, nám dává své Tělo a svou Krev, nabízené jako pokrm a nápoj a ve své oběti nás spojuje se sebou a navzájem.
288. Co znamená oltář? Oltář je symbolem samého Krista, přítomného jako přinesená oběť (oltář-oběť kříže) a jako nebeský pokrm, který se nám dává (oltář - eucharistický stůl).
289. Kdy církev ukládá účast na mši svaté? Církev ukládá věřícím povinnost účastnit se mše svaté každou neděli a zasvěcené svátky, a doporučuje účastnit se jí také jiné dny.
290. Kdy se má přistupovat ke sv. přijímání? Církev doporučuje věřícím, kteří se účastní mše svaté, aby také přijali svaté přijímání, jsou-li patřičně disponováni; stanoví však povinnost aspoň ve velikonoční době.
291. Co se požaduje k přijetí svatého přijímání? Aby někdo přijal svaté přijímání, musí být plně začleněn do katolické církve a být ve stavu milosti, to znamená, že není si vědom smrtelného hříchu. Kdo si je vědom, že spáchal těžký hřích, musí přijmout svátost smíření před přistoupením k přijímání. Důležitý je duch usebranosti a modlitby, zachovávání postu předepsaného církví a chování těla (gesta a oděv), na znamená úcty ke Kristu.
292. Jaké jsou plody svatého přijímání? Svatým přijímáním roste naše spojení s Kristem a jeho církví, uchovává a obnovuje život milosti přijaté při křtu a biřmování a dává nám růst v lásce k bližnímu. Tímže nás upevňuje v lásce, smazává všední hříchy a chrání nás do budoucnosti před smrtelnými hříchy.
293. Kdy je možno podávat svaté přijímání jiným křesťanům? Katoličtí služebníci dovoleně podávají svaté přijímání členům Východních církví, které nejsou v plném společenství s katolickou církví, když o to oni samovolně požádají a jsou dobře disponováni. Členům jiných církevních společenství katoličtí služebníci podávají dovoleně svaté přijímání, když o to samovolně žádají ze závažných důvodů, když jsou dobře disponováni a projevují katolickou víru ohledně svátosti.
294. Proč je eucharistie „zárukou budoucí slávy“? Protože eucharistie nás zahrnuje veškerou milostí a požehnáním nebe, posiluje nás pro putovaní tímto životem a dává nám toužit po věčném životě, tímže nás již spojuje s Kristem, který vystoupil na pravici Otce, s církví v nebi, s nejblahoslavenější Pannou a všemi svatými.
V eucharistii lámeme „jediný chléb, který je lékem nesmrtelnosti, protijedem, abychom nezemřeli, ale navždy žili v Ježíši Kristu“ (sv. Ignác z Antiochie).
Druhá kapitola / Svátosti uzdravení
295. Proč Kristus ustanovil svátost pokání a pomazání nemocných? Kristus, lékař duše a těla, je ustanovil, protože nový život, který nám dal ve svátostech uvedení do křesťanského života, se může oslabit nebo dokonce hříchem ztratit. Proto Kristus chtěl, aby jeho církev pokračovala v jeho díle uzdravování a spásy prostřednictvím těchto dvou svátostí uzdravování.
Svátost pokání nebo smíření
296. Jak se nazývá tato svátost? Nazývá se svátost obrácení, pokání, smíření, odpuštění, vyznání, obrácení.
297. Proč existuje svátost smíření po křtu? Protože nový život v milosti, přijaté při křtu, nepotlačil slabost lidské přirozenosti, ani náklonnost ke hříchu (totiž žádostivost), Kristus ustanovil tuto svátost k obrácení pokřtěných, kteří se hříchem od něho oddálili.
298. Kdy byla ustanovena tato svátost? Zmrtvýchvstalý Pán ustanovil tuto svátost, když se na velikonoce večer ukázal svým apoštolům a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan
299. Mají pokřtění zapotřebí se obrátit? Kristova výzva k obrácení stále zaznívá v životě pokřtěných. Obrácení je stálý úkol pro celou církev, která je svatá a zahrnuje ve svém klíně hříšníky.
300. Co to je vnitřní pokání? Je to dynamismus „zkroušeného srdce“ (Ž 51,19), jímž hýbe božská milost, aby odpovědělo na milosrdnou lásku Boha. Zahrnuje upřímnou lítost a odmítnutí spáchaných hříchů, pevné předsevzetí v budoucnosti už nehřešit a důvěru v Boží pomoc. Živí se nadějí na božské milosrdenství.
301. Jakým způsobem se koná pokání v křesťanském životě? Pokání se koná mnoha různým,i formami, zvláště postem, modlitbou, a almužnou. Avšak existují jiné formy pokání, které mohou být vykonané ve všedním životě křesťana zvláště v postní době a v kajícím dnu - v pátek.
302. Které jsou podstatné prvky svátosti smíření? Jsou dva: skutky vykonané člověkem, který se obrátí pod vlivem Ducha svatého, a rozhřešení kněze, který jménem Krista uděluje odpuštění a stanoví způsob zadostiučinění.
303. Které jsou skutky kajícníka? Jsou to: pečlivé zpytování svědomí; zkroušenost (nebo lítost), jež je dokonalá, je-li zdůvodněna láskou k Bohu a po níž následuje předsevzetí už více nehřešit; vyznání - kajícník vyznává před knězem všechny hříchy; zadostiučinění, neboli vykonání určitých úkonů pokání, které zpovědník kajícníkovi ukládá, aby napravil škodu způsobenou hříchem.
304. Které hříchy je třeba vyznat? Je třeba vyznat všechny těžké hříchy, dosud nevyznané, na které si vzpomíná po pečlivém zpytování svědomí. Vyznání těžkých hříchů je jediný normální způsob, jak dostat odpuštění.
305. Kdy je třeba vyznat těžké hříchy? Každý člověk, když dosáhl věku užívání rozumu, je povinen vyznat své těžké hříchy aspoň jednou za rok a v každém případě dříve než přijme svaté přijímání.
306. Proč mohou být předmětem svátostné zpovědi také všední hříchy? Vyznání všedních hříchů církev velmi doporučuje, i když není nezbytně nutné, protože nám napomáhá vychovávat si správné svědomí a bojovat proti špatným náklonnostem, abychom se dali uzdravit Kristem a abychom postupovali v životě Ducha.
307. Kdo je služebníkem této svátosti? Kristus svěřil službu smíření svým apoštolům, jejich nástupcům biskupům a jejich spolupracovníkům, kněžím, kteří se tedy stávají nástroji Božího milosrdenství a spravedlnosti. Ti vykonávají moc odpouštět hříchy „Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého”.
308. Komu je vyhrazeno rozhřešení některých hříchů? Rozhřešení některých hříchů zvláště těžkých (potrestaných exkomunikací) je vyhrazeno Svatému stolci nebo místnímu biskupovi nebo knězi, který jimi byl pověřen, i když každý kněz může rozhřešit od jakéhokoliv hříchu nebo exkomunikace toho, kdo je v nebezpečí smrti.
309. Je zpovědník zavázán tajemstvím? Protože tato služba a respektování osob je tak delikátní a veliké, každý zpovědník bez výjimky je zavázán pod velmi přísnými tresty, dodržovat svátostnou pečeť, to je naprosté tajemství ohledně hříchů, které se dověděl při zpovědi.
310. Jaké jsou účinky této svátosti? Účinky svátosti pokání jsou: smíření s Bohem a tedy odpuštění hříchů; smíření s církví; znovunabytí stavu milosti, byl li ztracen; odpuštění věčného trestu, který si zasluhovaly smrtelné hříchy a aspoň zčásti časné tresty, jež jsou následky hříchu; pokoj a klidné svědomím, i útěchu ducha; růst duchovních sil pro křesťanský boj.
311. Může se tato svátost v některých případech slavit společným vyznáním a rozhřešením? V případech závažné nutnosti (jako v nebezpečí bezprostřední smrti), lze se uchýlit ke společnému slavení smíření se všeobecným vyznáním a hromadným rozhřešením, při respektování církevních norem a s předsevzetím v patřičné době osobně vyznat těžké hříchy.
312. Co to jsou odpustky? Odpustky jsou odpuštění časných trestů před Bohem, které si člověk zasloužil za hříchy již odpuštěné jako vina. Věřící je získává za určitých podmínek pro sebe i pro druhé, prostřednictvím služby církve, která jako vykonavatelka vykoupení rozdává poklad zásluh Krista a svatých.
Svátost pomazání nemocných
313. Jak je prožívána nemoc ve Starém zákoně? Ve Starém zákoně člověk v nemoci zakouší své meze a zároveň tuší, že nemoc je tajemným způsobem spojena s hříchem. Proroci domysleli, že mohla mít také výkupnou hodnotu za hříchy vlastní i druhých. Tak byla nemoc prožívána před Bohem, od něhož si vyprošuje uzdravení.
314. Jaký význam má Kristův soucit s nemocnými? Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení chorých, jsou jasným znamením, že s Ním přišlo Boží království a tedy vítězství nad hříchem, utrpením a smrtí. Svým utrpením a smrtí dává nový smysl utrpení, jež se může stát prostředkem očištění a spásy pro nás samé i pro druhé, je-li spojeno s jeho utrpením.
315. Jak se chová církev k nemocným? Protože církev dostala od Pána příkaz: „Uzdravujte nemocné“ (Mt 10,8), snaží se jej plnit péčí o nemocné, doprovázenou přímluvnými modlitbami. Především ale má zvláštní svátost pro nemocné, ustanovenou samým Kristem; dosvědčuje ji svatý Jakub: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně“ (Jak 5,14-15).
316. Kdo může přijmout svátost pomazání nemocných? Přijímá je věřící, který se nemocí nebo stářím začíná dostávat do nebezpečí smrti. Tentýž věřící ji může také přijmout vícekrát, když dochází ke zhoršení nemoci nebo když na něj přijde jiná těžká nemoc. Udělení této svátosti má pokud možná předcházet osobní zpověď nemocného.
317. Kdo uděluje tuto svátost? Tuto svátost mohou udělovat pouze kněží (biskupové nebo kněží).
318. Jak se slaví tato svátost? Podstatné při této svátosti je pomazání olejem, posvěceným pokud možná od biskupa, na čele a na rukou nemocného (v římském obřadu nebo také na jiných částech těla v jiných obřadech) a modlitba kněze, který naléhavě prosí o zvláštní milost této svátosti.
319. Jaké účinky má tato svátosti? Uděluje zvláštní milost, která mnohem intimněji spojuje nemocného s Kristovým utrpením,k jeho dobru a k dobru celé církve, tímže mu dává posilu, pokoj, i odvahu a také, je-li nutné, i odpuštění hříchů, jestliže se nemocný nemohl vyzpovídat. Tato svátost někdy umožňuje, chce-li Bůh, také znovunabytí tělesného zdraví. V každém případě připravuje toto pomazání nemocného a přechod do Otcova domu.
320. Co to je „viatikum“? (v latině a italštině = jídlo nebo peníze na cestu)
To je eucharistie, kterou přijímají ti, kteří se chystají opustit pozemský život. Přijatá ve chvíli přechodu z tohoto světa k Otci, společenství Těla a Krve Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, je semenem věčného života a mocí vzkříšení.
Třetí kapitola / Svátosti ve službě společenství a poslání
321. Které jsou svátosti ve službě společenství a poslání? Dvě svátosti, svěcení kněží a manželství, udělují speciální milost pro zvláštní poslání v církvi vzhledem na budování Božího lidu. Přispívají zvláště církevnímu společenství a spáse druhých.
Svátost kněžského svěcení
322. Co to je svátost kněžského svěcení? Je to svátost, díky níž se i nadále v církvi vykoná až do konce časů poslání, jež Kristus svěřil apoštolům.
323. Proč se nazývá svátost kněžského svěcení? Kněžství označuje církevní sbor, do něhož se vstupuje prostřednictvím zvláštního svěcení, které skrze zvláštní dar Ducha svatého, umožňuje vykonávat posvátnou moc ke službě Božího lidu.
324. Jaké místo zaujímá svátost kněžského svěcení v božském plánu spásy? Ve Starobylé Úmluvě jsou předobrazy takové svátosti: služba levitů, jakož i Áronovo kněžství a ustanovení sedmdesáti „starších“ (Nm 11,25). Tyto předobrazy nacházejí své naplnění v Ježíši Kristu, který svou obětí na kříži je „jediným… prostředníkem mezi Bohem a lidmi“ (1 Tim 2,5), „velekněz podle řádu Melchizedecha“ (Zid 5,10). Jediné Kristovo kněžství je zpřítomněno ve služebném kněžství.
„Pouze Kristus je pravý kněz, ostatní jsou jeho služebníci” (sv. Tomáš Akvinský).
325. Kolik stupňů má služebné kněžství? Je složeno ze tří stupňů, nenahraditelných pro organickou strukturu církve: biskupství, kněžství, jáhenství.
326. Jaký účinek má biskupské svěcení? Biskupské svěcení uděluje zvláštním vylitím Ducha svatého plnost svátosti kněžství, dělá z biskupa právoplatného nástupce apoštolů a zařazuje ho do biskupského sboru, tímže sdílí s papežem a ostatními biskupy starost o celou církev a uděluje mu úřad učit, posvěcovat a vládnout.
327. Jaká je služební povinnost biskupa místní církve, jež mu byla svěřena? Biskup, jemuž byla svěřena místní církev, je viditelným principem a základem jednoty této církve, v níž plní jako Kristův náměstek pastýřský úřad za pomoci svých kněží a jáhnů.
328. Jaké má účinky kněžské svěcení? Pomazání Ducha vtiskuje knězi duchovní nezničitelný charakter, připodobňuje ho Kristu knězi a činí ho schopným jednat jménem Krista Hlavy. Protože je spolupracovníkem biskupa, je posvěcen, aby hlásal evangelium, aby slavil božský kult, především eucharistii, z níž jeho služba čerpá sílu, a aby byl pastýřem věřících.
329. Jak kněz vykonává svou službu? I když je posvěcen pro všeobecné poslání, vykonává je v místní církvi, ve svátostném bratrství s jinými kněžími, kteří vytvářejí „kněžstvo“, a kteří ve společenství s biskupem a v závislosti na něm nesou odpovědnost za místní církev.
330. Jaké účinky má jáhenské svěcení? Jáhen, připodobněn Kristu, služebníku všech, je posvěcen pro službu církve kterou vykonává pod autoritou svého biskupa, co se týká služby slova, božského kultu, pastorálního vedení a lásky.
331. Jak se slaví svátost kněžství? U každého ze tří stupňů se svátost kněžství uděluje vkládáním rukou na hlavu svěcence ze strany biskupa, který pronáší slavnostní světící modlitbu. Tou biskup naléhavě prosí Boha, aby zvláště na svěcence vylil Ducha svatého a jeho dary vzhledem ke službě.
332. Kdo může udělovat tuto svátost? Přísluší platně svěceným biskupům jako nástupcům apoštolů, aby udělovali tři stupně svátosti kněžství.
333. Kdo může přijmout tuto svátost? Platně ji může přijmout pouze pokřtěný, mužského pohlaví: církev se cítí vázána touto volbou kterou učinil sám Pán. Nikdo nemůže vyžadovat přijetí této svátosti, ale musí být církevní autoritou považován za vhodného ke službě.
334. Je požadován celibát od toho, kdo přijímá svátost kněžství? Pro biskupské svěcení je vždy požadován celibát. Pro kněžství jsou v latinské církvi normálně voleni věřící mužové, kteří žijí v celibátu a jsou ochotni jej věrně zachovávat „pro Boží království“ (Mt 19,12); Ve východních církvích není dovoleno oženit se po přijetí kněžského svěcení. Trvalými jáhny se mohou stát také již ženatí mužové.
335. Jaké účinky má svátost kněžství? Tato svátost uděluje zvláštní vylití Ducha svatého, které svěcence připodobňuje Kristu v jeho trojí funkci kněze, proroka a krále, podle příslušných stupňů svátosti. Kněžské svěcení vtiskuje nezničitelný duchovni charakter; proto nemůže být opakována ani udělena na omezenou dobu.
336. S jakou autoritou se vykonává služebné kněžství? Posvěcení kněží při výkonu posvátné služby nemluví a nejednají z vlastní autority ani z pověření nebo zmocnění společenství, nýbrž v osobě Krista Hlavy a jménem církve. Proto se služebné kněžství podstatně liší, a to ne pouze stupněm, od všeobecného kněžství věřících, k jejich službě je Kristus ustanovil.
Svátost manželství
337. Jaký je Boží plán s mužem a ženou? Bůh, jenž je láska a stvořil člověka pro lásku, ho povolal k tomu, aby miloval. Když stvořil muže a ženu, povolal je v manželství k intimnímu společenství života a vzájemné lásky, „tak, aby už nebyli dva, ale jedno tělo“ (Mt 19,6). Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi“ (Gen 1,28).
338. K jakým cílům Bůh ustanovil manželství? Manželské spojení muže a ženy, založené a uspořádané vlastními zákony Stvořitele, je svou přirozeností zaměřeno na společenství a dobro manželů a plození a výchovu dětí. Manželské spojení podle prvotního božského plánu je nerozlučitelné: „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).
339. Jakým způsobem ohrožuje manželství hřích? Kvůli prvotnímu hříchu, který vyvolal také porušení prvotního společenství muže a ženy, darovaného Stvořitelem, je manželské spojení velmi často napadáno nesvorností a nevěrností. Nicméně Bůh ve svém nekonečném milosrdenství dává muži a ženě svou milost, aby uskutečňovali spojení svých životů podle původního božského plánu.
340. Co učí Starý zákon o manželství? Bůh pomáhá svému lidu, především pedagogikou Zákona a proroků, aby uzrávalo vědomí, že manželství je jediné a nerozlučitelné. Svatební smlouva Boha s Izraelem připravuje a předobrazuje novou Smlouvu, dovršenou Božím Synem, Ježíšem Kristem s jeho nevěstou církví.
341. Co nového dal manželství Kristus? Ježíš Kristus nejenom obnovuje prvotní řád, jaký chtěl Bůh, nýbrž dává milost, žít manželství v nové důstojnosti svátosti, která je znamením jeho manželské lásky k církvi: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev“ (Ef 5,25).
342. Je manželství povinné pro všechny? Manželství není povinné pro všechny. Bůh povolává některé muže a ženy, aby následovali Pána Ježíše v životě panenství nebo celibátu pro Boží království, tímže se svobodně zříkají velkého dobra manželství, aby se starali o věci Pána a snažili se Mu líbit, stávajíce se znamením, absolutního primátu Kristovy lásky a vroucího očekávání jeho slavného příchodu.
343. Jak se slaví svátost manželství? Protože manželství ustanovuje manžele do veřejného stavu života církve, je její liturgické slavení veřejné za přítomnosti kněze (nebo kvalifikovaného svědka církve) a dalších svědků.
344. Co to je manželský souhlas? Manželský souhlas je vůle, vyjádřená jedním mužem a jednou ženou, vzájemně a definitivně se sobě dát, aby žili svazek věrné a plodné lásky. Protože souhlas vytváří manželství, je nezbytný a nenahraditelný. Aby souhlas učinil manželství platným, musí být jeho předmětem manželství, a musí to být lidský akt, vědomý a svobodný, nevynucený násilím nebo nátlakem.
345. Co se požaduje, je-li jeden z manželů nekatolík? Aby byla smíšená manželství (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem) dovolená, vyžaduje se dovolení církevní autority. Aby byla platná manželství z s rozdílným kultem (mezi katolíkem a nepokřtěným), mají zapotřebí dispense. V každém případě je podstatné, aby manželé nevylučovali přijetí cílů a podstatných vlastností manželství a aby katolický manžel (manželka) potvrdil, že druhý (druhá) zná závazky, uchovat víru a zajistit křest a katolickou výchovu dětí.
346. Jaké má účinky svátost manželství? Svátost manželství vytváří mezi manželi trvalé a výlučné pouto. Sám Bůh pečetí souhlas manželů. Proto uzavřené a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Kromě toho tato svátost uděluje manželům nezbytnou milost, aby dosáhli svatosti v manželském životě a k odpovědnému přijetí dětí a jejich výchově.
347. Které hříchy jsou těžce proti svátosti manželství? Jsou to: cizoložství; polygamie, neboť odporuje stejné důstojnosti mezi mužem a ženou, a jedinečnosti a výlučnosti manželské lásky; odmítnutí plodnosti, které zbavuje manželský život jeho nejcennějšího daru: dětí; a rozvod, který se prohřešuje proti nerozlučitelnosti.
348. Kdy církev připouští tělesné oddělení manželů? Církev připouští tělesné oddělení manželů, když se jejich společné bývání stalo ze závažných důvodů prakticky nemožné; i když si přeje jejich smíření. Avšak nejsou svobodni uzavřít nové manželství, leda že by jejich manželství bylo prohlášeno za neplatné; za takové je prohlásí církevní autorita.
349. Jaký je postoj církve k rozvedeným, kteří znovu uzavřeli sňatek? Církev, věrna Pánu, nemůže uznat manželství rozvedených, kteří uzavřeli další civilní sňatek. „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství“ (Mk 10,11-12). Vůči nim církev uskutečňuje postoj jemnocitné péče, tímže je vybízí, aby žili podle víry a vychovávali děti v křesťanské víře. Nemohou však dostat svátostné rozhřešení, ani přistupovat k přijímání eucharistie, ani vykonávat určité církevní odpovědnosti, dokud trvá situace objektivně odporující Božímu zákonu.
350. Proč se křesťanská rodina také nazývá „domácí církev“? Protože rodina ukazuje a uskutečňuje rodinou a komunitní povahu církve. Každý člen, podle své role, vykonává křestní kněžství a přispívá k tomu, aby udělal z rodiny komunitu milosti a modlitby, školu lidských a křesťanských ctností a místo prvního hlásání víry dětem.
Čtvrtá kapitola / Jiné liturgické slavnosti
Svátostiny
351. Co to jsou svátostiny? Jsou to posvátná znamení ustanovená církví, jimiž bývají posvěcovány různé životní okolnosti. Zahrnují modlitbu, vždy doprovázenou znamením kříže a jinými znameními. Mezi svátostinami zaujímají důležité místo požehnání, která jsou chválou Boha a modlitbou za obdržení jeho darů, posvěcení osob a zasvěcení věcí Božímu kultu.
352. Co to je exorcismus? Mluví se o exorcismu, když církev svou autoritou žádá ve jménu Ježíše, aby nějaká osoba nebo předmět byl chráněn proti vlivu zlého ducha a byl vyňat z jeho nadvlády. Provádí se řádnou formou při křestním obřadu. Slavný exorcismus, zvaný velký exorcismus může vykonat pouze kněz, kterého biskup pověřil.
Křesťanské pohřební obřady
354. Jaký vztah existuje mezi svátostmi a smrtí křesťana? Křesťan, který umírá v Kristu, dospívá na konci své pozemské existence k dovršení nového života, který začal křtem, byl posílen pomazáním Ducha svatého a živen eucharistii, předjímáním nebeské hostiny. Smysl smrti křesťana se ukazuje ve světle smrti a vzkříšení Krista, naší jediné naděje; křesťan, který umírá v Ježíši Kristu jde „přebývat u Pána“ (2 Kor 5,8).
355. Co vyjadřují pohřební obřady? Pohřební obřady, i když se konají v rozmanitých ritech odpovídajících situaci a tradicím jednotlivých krajin, vyjadřují velikonoční charakter křesťanské smrti v naději na vzkříšení a smysl společenství se zesnulým zvláště prostřednictvím modlitby za očištění jeho duše.
356. Které jsou hlavní části pohřebních obřadů? Pohřební obřady mají obvykle čtyři hlavní části: přijetí zesnulého ze strany společenství slovy útěchy a naděje, bohoslužba slova, eucharistická oběť a rozloučení, v němž je duše zesnulého svěřována Bohu, prameni věčného života, zatímco jeho tělo je pohřbíváno v očekávání vzkříšení.