1.2.2 Předávání Božího zjevení
74 Bůh „chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4), tj. k poznání Ježíše Krista.76 Je proto nutné, aby Kristus byl hlásán všem národům a všem lidem, aby tak zjevení dospělo do všech končin světa:
„Bůh ve své veliké dobrotě zařídil, aby to, co zjevil ke spáse všech národů, zůstalo navždy neporušené a bylo předáváno všem pokolením.“77
Apoštolská Tradice
75 „Proto Kristus Pán, v němž je dovršeno celé zjevení svrchovaného Boha (srov. 2 Kor 1,20; 3,16-4,6), dal apoštolům příkaz, aby evangelium, které už dříve přislíbili proroci a které on sám naplnil a vlastními ústy vyhlásil, kázali jako pramen veškeré spasitelné pravdy i celého mravního řádu a sdělovali jim Boží dary.“78
KÁZÁNÍ APOŠTOLŮ…
76 Evangelium bylo předáváno podle Pánova příkazu dvěma způsoby: – ústně, prostřednictvím apoštolů, „kteří ústním kázáním, příkladem a ustanovováním řádu předávali to, co přijali z Kristových úst, ze styku s ním a z jeho skutků, i to, čemu se naučili z vnuknutí Ducha svatého“; – písemně, prostřednictvím těch apoštolů a jejich spolupracovníků, kteří „z vnuknutí téhož Ducha svatého zaznamenali poselství o spáse písemně“.79
… POKRAČUJE V APOŠTOLSKÉ POSLOUPNOSTI
77 „Aby se však v Církvi stále zachovalo evangelium celé a živé, zanechali apoštolové jako své nástupce biskupy a postoupili jim své učitelské místo.“80 Vždyť „apoštolské kázání, vyjádřené zvláštním způsobem v inspirovaných knihách, mělo být uchováno až do konce věků.“81
78 Toto živé předávání, vykonávané v Duchu svatém, se nazývá Tradicí – nakolik se liší od Písma svatého, i když je s ním úzce spojeno. Skrze toto Tradici podání „tak Církev ve svém nauce, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem pokolením předává všechno, co sama je a co věří“.82 „Výroky svatých Otců svědčí o oživující přítomnosti této Tradice, jejíž bohatství se přelévá do praxe a do života věřící a modlící se Církve.“83
79 Tím způsobem tedy to, co Otec sdělil o sobě skrze své Slovo v Duchu svatém, je v Církvi přítomno a působí v ní: „A tak Bůh, který kdysi promluvil, nepřestává mluvit se Snoubenkou svého milovaného Syna a Duch svatý, skrze kterého zaznívá živý hlas evangelia v Církvi a skrze ni ve světě, uvádí věřící do veškeré pravdy a působí, aby v nich Kristovo slovo přebývalo v celém svém bohatství.“84
Vztah mezi Tradicí a Písmem svatým
SPOLEČNÝ PRAMEN…
80 „Posvátná Tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi vjedno a směřují k témuž cíli“.85 Jedno i druhé zpřítomňuje v Církvi tajemství Krista a činí je plodným, neboť on slíbil, že zůstane se svými „po všechny dny až do skonání světa“ (Mt 28,20).
… DVA ROZDÍLNÉ ZPŮSOBY PŘEDÁVÁNÍ
81 „Písmo svaté je totiž Boží řeč písemně zaznamenaná z vnuknutím Ducha svatého“. Co se týká posvátné Tradice, ta „předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a rozšiřovali“.
82 „A to je důvod, proč Církev nečerpá jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto se má obojí přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností.“86
APOŠTOLSKÁ TRADICE A RŮZNÉ TRADICE CÍRKEVNÍ
83 Tradice, o níž mluvíme, pochází od apoštolů a předává všechno to, co přijali z Ježíšova učení a příkladu a čemu se naučili od Ducha svatého. Vždyť první křesťanská generace ještě neměla psaný Nový zákon a sám Nový zákon dosvědčuje, jak se rozvíjela živá Tradice.
Od ní se liší „tradice“ teologické, disciplinární, liturgické či devocionální (tradice různých pobožností), které se během doby zrodily v místních církvích. Tyto tradice představují zvláštní formy, z nichž velká tradice nabývá výrazů přizpůsobených různým místům a různým dobám. Ve světle velké apoštolské Tradice mohou být tyto pozdější tradice uchovány, upraveny nebo také pod vedením učitelského úřadu Církve zrušeny.
Výklad pokladu víry
POKLAD VÍRY SVĚŘENÝ CELÉ CÍRKVI
84 „Poklad“ (1 Tim 6,20)87 víry (depositum fidei), obsažený v posvátné Tradici a v Písmu svatém, apoštolové svěřili celé Církvi. „Všechen svatý lid, sjednocený se svými pastýři, lne pevně k tomuto pokladu a setrvává ustavičně v apoštolském učení a společenství, v lámání chleba a v modlitbě; tak se při uchovávání, uskutečňování a vyznávání předané víry vytváří jedinečný soulad biskupů a věřících.“88
UČITELSKÝ ÚŘAD CÍRKVE
85 „Úkol autenticky vykládat Boží slovo psané nebo ústně předávané, je svěřen pouze živému učitelskému úřadu Církve, který vykonává svou pravomoc ve jménu Ježíše Krista“,89 to je biskupům ve spojení s Petrovým nástupcem, římským biskupem.
86 „Tento učitelský úřad však není nad Božím slovem, ale slouží mu tak, že učí jen to, co bylo předáno, neboť z Božího příkazu a za pomoci Ducha svatého Boží slovo nábožně slyší, svědomitě střeží a věrně vykládá a z tohoto jediného pokladu víry čerpá všechno, co předkládá k věření jako zjevené od Boha.“90
ČLÁNKY VÍRY
88 Učitelský úřad Církve využívá plnosti své moci, kterou obdržel od Krista, když definuje nějaké dogma (článek víry), to znamená, když předkládá závazným způsobem, který vyžaduje od křesťanského lidu neodvolatelný souhlas víry, pravdy obsažené v Božím zjevení nebo pravdy, které jsou s nimi nutné spojeny.
89 Články víry a náš duchovní život jsou organicky spojeny. Články víry jsou světla na cestě naší víry, osvětlují ji a dávají jí jistotu. A naopak, je-li náš život poctivý, náš rozum i naše srdce budou otevřeny k přijetí světla článků víry.92
NADPŘIROZENÝ SMYSL PRO VÍRU
91 Všichni věřící se podílejí na pochopení a předávání zjevené pravdy. Přijali pomazání Ducha svatého, který je učí95 všemu a uvádí je „do celé pravdy“ (Jan 16,13).
92 „Celek věřících… se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když od ‘biskupů až po poslední věřící laiky’ dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů.“96
93 „Tento smysl pro víru, probouzený a udržovaný Duchem pravdy, působí, že Boží lid – pod vedením posvátného učitelského úřadu Církve, který věrně poslouchá – nepřijímá už pouze lidské slovo, nýbrž skutečně slovo Boží (srov. 1 Sol 2,13), neúchylně lne k ‘víře jednou provždy křesťanům svěřené’ (Jud 3), proniká do ní stále hlouběji správným usuzováním a stále plněji ji uplatňuje v životě.“97
RŮST V CHÁPÁNÍ VÍRY
94 Za přispění Ducha svatého se může v životě Církve rozvíjet chápání jak skutečností, tak i slov pokladu víry: - „přemýšlením a studiem věřících, kteří je uchovávají ve svém srdci“98; „a zvláště teologickým bádáním se snaží dosáhnout hlubokého poznání zjevené pravdy“.99 - „hlubším pochopením duchovních skutečností z vlastní zkušenosti“100; „Boží slova rostou zároveň s tím, kdo je čte“.101 - „hlásáním těch, kteří s posloupností v biskupském úřadě přijali bezpečné charizma pravdy“.102
95 „Je tedy zřejmé, že posvátná Tradice, Písmo svaté a učitelský úřad Církve jsou podle moudrého úradku Božího rozhodnutí tak spolu spojeny a sdruženy, že jedno bez druhých nemůže být, a že všichni tři činitelé zároveň, každý svým způsobem, pod vlivem jediného Ducha svatého přispívají účinně ke spáse duší.“103
Souhrn
96 Apoštolové pod vedením Ducha svatého kázáním a spisy předali, co jim svěřil Kristus, všem generacím až do slavného Kristova příchodu.
97 „Posvátná Tradice a Písmo svaté tvoří jediný posvátný poklad Božího slova“,104 v němž putující Církev jako v zrcadle nazírá na Boha, zdroj všeho svého bohatství.
98 „A tak Církev ve svém nauce, životě a bohoslužbě zvěčňuje a všem pokolením předává všechno, co sama je co věří“.105
99 Všechen Boží lid svým nadpřirozeným smyslem pro víru nepřestává přijímat dar Božího zjevení, stále hlouběji do něho pronikat a stále plněji z něj žít.
100 Úkol autenticky vykládat Boží slovo byl svěřen pouze učitelskému úřadu Církve, papeži a biskupům, kteří jsou s ním spojeni.
Srov. Jan 14,6.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 7.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 7.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 7.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 7.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 9.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 9.↩︎
Srov. 2 Tim 1,12-14.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10.↩︎
Srov. 2. vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium) 20.↩︎
Srov. Jan 8,31-32.↩︎
Srov. 1. vatikánský koncil: DS 3016: „nextus mysteriorum“; 2. vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium) 25.↩︎
Druhý vatikánský koncil, UR (Dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio) 11.↩︎
Srov. 1 Jan 2,20.27.↩︎
Druhý vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium) 12.↩︎
Druhý vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium) 12.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) 62,7; srov. 44,2; DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 23-24; UR (Dekret o ekumenismu Unitatis redintegratio) 4.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
„Divina eloquia cum legente crescunt“, sv. Řehoř Veliký, Homilia in Ezechielem, 1,7,8; PL 76, 843D.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 8.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10,3.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10,3.↩︎
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum) 10,1.↩︎