1. článek
Mravní zákon

#

1950 Mravní zákon je dílo Boží moudrosti. Lze jej definovat v biblickém smyslu jako otcovské poučování, jako vychovatelské umění Boží. Předpisuje člověku cesty, pravidla chování, která vedou ke slíbené blaženosti; zakazuje cesty zla, které odvádějí od Boha a od jeho lásky. Je zároveň přísný ve svých přikázáních a laskavý ve svých příslibech.

#

1951 Zákon je pravidlo chování vydané příslušnou autoritou vzhledem k obecnému blahu. Mravní zákon předpokládá rozumný řád stanovený mezi tvory mocí, moudrostí dobrotou Stvořitele pro jejich blaho a vzhledem k jejich cíli. Každý zákon nachází svou první i poslední pravdu ve věčném zákonu. Zákon je vyhlašován a stanoven rozumem jako účast na prozřetelnosti živého Boha, Stvořitele a Vykupitele všech. „Tento řád rozumu se nazývá zákon.“2623

„Člověk se jako jediný mezi živými bytostmi může chlubit, že byl hoden dostat zákon od Boha; živočich vybavený rozumem, schopný poznávat a rozlišovat, upraví své chování tím, že bude používat své svobody a svého rozumu v ochotné poslušnosti tomu, který mu vše svěřil.“2624

#

1952 Způsoby, jakými se mravní zákon vyjadřuje, jsou rozmanité a všechny jsou mezi sebou navzájem sladěny: věčný zákon, zdroj všech zákonů v Bohu; přirozený zákon; zjevený zákon, který zahrnuje Starý zákon a Nový nebo evangelijní zákon; a konečně občanské a církevní zákony.

#

1953 Mravní zákon nachází svou plnost a svou jednotu v Kristu. Ježíš Kristus sám osobně je cesta k dokonalosti. Je cílem zákona, protože jen on učí Boží spravedlnosti a uděluje ji: „Vždyť cíl zákona je Kristus, aby (v něm) dostal ospravedlnění každý, kdo věří“ (Řím 10,4).

Přirozený mravní zákon
#

1954 Člověk se podílí na moudrosti a dobrotě Stvořitele, který mu uděluje schopnost ovládat své činy a schopnost zaměřovat se k pravdě a dobru. Přirozený zákon vyjadřuje původní smysl pro mravnost, který dovoluje člověku rozumem rozlišovat, co je dobré a co je zlé, pravdu a lež:

„Přirozený zákon je vepsán a vtesán do duše každého jednotlivého člověka; je totiž lidským důvodem, který ukládá jednat dobře a zakazuje hřích… Tento příkaz lidského rozumu by však nebyl s to mít sílu zákona, kdyby nebylo souhlasu a tlumočníka mnohem vyššího než rozum, jemuž se musí podřídit náš duch i naše svoboda.“2625

#

1955 Zákon „božský i přirozený“2626 ukazuje člověku, jakou cestou má jít, aby konal dobro a dosáhl svého cíle. Přirozený zákon ukazuje první a podstatná závazná pravidla, která řídí mravní život. Jeho opěrným bodem je touha po Bohu, prameni a soudci všeho dobra, a podřízení se mu, a také smysl pro druhého jako sobě rovného. Jeho hlavní příkazy jsou vyjádřeny v Desateru. Tento zákon se nazývá přirozený ne ve vztahu k přirozenosti nerozumných bytostí, nýbrž proto, že rozum, který jej vyhlašuje, patří výlučně k lidské přirozenosti.

„Kde jsou tedy vepsána tato pravidla, ne-li v knize onoho světla, které se nazývá Pravda? V ní je zaznamenán každý spravedlivý zákon, z ní přechází přímo do srdce člověka, který koná spravedlnost – ne že by do něj přesídlil, ale zanechává v něm svůj otisk, tak jako pečeť, která přechází z prstenu do vosku, aniž by však opustila prsten.“2627

„Přirozený zákon není nic jiného než světlo rozumu vlité do nás Bohem. Díky jemu poznáváme, co máme dělat a čemu je nutno se vyhnout. Toto světlo nebo tento zákon daroval Bůh lidským tvorům.“2628

#

1956 Přirozený zákon, přítomný v srdci každého člověka a zakotvený v rozumu, je všeobecný ve svých příkazech a jeho závaznost se týká všech lidí. Vyjadřuje důstojnost osoby a klade základy jejích práv a jejích základních povinností.

„Jistě existuje opravdový zákon: je to zdravý rozum; je ve shodě s přirozeností a najde se u všech lidí; je neměnný a věčný; jeho příkazy volají k povinnosti, jeho zákazy chrání před chybou. Je zločin nahradit jej opačným zákonem; je zakázáno nejednat podle, byť jen jediného, jeho nařízení; a pak, žádný nemá možnost jej zcela zrušit.“2629

#

1957 Zachovávání přirozeného zákona je velmi rozmanité; může vyžadovat přizpůsobení nejrůznějším životním podmínkám podle míst, dob a okolností. Nicméně přirozený zákon v různosti kultur zůstává jako pravidlo, které pojí lidi mezi sebou a ukládá jim, přes nevyhnutelné rozdíly, společné zásady.

#

1958 Přirozený zákon je neměnný2630 a stálý v průběhu dějinných proměn; v záplavě představ a obyčejů zůstává nezměněn a podporuje pokrok. Pravidla, která jej vyjadřují, zůstávají ve své podstatě stále platná. I když se popírají jeho zásady, přesto jej nelze zničit ani vyrvat z lidského srdce. Stále znovu povstává v životě jednotlivců i společností.

„Tvůj zákon, Pane, jistě trestá krádež, zákon vepsaný do lidských srdcí, který ani lidská zloba nemůže zničit.“2631

#

1959 Jako velmi dobré dílo Stvořitele poskytuje přirozený zákon pevné základy, na nichž může člověk vybudovat mravní zásady, které ho povedou při jeho rozhodování. Poskytuje také nezbytný mravní základ k vybudování lidské společnosti. Poskytuje konečně nezbytný základ pro občanský zákon, který na něj navazuje jak úvahou, která vyvozuje důsledky ze zásad přirozeného zákona, tak i dodatky pozitivního a právního rázu.

#

1960 Příkazy přirozeného zákona nevnímají všichni lidé jasně a bezprostředně. V současné situaci má hříšné lidstvo zapotřebí milosti a zjevení, aby mohli „všichni a bez obtíží, s pevnou jistotou a bez jakéhokoliv přimísení omylu“2632 poznat náboženské a mravní pravdy. Přirozený zákon poskytuje zjevenému zákonu a milosti půdu připravenou Bohem a v plném souladu s dílem Ducha svatého.

Starý zákon
#

1961 Bůh, náš Stvořitel a Pán, si vyvolil Izraele jako svůj lid a zjevil mu svůj Zákon a tak připravoval Kristův příchod. Mojžíšův zákon obsahuje mnoho pravd, které jsou pro rozum přirozeně přístupné. Ty jsou ve Smlouvě spásy prohlášeny a potvrzeny ve své pravosti.

#

1962 Starý zákon je prvním stupněm zjeveného zákona. Jeho mravní předpisy shrnuje Desatero Božích přikázání. Přikázání Desatera kladou základy povolání člověka, stvořeného k Božímu obrazu; zakazují, co odporuje lásce k Bohu a bližnímu, a předpisují, co je pro ni podstatné. Desatero je světlo poskytnuté svědomí každého člověka, aby mu zjevovalo Boží hlas i Boží cesty a chránilo ho proti zlu:

„Bůh napsal na desky zákona to, co lidé nedokázali číst ve svých srdcích.“2633

#

1963 Podle křesťanské Tradice svatý,2634 duchovní2635 a dobrý2636 Zákon je ještě nedokonalý. Jako vychovatel2637 ukazuje, co se má dělat, ale sám ze sebe nedává sílu a milost Ducha k plnění. Kvůli hříchu, který nemůže sejmout, zůstává zákonem otroctví. Podle svatého Pavla má poslání pranýřovat a ukazovat hřích, který vytváří v lidském srdci „zákon žádostivosti“.2638 Přesto zůstává tento Zákon prvním úsekem na cestě ke Království. Připravuje a disponuje vyvolený lid a každého křesťana k obrácení a k víře v Boha Spasitele. Poskytuje učení, které zůstává navždy Božím slovem.

#

1964 Starý zákon je přípravou na evangelium. „Zákon je proroctvím a pedagogikou budoucích skutečností.“2639 Ohlašuje dílo osvobození od hříchu, které se naplní v Kristu, a poskytuje Novému zákonu obrazy, „typy“, symboly k vyjádření života podle Ducha. Zákon je konečně doplněn učením knih moudrosti a proroky, kteří jej zaměřují na Novou smlouvu a nebeské království.

„Za vlády Starého zákona byly duše plné lásky a milosti Ducha svatého, které očekávaly především splnění duchovních a věčných příslibů. Z tohoto hlediska patřily k Novému zákonu. Naopak i v Novém zákoně jsou lidé tělesní, kteří ještě nedosáhli dokonalosti Nového zákona a které je nutno přimět k ctnostnému jednání strachem z trestu nebo příslibem časných dober. Avšak Starý zákon, i když dával přikázání lásky, nebyl s to poskytnout Ducha svatého, skrze něhož Boží láska „je nám vylita do srdce““ (Řím 5,5).2640

Nový zákon neboli evangelijní zákon
#

1965 Nový zákon neboli zákon evangelia je zde na zemi dokonalostí božského, přirozeného a zjeveného zákona. Je dílem Kristovým a je vyjádřen především v horském kázání; je také dílem Ducha svatého a skrze něho se stává vnitřním zákonem lásky: „S Izraelovým domem… uzavřu smlouvu novou… Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem!“ (Žid 8,8.10).2641

#

1966 Nový zákon je milost Ducha svatého, daná věřícím skrze víru v Krista. Působí prostřednictvím lásky, používá horského kázání Pána, aby nás učil, co se má dělat, a svátostí, aby nám uděloval milost to plnit.

„Kdo bude chtít rozjímat se zbožností a pronikavostí o kázání našeho Pána, proneseném na hoře, jak je čteme v evangeliu svatého Matouše, nepochybně v něm najde dokonalý dokument křesťanského života… Toto kázání totiž zahrnuje všechna zvláštní pravidla křesťanského jednání.“2642

#

1967 Evangelijní zákon „naplňuje“,2643 zjemňuje, překonává a přivádí k dokonalosti Starý zákon. V „blahoslavenstvích“ naplňuje Boží přísliby tím, že je povyšuje a zaměřuje k „nebeskému království“. Obrací se k těm, kteří jsou ochotni s vírou přijmout tuto novou naději: jsou to chudí, pokorní, zarmoucení, čistí srdcem, pronásledovaní pro Krista, a tak jim vytyčuje překvapivé cesty království.

#

1968 Evangelijní zákon naplňuje přikázání Zákona. Pánovo kázání na hoře vůbec neruší nebo neoslabuje mravní hodnotu příkazů Starého zákona, ale odhaluje jejich skryté možnosti a dává vyrůstat novým požadavkům: zjevuje celou jejich božskou i lidskou pravdu. Nepřidává nová, vnější přikázání, nýbrž jeho obnova jde až ke kořeni jednání, k srdci, kde člověk volí mezi čistým a nečistým,2644 kde se utváří víra, naděje a láska a s nimi ostatní ctnosti. Evangelium tak přivádí Zákon k jeho plnosti napodobováním dokonalosti nebeského Otce,2645 odpouštěním nepřátelům a modlitbou za pronásledovatele podle příkladu Boží velkomyslnosti.2646

#

1969 Nový zákon koná skutky zbožnosti: almužnu, modlitbu a půst a zaměřuje je k „Otci, který vidí i to, co je skryté“, a ne, aby se „ukazovali lidem“.2647 Modlitba Nového zákona je „Otče náš“.2648

#

1970 Evangelijní zákon zahrnuje rozhodnou volbu mezi „dvěma cestami“2649 a vyžaduje uskutečňování slov Páně v praxi;2650 to je shrnuto do „zlatého pravidla“: „Co tedy chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim; neboť v tom je celý Zákon i Proroci“ (Mt 7,12).2651

Celý evangelijní zákon je obsažen v „novém přikázání“ Ježíšově (Jan 13,34), abychom se navzájem milovali, jak on miloval nás.2652

#

1971 K Pánovu kázání na hoře je vhodné přidat morální katechezi obsaženou v učení apoštolů.2653 Tato nauka předává dále učení Pána s pravomocí apoštolů, a to zvláště ve výkladu ctností, které vyplývají z víry v Krista a které oživuje láska, hlavní dar Ducha svatého. „Láska ať je bez přetvářky… V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi…, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství“ (Řím 12,9-13). Tato katecheze nás učí posuzovat případy svědomí ve světle našeho vztahu ke Kristu a k Církvi.2654

#

1972 Nový zákon se nazývá zákonem lásky, protože ukládá jednat spíše z lásky, kterou vlévá Duch svatý, než pod tlakem strachu; zákonem milosti, protože uděluje prostřednictvím víry a svátostí sílu milosti k jednání; zákonem svobody,2655 protože nás osvobozuje od dodržování obřadních a právních předpisů Starého zákona, vede nás k tomu, abychom jednali spontánně z podnětu lásky, a konečně nám dává přejít z postavení služebníka, „protože služebník neví, co dělá jeho pán“, do postavení přátel Kristových, „protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce“ (Jan 15,15), a dokonce do postavení syna dědice.2656

#

1973 Nový zákon obsahuje vedle příkazů také evangelijní rady. Tradiční rozlišení mezi Božími přikázáními a evangelijními radami se zakládá na vztahu k lásce, která je dokonalostí křesťanského života. Přikázání jsou určena k tomu, aby odstraňovala, co je neslučitelné s láskou. Rady se zaměřují k odstranění toho, co by mohlo překážet lásce v jejím růstu, i když to není s ní v rozporu.2657

#

1974 Evangelijní rady vyjadřují živou plnost lásky, která je vždy nespokojená s tím, že nedává víc. Svědčí o jejím vzletu a povzbuzují naši duchovní ochotu. Dokonalost Nového zákona spočívá podstatně v přikázáních lásky k Bohu a k bližnímu. Rady vytyčují přímější cesty a rychlejší prostředky; mají se uskutečňovat v souladu s povoláním každého jednotlivce:

„Bůh nechce, aby všichni zachovávali všechny rady, nýbrž jen ty, které jsou pro ně vhodné, podle rozmanitosti osob, časů, příležitostí a sil, tak jak to požaduje láska; protože je to ona, která jako královna všech ctností, všech přikázání, všech rad, krátce celého zákona a veškerého jednání přiděluje všem, mužům i ženám, postavení, řád, čas a hodnotu.“2658

Souhrn
#

1975 Podle Písma je zákon otcovské poučování Boha, který předpisuje člověku cesty, jež vedou k přislíbené blaženosti, a zakazuje cesty zla.

#

1976 „Zákon je jakýsi řád rozumu vzhledem k obecnému blahu, vyhlášený tím, kdo má na starosti péči o nějaké společenství.“2659

#

1977 Kristus je cílem zákona.2660 Jen On učí Boží spravedlnosti a uděluje ji.

#

1978 Přirozený zákon je účastí člověka, učiněného k obrazu svého Stvořitele, na Boží moudrosti a dobrotě. Vyjadřuje důstojnost lidské osoby a tvoří základ jejích práv a jejích základních povinností.

#

1979 Přirozený zákon je v průběhu dějin neměnný a trvalý. Normy, které jej vyjadřují, zůstávají ve své podstatě stále platné. Je nezbytným základem k vybudování mravních pravidel a k občanskému zákonu.

#

1980 Starý zákon je prvním stupněm zjeveného zákona. Jeho mravní předpisy jsou shrnuty v Desateru Božích přikázání.

#

1981 Mojžíšův zákon obsahuje mnoho pravd, které jsou přirozeně přístupné rozumu. Bůh je zjevil, protože lidé je nedokázali číst ve svém srdci.

#

1982 Starý zákon je přípravou na evangelium.

#

1983 Nový zákon je milostí Ducha svatého, přijatou skrze víru v Krista, a působí prostřednictvím lásky. Nachází svůj hlavní výraz v horském kázání našeho Pána a používá svátostí, aby nám uděloval milost.

#

1984 Evangelijní zákon naplňuje, překonává a přivádí k dokonalosti Starý zákon: naplňuje jeho přísliby nebeského království prostřednictvím blahoslavenství a zdokonaluje jeho přikázání tím, že napravuje kořen jednání, srdce.

#

1985 Nový zákon je zákonem lásky, zákonem milosti, zákonem svobody.

#

1986 Nový zákon obsahuje kromě přikázání také evangelijní rady. „Svatost Církve podporují zvláštním způsobem četné rady, jejichž zachovávání Pán předkládá svým učedníkům v evangeliu.“2661

  1. Lev XIII., encyklika Libertas praestantissimum; cituje sv. Tomáše Akvinského, Summa theologiae, I-II, 90,1.↩︎

  2. Tertulián, Adversus Marcionem, 2,4.↩︎

  3. Lev XIII., encyklika Libertas praestantissimum.↩︎

  4. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 89.↩︎

  5. Sv. Augustin, De Trinitate, 14,15,21.↩︎

  6. Sv. Tomáš Akvinský, Collationes in decem praceptis, 1.↩︎

  7. Cicero, De re publica (O státu), 3,22,33.↩︎

  8. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 10.↩︎

  9. Sv. Augustin, Confessiones (Vyznání), 2,4,9.↩︎

  10. Pius XII., encyklika Humani generis: DS 3876.↩︎

  11. Sv. Augustin, Enarratio in Psalmos, 57,1.↩︎

  12. Srov. Řím 7,12.↩︎

  13. Srov. Řím 7,14.↩︎

  14. Srov. Řím 7,16.↩︎

  15. Srov. Gal 3,24.↩︎

  16. Srov. Řím 7.↩︎

  17. Sv. Irenej, Adversus haereses, 4,15,1.↩︎

  18. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I-II, 107, 1 ad 2.↩︎

  19. Srov. Jer 31,31-34.↩︎

  20. Sv. Augustin, De sermone Domini in monte, 1,1: PL 34, 1229-1231.↩︎

  21. Srov. Mt 5,17-19.↩︎

  22. Srov. Mt 15,18-19.↩︎

  23. Srov. Mt 5,48.↩︎

  24. Srov. Mt 5,44.↩︎

  25. Srov. Mt 6,1-6; 16-18.↩︎

  26. Srov. Mt 6,9-13.↩︎

  27. Srov. Mt 7,13-14.↩︎

  28. Srov. Mt 7,21-27.↩︎

  29. Srov. Lk 6,31.↩︎

  30. Srov. Jan 15,12.↩︎

  31. Srov. Řím 12-15; 1 Kor 12-13; Kol 3-4; Ef 4-5; atd.↩︎

  32. Srov. Řím 14; 1 Kor 5-10.↩︎

  33. Srov. Jak 1,25; 2,12.↩︎

  34. Srov. Gal 4,1-7.21-31; Řím 8,15.↩︎

  35. Srov. sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, II-II, 184, 3.↩︎

  36. Sv. František Saleský, Traité de l´amour de Dieu (Traktát o Boží lásce), 8,6.↩︎

  37. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I-II, 90,4.↩︎

  38. Srov. Řím 10,4.↩︎

  39. Druhý vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium), 42.↩︎