7 První oddíl
Modlitba v životě křesťana

#

2558 „Tajemství víry je veliké.“ Církev je vyznává v apoštolském vyznání víry (první část) a slaví je ve svátostné liturgii (druhá část), aby život věřících byl ve shodě s Kristem v Duchu svatém, ke slávě Boha Otce (třetí část). Toto tajemství vyžaduje, aby v ně věřící věřili, aby je slavili, aby žili v důvěrném a osobním vztahu k živému a pravému Bohu. Takovým vztahem je modlitba.

Co je modlitba?

„Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti.“3120

MODLITBA JAKO BOŽÍ DAR
#

2559 „Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná dobra.“3121 Odkud ve své modlitbě vycházíme? Z výšin své pýchy a své vůle, nebo „z hlubin“ (Ž 130,1) pokorného a zkroušeného srdce? Vždyť jen ten, kdo se ponižuje, bude povýšen.3122 Pokora je základem modlitby. „Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit“ (Řím 8,26). Pokora je nezbytná dispozice k obdržení nezaslouženého daru modlitby: „Člověk je Boží žebrák.“3123

#

2560 „Kdybys znala Boží dar“ (Jan 4,10). Úchvatnost modlitby se odhalí právě tam, u pramenů, kam chodíme hledat pro sebe vodu: tam se Kristus přichází setkat s každou lidskou bytostí; sám nás nejprve hledá a prosí, abychom mu dali napít. Ježíš má žízeň, jeho prosba vyvěrá z hlubin Boha, který po nás touží. Ať to víme nebo ne, modlitba je setkání Boží žízně s naší žízní. Bůh žízní, abychom my měli žízeň po něm.3124

#

2561 „Spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu“ (Jan 4,10). Naše prosebná modlitba je paradoxní odpovědí; odpovědí na nářek živého Boha: „Mne, pramen vody živé, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané“ (Jer 2,13). Je odpovědí víry na nezasloužený příslib spásy,3125 odpovědí lásky na žízeň jednorozeného Syna.3126

MODLITBA JAKO SMLOUVA
#

2562 Odkud pochází modlitba člověka? Ať je způsob modlitby jakýkoliv (gesta a slova), modlí se celý člověk. Avšak když chtějí Písma označit místo, odkud vyvěrá modlitba, hovoří někdy o duši nebo o duchu a nejčastěji o srdci (více než tisíckrát). Je to srdce, které se modlí. Je-li daleko od Boha, pak je vyslovení modlitby marné.

#

2563 Srdce je příbytek, kde jsem, kde bydlím (podle semitského nebo biblického způsobu vyjádření: kam „sestupuji“). Je to náš skrytý střed, nepostižitelný naším rozumem nebo naším bližním; jen Boží Duch jej může probádat a poznat. Je to místo rozhodování, které je v největších hlubinách našich psychických sklonů. Je to místo pravdy, kde volíme život, nebo smrt. Je to místo setkání, protože podle Božího obrazu žijeme ve vztahu: je to místo smlouvy.

#

2564 Křesťanská modlitba je vztahem smlouvy mezi Bohem a člověkem v Kristu. Je to činnost Boha a člověka; vyvěrá z Ducha svatého a z nás, je zcela zaměřená k Otci ve spojení s lidskou vůlí Božího Syna, který se stal člověkem.

MODLITBA JAKO SPOLEČENSTVÍ
#

2565 V nové smlouvě je modlitba živým vztahem Božích dětí k jejich nekonečně dobrému Otci, k jeho Synu Ježíši Kristu a k Duchu svatému. Milost království je „spojení celé Nejsvětější Trojice s celým duchem člověka“.3127 Život modlitby tedy znamená být stále v přítomnosti třikrát svatého Boha a ve společenství s ním. Takové společenství je možné vždycky, protože křtem jsme se stali účastnými stejného bytí s Kristem.3128 Modlitba je křesťanská, nakolik je společenstvím s Kristem a nakolik se šíří v Církvi, jež je jeho Tělem. A má dimenze Kristovy lásky.3129

  1. Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Autobiografické spisy, C 25r.↩︎

  2. Sv. Jan Damašský, De fide orthodoxa, 3,24: PG 94, 381.↩︎

  3. Srov. Lk 18,9-14.↩︎

  4. Sv. Augustin, Sermones, 56,6,9: PL 38, 381.↩︎

  5. Srov. sv. Augustin, De diversis quaestionibus octoginta tribus, 64,4: PL 40, 56.↩︎

  6. Srov. Jan 7,37-39; Iz 12,3; 51,1.↩︎

  7. Srov. Jan 19,28; Zach 12,10; 13,1.↩︎

  8. Sv. Řehoř Naziánský, Orationes, 16,9: PG 35, 954C.↩︎

  9. Srov. Řím 6,5.↩︎

  10. Srov. Ef 3,18-21.↩︎