6.2.4 7. článek
Sedmé přikázání

Nepokradeš (Ex 20,15; Dt 5,19; Mt 19,18).

#

2401 Sedmé přikázání zakazuje brát nebo si neprávem ponechávat majetek bližního a jakýmkoliv způsobem působit škody na jeho majetku. Předpisuje spravedlnost a lásku ve správě pozemských statků a plodů lidské práce. S ohledem na obecné blaho požaduje, aby se respektovalo všeobecné urče ní statků a právo na soukromé vlastnictví. Křesťanský život usiluje zaměřovat statky tohoto světa k Bohu a k bratrské lásce.

Všeobecné určení pozemských statků a soukromé vlastnictví majetku
#

2402 Na počátku Bůh svěřil zemi a její zdroje společné správě lidstva, aby o ně pečovalo, svou prací ji ovládalo a těšilo se z jejích plodů.[^3227-140] Dobra stvoření jsou určena všemu lidskému pokolení. Nicméně země je rozdělena mezi lidi, aby byla zaručena bezpečnost jejich života, který je vystaven strádání a ohrožován násilím. Nabývání majetku je oprávněné, aby se zajistila svoboda a důstojnost osob, aby každý mohl uspokojit své základní potřeby a potřeby těch, za které nese odpovědnost. Majetek má umožňovat, aby se mezi lidmi projevila přirozená solidarita.

#

2403 Právo na soukromé vlastnictví, získané prací nebo přijaté od jiných jako dědictví nebo dar, neruší původní darování země celému lidstvu. Všeobecné určení pozemských statků zůstane prvotní, i když rozvoj obecného blaha vyžaduje respektování soukromého vlastnictví, práva na ně a na jeho užívání.

#

2404 „Člověk, který užívá stvořených statků, se musí na věci právem držené dívat nejen jako na své, ale též jako na společné, a to v tom smyslu, aby mohly být nejen k jeho vlastnímu prospěchu, ale i k prospěchu druhých.“2981 Vlastnictví majetku dělá z toho, komu patří, správce Prozřetelnosti, který se má snažit, aby přinášel užitek a aby se dělil o plody majetku s druhými, na prvním místě s členy své rodiny.

#

2405 Výrobní statky – hmotné či nehmotné – jako pozemky nebo továrny, odborné znalosti nebo umění, vyžadují péči těch, kdo je vlastní, aby jejich výnosy prospívaly co největšímu počtu osob. Vlastníci užitkových a spotřebních statků jich mají užívat s umírněností a jejich nejlepší část vyhradit hostům, nemocným a chudým.

#

2406 Státní moc má právo a povinnost řídit oprávněné užívání práva na vlastnictví ve prospěch obecného blaha.2982

Úcta k osobám a jejich majetku
#

2407 Respektování lidské důstojnosti v hospodářských věcech vyžaduje praktické uplatňování ctnosti mírnosti, aby se krotilo lpění na věcech tohoto světa; a ctnosti spravedlnosti, aby bylo bližnímu dáváno to, co mu náleží; rovněž pak uskutečňování vzájemné lidské solidarity, a to podle zlatého pravidla a velkomyslnosti Pána, který „ačkoli bohatý, stal se pro nás chudým“, abychom „zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9).

RESPEKTOVÁNÍ MAJETKU DRUHÝCH
#

2408 Sedmé přikázání zakazuje krádež, to je uchvácení cizího majetku proti odůvodněné vůli vlastníka. Není to krádež, dá-li se souhlas vlastníka předpokládat, nebo je-li odmítnutí proti zdravému rozumu a všeobecnému určení statků. To je případ naléhavé a zřejmé nutnosti, v níž jediným prostředkem je uspokojit bezprostřední a základní potřeby ( potrava, přístřeší, oděv…), je mít k dispozici a užívat cizí majetek.2983

#

2409 Každý způsob odnětí a nespravedlivého přivlastnění si cizího majetku, i když to neodporuje ustanovením občanského zákona, je proti sedmému přikázání. Stejně tak vědomě si ponechávat vypůjčené nebo nalezené předměty; dopouštět se obchodního podvodu;2984 platit nespravedlivé mzdy;2985 zvyšovat ceny a spekulovat přitom s nevědomostí nebo nouzí druhých.2986

Rovněž jsou mravně nedovolené tyto skutky: spekulace, kterou se působí, aby se uměle měnilo hodnocení majetku vzhledem s úmyslem těžit z toho na úkor druhých; korupce, jež ovlivňuje úsudek těch, kteří mají učinit rozhodnutí na základě práva; přivlastnění a soukromé užívání společenských zařízení nějakého podniku; špatně provedené práce; daňový podvod; falšování šeků a faktur; přehnané výdaje; mrhání. Úmyslně poškozovat soukromé nebo veřejné vlastnictví odporuje mravnímu zákonu a vyžaduje náhradu.

#

2410 Sliby se mají dodržovat a dohody zachovávat tou měrou, jakou je závazek mravně spravedlivý. Značná část hospodářského a společenského života závisí na hodnotě dohod (smluv) mezi fyzickými nebo právními osobami. Je to případ smluv obchodních, prodejních nebo nákupních, nájemních nebo pracovních smluv. Každá smlouva má být uzavírána a uplatňována s dobrým úmyslem.

#

2411 Smlouvy podléhají směnné (komutativní) spravedlnosti, která upravuje výměny mezi osobami při plném respektování jejich práv. Směnná spravedlnost přísně zavazuje; požaduje zachování vlastnických práv, zaplacení dluhů a splnění svobodně přijatých závazků. Bez směnné spravedlnosti je nemožná jakákoliv jiná forma spravedlnosti.

Je třeba rozlišovat směnnou spravedlnost a zákonnou spravedlnost, která se týká toho, co občan právem dluží společenství, a distributivní spravedlnost, která stanoví, co dluží společenství občanům podle jejich výkonu a jejich potřeb.

#

2412 Směnná spravedlnost vyžaduje odčinění spáchané nespravedlnosti, tj. navrátit vlastníkovi to, oč byl okraden.

Ježíš chválí Zachea pro jeho předsevzetí: „Jestliže jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně“ (Lk 19,8). Ti, kteří si přímo či nepřímo přivlastnili cizí majetek, jsou vázáni jej vrátit nebo, jestliže ta věc už neexistuje, vrátit odpovídající hodnotu v naturáliích nebo v penězích, jakož i nahradit plody a zisky, které by z ní vlastník právoplatně vytěžil. Stejným způsobem mají povinnost navrátit (věci) podle své odpovědnosti a získaného prospěchu všichni, kteří se nějakým způsobem podíleli na krádeži anebo kteří jí využili, protože o ní věděli; např. ti, kteří ji přikázali, podporovali nebo přechovávali kradené věci.

#

2413 Hazardní hry (karty, atd.) nebo sázky samy o sobě neodporují spravedlnosti. Stávají se mravně nepřijatelné, když někoho zbavují toho, co potřebuje, aby mohl krýt potřeby své nebo druhých. Herní vášeň se může stát těžkým otroctvím. Podvádět při sázkách nebo hrát falešně je těžký hřích, ledaže způsobená škoda je tak lehká, že ji ten, komu byla způsobena, nemůže rozumně považovat za značnou.

#

2414 Sedmé přikázání zakazuje skutky nebo akce, které z jakéhokoliv důvodu, sobeckého nebo ideologického, obchodního nebo totalitního, vedou k zotročení lidských bytostí, k zneuznání jejich osobní důstojnosti, k jejich kupování, prodávání a vyměňování, jako by to bylo zboží. Udělat z lidí násilím užitkovou hodnotu nebo výdělečný zdroj je hřích proti jejich důstojnosti a jejich základním právům. Svatý Pavel přikázal křesťanskému pánu, aby přijal svého křesťanského otroka „ne už jako otroka, ale… jako drahého bratra…“ (Flm 16).

RESPEKTOVÁNÍ NEPORUŠENOSTI (INTEGRITY) STVOŘENÍ
#

2415 Sedmé přikázání vyžaduje respektování neporušenosti stvoření. Zvířata, jakož i rostliny a neživé věci, jsou přirozeně určeny k obecnému blahu minulého, současného i budoucího lidstva.2987 Užívání nerostných, rostlinných a živočišných zdrojů vesmíru nelze oddělovat od mravních požadavků. Vláda nad neživými věcmi a nad jinými živými bytostmi, kterou dal Stvořitel člověku, není absolutní; musí být uvedena v soulad s péčí o kvalitu života bližního, včetně budoucích generací; vyžaduje náboženskou úctu k neporušenosti stvoření.2988

#

2416 Zvířata jsou Boží tvorové. Bůh je zahrnuje svou starostlivou péčí.2989 Chválí ho a velebí ho už jen tím, že existují.2990 I lidé mají k nim být laskaví. Měli by si vzpomenout, s jakou něžností zacházeli se zvířaty svatí, jako sv. František z Assisi nebo sv. Filip Neri.

#

2417 Bůh odevzdal zvířata do správy tomu, kterého stvořil ke svému obrazu.2991 Je tedy oprávněné používat zvířat k zajištění výživy nebo k výrobě oděvů. Mohou být ochočována, aby pomáhala člověku v jeho pracích i v jeho zábavách. Lékařské a vědecké pokusy na zvířatech jsou mravně přijatelné, zůstávají-li v rozumných mezích, protože přispívají k léčení nebo k záchraně lidských životů.

#

2418 Odporuje lidské důstojnosti nechávat zvířata zbytečně trpět a bezohledně nakládat s jejich životem. Stejně tak je nedůstojné člověka utrácet pro zvířata sumy peněz, které by měly být přednostně určeny ke zmírnění lidské bídy. Zvířata je možno mít rád, ale nemají být předmětem takové lásky, jaká náleží jen lidem.

Sociální nauka Církve
#

2419 „Křesťanské zjevení… nás přivádí k hlubšímu pochopení zákonů společenského života.“2992 Církev dostává z evangelia plné zjevení pravdy o člověku. Když plní své poslání hlásat evangelium, dosvědčuje člověku jménem Krista jeho důstojnost a jeho povolání k meziosobnímu společenství; učí ho požadavkům spravedlnosti a míru, které jsou ve shodě s Boží moudrostí.

#

2420 Církev posuzuje z mravního hlediska hospodářské a společenské záležitosti, „ vyžadují-li to základní práva lidské osoby nebo spása duší“.2993 V řádu morálky má jiné poslání než politická moc: Církev se zajímá o časné stránky obecného blaha, nakolik jsou zaměřeny na svrchované Dobro, náš poslední cíl. Snaží se oživovat správné postoje ve vztahu k pozemským statkům a ve společensko-hospodářských vztazích.

#

2421 Sociální nauka Církve se vyvinula v devatenáctém století, v době, kdy bylo evangelium konfrontováno s moderní průmyslovou společností, s jejími novými strukturami, ve výrobě spotřebního zboží, jejím novým pojetím společnosti, státu a autority, jejími novými formami práce a vlastnictví. Rozvoj církevní nauky v hospodářských a společenských záležitostech dosvědčuje trvalou hodnotu učení Církve a zároveň pravý smysl její vždy živé a činorodé Tradice.2994

#

2422 Sociální učení Církve tvoří naukový celek učení Církve, který se rozvětvuje tou mírou, v jaké Církev podává výklad událostí v průběhu dějin ve světle celkového pojetí slova zjeveného Ježíšem Kristem a za přispění Ducha svatého.2995 Toto učení se stává tím přijatelnější pro lidi dobré vůle, čím více projevuje svou účinnost v jednání věřících.

#

2423 Sociální nauka Církve předkládá zásady uvažování; formuluje měřítka pro posuzování, nabízí směrnice pro činnost: Každý systém, jehož společenské vztahy by byly zcela určovány hospodářskými činiteli, je proti přirozenosti lidské osoby a jejího jednání.2996

#

2424 Teorie, která dělá ze zisku výlučné pravidlo a poslední cíl hospodářské činnosti, je mravně nepřijatelná. Bezuzdná touha po penězích nemůže nepřinést své zvrácené důsledky. Je jednou z příčin četných konfliktů, které narušují sociální pořádek.2997

Systém, který obětuje „základní práva jednotlivých osob a skupin kolektivní organizaci výroby“, odporuje důstojnosti člověka.2998 Všechno, co snižuje osoby na pouhé nástroje zisku, zotročuje člověka, vede ke zbožňování peněz a přispívá k šíření ateismu. „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24; Lk 16,13).

#

2425 Církev v moderním věku odmítla totalitní a bezbožecké ideologie spojené s „komunismem“ nebo „socialismem“. Z druhé strany také zavrhla v praxi „kapitalismu“ individualismus a svrchovaný primát tržního zákona nad lidskou prací.2999 Řízení hospodářství pouze prostřednictvím centrálního plánování převrací společenské svazky v jejich základech; řízení prostřednictvím pouhého tržního zákona porušuje sociální spravedlnost, protože „existuje mnoho lidských potřeb, které nemají přístup na trh“.3000 Je nutné dávat přednost rozumnému usměrňování obchodu a hospodářského podnikání podle správné stupnice hodnot a vzhledem k obecnému blahu.

Hospodářská činnost a sociální spravedlnost
#

2426 Rozvoj hospodářské činnosti a zvýšení výroby jsou zaměřeny na uspokojení potřeb lidských bytostí. Hospodářský život nehledí jen na to, aby vzrůstala výroba zboží a aby se zvyšoval zisk nebo moc; je především zaměřena na službu osobám, na službu celému člověku a na službu celému lidskému společenství. Hospodářské podnikání, provozované podle svých vlastních metod, musí probíhat v rámci mravního řádu, v duchu sociální spravedlnosti, aby odpovídalo Božímu záměru s člověkem.3001

#

2427 Lidská práce pochází přímo od osob stvořených k Božímu obrazu a povolaných k tomu, aby pokračovaly společně a pro druhé v díle stvoření tím, že si podrobí zemi.3002 Práce je tedy povinnost: „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ (2 Sol 3,10).3003 Práce oslavuje dary Stvořitele a přijaté vlohy. Může být také výkupná. Tím, že člověk snáší tíživou námahu3004 práce ve spojení s Ježíšem, nazaretským řemeslníkem a ukřižovaným na Kalvárii, v jistém smyslu spolupracuje s Božím Synem na díle vykoupení. Projevuje se jako Kristův učedník tím, že nese každodenní kříž v činnosti, k jejímuž vykonávání je povolán.3005 Práce může být prostředkem k posvěcení a k pronikání pozemských skutečností Kristovým duchem.

#

2428 V práci člověk uplatňuje a realizuje část svých schopností vepsaných do své přirozenosti. Hlavní hodnota práce se týká člověka samého, který je jejím autorem i adresátem. Práce je pro člověka, a ne člověk pro práci.3006 Každý má mít možnost těžit z práce prostředky na vydržování vlastního života i svých rodinných příslušníků a sloužit lidskému společenství.

#

2429 Každý má právo na hospodářské podnikání; každý má právem používat svých vloh k tomu, aby přispěl k rozmnožení statků, z nichž by měli prospěch všichni, a aby mohl sklízet z vlastního úsilí spravedlivé plody. Musí dbát o to, aby se řídil směrnicemi vydanými právoplatnou autoritou ve prospěch ke společnému dobru.3007

#

2430 Hospodářský život vyvolává rozmanité a často protichůdné zájmy; tím se i vysvětluje, že se vynořují pro něj příznačné konflikty.3008 Je třeba usilovat o urovnání takových konfliktů vyjednáváním, respektujícím práva a povinnosti každého společenského partnera: vedoucích podniků, představitelů dělníků, jako jsou např. odborové organizace, a případně veřejné moci.

#

2431 Odpovědnost státu. Hospodářská činnost, zvláště v tržním hospodářství, „se nemůže odehrávat v institucionálním, právním a politickém vakuu. Naopak předpokládá jistotu ohledně individuální svobody a vlastnictví, jakož i stabilní měnu a výkonné veřejné služby. Hlavním úkolem státu proto je, zaručovat tuto jistotu, aby se ten, kdo pracuje, mohl těšit z plodů své práce, a tudíž se cítil zavázán provést ji dobře a poctivě… Úkolem státu je kontrolovat a řídit dodržování lidských práv na hospodářské oblasti. Prvořadou odpovědnost v této oblasti však nenese stát, nýbrž jednotlivé skupiny a sdružení, na něž se společnost dělí“.3009

#

2432 Lidé odpovědní za vedení podniků mají vůči společnosti hospodářskou a ekologickou odpovědnost za své jednání.3010 Jsou povinni přihlížet k dobru osob, a ne pouze ke zvyšování zisků. Ty však jsou nutné. Umožňují uskutečňovat investice, které zabezpečují budoucnost podniků a zaměstnanost.

#

2433 Přístup k práci a k povolání musí být otevřen pro všechny, bez nespravedlivé diskriminace: mužům i ženám, zdravým i tělesně postiženým, vlastním občanům i přistěhovalcům.3011 Společnost má podle okolností pomáhat občanům nacházet práci a zaměstnání.3012

#

2434 Spravedlivá mzda je oprávněný plod práce. Upírat ji anebo zadržovat může představovat velkou nespravedlnost.3013 Při stanovení přiměřené odměny se mají brát v úvahu jak potřeby, tak výkon každého jednotlivce. „Práce má být odměňována tak, aby se jednotlivci a jeho rodině dala možnost vést slušný život po stránce hmotné, společenské, kulturní a duchovní, s přihlédnutím k úkolům a k výkonnosti každého pracujícího i ke stavu podniku a k obecnému blahu.“3014 K mravnímu ospravedlnění výše mzdy nestačí pouhá dohoda stran.

#

2435 Stávka je oprávněná, když se jeví jako nevyhnutný nebo víceméně nezbytný prostředek k dosažení přiměřeného užitku. Stává se mravně nepřijatelnou, je-li doprovázena násilnostmi nebo vytyčí-li se při ní cíle, které nesouvisejí přímo s pracovními podmínkami nebo odporují obecnému blahu.

#

2436 Je nespravedlivé neplatit ústavům sociálního pojištění příspěvky stanovené právoplatnou autoritou.

Být bez práce kvůli nezaměstnanosti je pro toho, kdo je tím postižen, téměř vždy urážkou jeho důstojnosti a ohrožením životní rovnováhy. Kromě škody, kterou je osobně postižen, z toho vyplývají četná nebezpečí pro jeho rodinu.3015

Spravedlnost a solidarita mezi národy
#

2437 Nerovnost zdrojů a hospodářských prostředků je na mezinárodní úrovni taková, že vytváří opravdovou „propast“ mezi národy.3016 Na jedné straně jsou ti, kteří vlastní a rozmnožují prostředky rozvoje, a na druhé straně jsou ti, kteří hromadí dluhy.

#

2438 Různé příčiny náboženské, politické, hospodářské a finanční povahy dávají „ sociální otázce… světový rozměr“.3017 Je nutná solidarita mezi národy, jejichž politiky jsou již navzájem závislé. A stává se ještě nezbytnější, když jde o to zastavit „zvrhlé mechanismy“, které překážejí rozvoji méně pokročilých národů.3018 Protiprávní, ne-li lichvářské finanční systémy,3019 nespravedlivé obchodní vztahy mezi národy, závody ve zbrojení je třeba nahradit společné úsilí, jímž by se mobilizovaly zdroje k cílům mravního, kulturního a hospodářského rozvoje. „Je třeba nově definovat priority a hodnotové stupnice.“3020

#

2439 Bohaté národy mají velkou mravní odpovědnost vůči těm národům, které si samy nemohou zajistit prostředky vlastního rozvoje nebo jim v tom bylo zabráněno následkem tragických dějinných událostí. Jde o povinnost solidarity a lásky; a také o povinnou spravedlnost, jestliže blahobyt bohatých národů pochází ze zdrojů, které nebyly spravedlivě placeny.

#

2440 Přímá pomoc je přiměřenou odpovědí na bezprostřední mimořádné potřeby, způsobené například přírodními pohromami, epidemiemi atd. Nestačí však napravit těžké škody vzešlé z ubohých poměrů ani trvale uspokojovat lidské potřeby. Je třeba též reformovat mezinárodní hospodářské a finanční instituce, aby mohly lépe podporovat spravedlivé vztahy k méně vyvinutým zemím.3021 Je nutno podporovat úsilí chudých zemí, které usilují o svůj rozvoj a o své osvobození.3022 Tyto zásady je třeba uplatňovat zcela zvláštním způsobem v oblasti zemědělské práce. Zemědělci, zvláště ve třetím světě, tvoří převážnou část širokých vrstev chudých.

#

2441 Základem každého úplného rozvoje lidské společnosti je růst smyslu pro Boha a poznání sebe. Tehdy rozvoj rozmnožuje hmotné statky a dává je do služby člověka a jeho svobody. Omezuje bídu a hospodářské vykořisťování. Posiluje úctu ke kulturní svébytnosti a otevřenosti k transcendentnu (nadpřirozenu).3023

#

2442 Není věcí církevních pastýřů zasahovat přímo do politických záležitostí a do uspořádání společenského života. Tento úkol patří k povolání věřících laiků, kteří jednají z vlastního podnětu společně se všemi svými spoluobčany. Sociální činnost může zahrnovat množství konkrétních cest; má mít ovšem vždy za cíl obecné blaho a má být v souladu s evangelijním poselstvím a s učením Církve. Je záležitostí věřících laiků, aby „s křesťanskou horlivostí oživovali časné skutečnosti a ukazovali v nich, že jsou svědky a tvůrci pokoje a spravedlnosti“.3024

Láska k chudým
#

2443 Bůh žehná těm, kteří pomáhají chudým a kárá ty, kteří se o ně nezajímají: „Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej“ (Mt 5,42). „ Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“ (Mt 10,8). Ježíš pozná své vyvolené právě podle toho, kolik vykonali pro chudé.3025 Když se „chudým hlásá radostná zvěst“ (Mt 11,5),3026 je to znamení Kristovy přítomnosti.

#

2444 Láska Církve k chudým „patří k jejím pevným tradicím“.3027 Inspiruje se evangeliem blahoslavenství,3028 Ježíšovou chudobou3029 a jeho laskavostí k chudým.3030 Láska k chudým je pro křesťana také jedním z motivů povinnosti pracovat, aby „mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí v nouzi“ (Ef 4,28). Taková láska k chudým se netýká jen hmotné chudoby, nýbrž i četných forem kulturní a náboženské chudoby.3031

#

2445 Láska k chudým je neslučitelná s bezuzdnou láskou k bohatství a jeho sobeckému užívání:

„Nuže tedy, vy boháči, plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání“ (Jak 5,1-6).

#

2446 Svatý Jan Zlatoústý to důrazně připomíná: „Nedělit se s chudými o vlastní majetek, to je okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, patří jim.“3032 „Musí být především plněny požadavky spravedlnosti, aby se jako dary lásky nenabízely věci, které mají být poskytnuty s titulu spravedlnosti.“3033

„Dáváme-li chudým nezbytné věci, nedáváme jim nějaký osobní dar, ale vracíme jim, co je jejich. Plníme spíše povinnost spravedlnosti než skutek lásky.“3034

#

2447 Skutky milosrdenství jsou činy lásky, kterými pomáháme svému bližnímu v jeho tělesných nebo duchovních potřebách.3035 Učit, radit, těšit, posilovat – to jsou skutky duchovního milosrdenství, stejně jako odpouštět a trpělivě vše snášet. Skutky tělesného milosrdenství spočívají obzvláště v tom, že dáváme najíst tomu, kdo má hlad, že hostíme toho, kdo nemá střechu nad hlavou, že odíváme toho, kdo nemá co na sebe, že navštěvujeme nemocné a vězněné, že pohřbíváme zesnulé.3036 Dávat almužnu chudým3037 je mezi těmito skutky jedno z hlavních svědectví bratrské lásky: je to také úkon spravedlnosti, který se líbí Bohu:3038

„Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“ (Lk 3,11). „Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu, a pak vám bude všechno čisté“ (Lk 11,41). „Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné?“ (Jak 2,15-16).3039

#

2448 Ve svých rozmanitých formách – hmotná bída, nespravedlivý útlak, tělesné a duševní nemoci a konečně smrt – je lidská bída zřejmým znamením vrozeného stavu slabosti, v němž se člověk nachází po prvotním hříchu, a potřeby spásy. Právě proto přitáhla soucit Krista Spasitele, který ji chtěl vzít na sebe a ztotožnit se s nejmenšími mezi bratry. „A také proto jsou utlačovaní předmětem přednostní lásky Církve, která od počátku navzdory nevěrnosti mnoha svých členů nepřestávala usilovat o to, aby jim ulehčila, aby je bránila a osvobodila. Dělala to nesčetnými dobročinnými díly, která budou vždy a všude nezbytná.“3040

#

2449 Již ve Starém zákoně je celá řada různých právních opatření („milostivé léto“, zákaz půjčovat peníze na úrok a zadržovat zástavu, povinnost dávat desátek, platit mzdu nádeníkům každý den, právo paběrkovat a sbírat klásky) ve shodě s výzvou Deuteronomia: „Potřebný ze země nevymizí, proto ti přikazuji: Ve své zemi ochotně otvírej ruku svému utiskovanému a potřebnému bratru“ (Dt 15,11). Ježíš přijímá toto slovo za své: „Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky, ale mne vždycky nemáte“ (Jan 12,8). Tím neruší rozhorlená slova dávných proroků: kupují „nuzáky za stříbro, ubožáka za pár opánků…“ (Am 8,6), ale vybízí nás, abychom poznali, že je přítomen v chudých, kteří jsou jeho bratry.3041

Svatá Růžena z Limy, když ji jednoho dne její matka kárala, že přijímá do domu chudé a nemocné, jí bez váhání řekla: „Když sloužíme chudým a nemocným, sloužíme Ježíšovi. Nesmíme dopustit, aby chyběla pomoc našemu bližnímu, protože Ježíšovi sloužíme ve svých bratřích.“3042

Souhrn
#

2450 „Nepokradeš“ (Dt 5,19). „Ani zloději, ani lakomci… ani lupiči nebudou mít v Božím království účast“ (1 Kor 6,10).

#

2451 Sedmé přikázání nařizuje spravedlnost a lásku ve správě pozemských statků a plodů lidské práce.

#

2452 Dobra stvoření jsou určena všemu lidskému pokolení. Právo na soukromé vlastnictví neruší všeobecné určení statků.

#

2453 Sedmé přikázání zakazuje krádež. Krádež je uchvácení cizího majetku proti odůvodněné vůli vlastníka.

#

2454 Jakýkoliv způsob nespravedlivého odnímání a užívání majetku druhého odporuje sedmému přikázání. Spáchaná nespravedlnost vyžaduje odčinění. Směnná (komutativní) spravedlnost vyžaduje navrácení toho, co bylo ukradeno.

#

2455 Mravní zákon zakazuje skutky, které z obchodních nebo totalitárních důvodů vedou k zotročování lidí, jejich kupování, prodávání a vyměňování, jako by to bylo zboží.

#

2456 Vládu, kterou dal Stvořitel člověku nad nerostnými, rostlinnými a živočišnými zdroji vesmíru, nelze oddělovat od respektování mravních závazků, včetně těch, které se týkají budoucích generací.

#

2457 Zvířata jsou svěřena člověku, který k nim má být laskavý. Zvířata mohou sloužit člověku k oprávněnému ukojování jeho potřeb.

#

2458 Církev posuzuje hospodářské a společenské záležitosti, vyžadují-li to základní práva lidské osoby nebo spása duší. Zajímá se o časné stránky obecného blaha, nakolik je zaměřeno na svrchované Dobro, náš poslední cíl.

#

2459 Sám člověk o sobě je původcem, středem i cílem celého hospodářského života. Rozhodující bod sociální otázky je, aby se statků stvořených Bohem pro všechny dostalo skutečně všem podle spravedlnosti a v duchu lásky.

#

2460 Hlavní hodnota práce se týká samého člověka, který je jejím původcem a adresátem. Svou prací se člověk se prací podílí na stvořitelském díle. Práce může být výkupná, koná-li se ve spojení s Kristem.

#

2461 Opravdový rozvoj je rozvoj celého člověka. Jde o to podporovat „tvůrčí schopností každého jednotlivce, rozvíjet jeho schopnost odpovědět na své povolání, a tím i na výzvu Boží v něm obsaženou“.3043

#

2462 Almužna dávaná chudým je svědectvím bratrské lásky: je to také dílo spravedlnosti, které se líbí Bohu.

#

2463 Jak nepoznávat Lazara, hladového žebráka z podobenství,3044 v množství lidských bytostí bez chleba, bez střechy nad hlavou, bez ubytování? Jak neslyšet Ježíše: „Cokoli jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani pro mne jste neudělali“ (Mt 25,45)?

  1. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 69.↩︎

  2. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 71; Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei cocialis, 42; také encyklika Centesimus annus, 40; 48.↩︎

  3. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 61.↩︎

  4. Srov. Dt 25,13-16.↩︎

  5. Srov. Dt 24,14-15; Jak 5,4.↩︎

  6. Srov. Am 8,4-6.↩︎

  7. Srov. Gn 1,28-31.↩︎

  8. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 37-38.↩︎

  9. Srov. Mt 6,26.↩︎

  10. Srov. Dan 3,57-58.↩︎

  11. Srov. Gn 2,19-20; 9,1-4.↩︎

  12. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 23.↩︎

  13. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 76.↩︎

  14. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 3.↩︎

  15. Srov. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 1; 41.↩︎

  16. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 24.↩︎

  17. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 76; Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 7; také encyklika Centesimus annus, 35.↩︎

  18. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 65.↩︎

  19. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 10; 13; 44.↩︎

  20. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 34.↩︎

  21. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 64.↩︎

  22. Srov. Gn 1,28; 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 34; Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 34.↩︎

  23. Srov. 1 Sol 4,11.↩︎

  24. Srov. Gn 3,14-19.↩︎

  25. Srov. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 27.↩︎

  26. Srov. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 6.↩︎

  27. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 32; 34.↩︎

  28. Srov. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 11.↩︎

  29. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 48.↩︎

  30. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 37.↩︎

  31. Srov. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 19; 22-23.↩︎

  32. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 48.↩︎

  33. Srov. Lv 19,13; Dt 24,14-15; Jak 5,4.↩︎

  34. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 67.↩︎

  35. Srov. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens, 18.↩︎

  36. Srov. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 14.↩︎

  37. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 9.↩︎

  38. Srov. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 17; též 45.↩︎

  39. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 35.↩︎

  40. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 28.↩︎

  41. Srov. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 16.↩︎

  42. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 26.↩︎

  43. Srov. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 32; také encyklika Centesimus annus, 51.↩︎

  44. Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis, 47; srov. též 42.↩︎

  45. Srov. Mt 25,31-36.↩︎

  46. Srov. Lk 4,18.↩︎

  47. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 57.↩︎

  48. Srov. Lk 6,20-22.↩︎

  49. Srov. Mt 8,20.↩︎

  50. Srov. Mk 12,41-44.↩︎

  51. Srov. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 57.↩︎

  52. Sv. Jan Zlatoústý, In Lazarunm, 1,6: PG 48, 992D.↩︎

  53. Druhý vatikánský koncil, AA (Dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem), 8.↩︎

  54. Sv. Řehoř Veliký, Regula pastoralis, 3,21.↩︎

  55. Srov. Iz 58,6-7; Žid 13,3.↩︎

  56. Srov. Mt 25,31-46.↩︎

  57. Srov. Tob 4,5-11; Sir 17,22.↩︎

  58. Srov. Mt 6,2-4.↩︎

  59. Srov. 1 Jan 3,17.↩︎

  60. Kongregace pro nauku víry, instrukce Libertatis consistentia, 68.↩︎

  61. Srov. Mt 25,40.↩︎

  62. P.Hansen, Vita mirabilis, Louvain 1668.↩︎

  63. Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, 29.↩︎

  64. Srov. Lk 17,19-31.↩︎