2.3.3 10. článek
„Věřím v odpuštění hříchů“

#

976 Apoštolské vyznání víry váže víru v odpuštění hříchů na víru v Ducha svatého, ale také na víru v Církev a ve společenství svatých. Právě když vzkříšený Kristus dával svým apoštolům Ducha svatého, udělil jim božskou moc odpouštět hříchy: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20,22-23).

(Druhá část katechismu bude výslovně pojednávat o odpuštění hříchů skrze křest, svátost smíření a ostatní svátosti, zvláště Eucharistii. Zde tedy zde stačí krátce připomenout některé základní údaje).

Jeden křest na odpuštění hříchů

#

977 Náš Pán vázal odpuštění hříchů na víru a křest: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen“ (Mk 16,15-16). Křest je první a hlavní svátostí pro odpuštění hříchů, protože spojuje s Kristem, jenž „byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění“ (Řím 4,25), abychom mohli „i my žít novým životem“ (Řím 6,4).

#

978 „Když jsme však poprvé s vyznáním víry obmyti křtem svatým, toto odpuštění je nám dáno s takovou hojností, že nezůstává k zahlazení ani prvotní vina, ani to, čeho jsme se následně dopustili dobrovolně buď přestoupením, anebo opomenutím; nic nezůstává ani z trestů k odčinění. Přitom však křestní milostí není nikdo zbaven všech slabostí přirozenosti. Právě naopak každý je nucen bojovat proti žádostivosti, která nás nepřestává podněcovat ke hříchům.“¹⁶⁴⁶

#

979 Kdo by mohl být v tomto boji proti náklonnosti ke zlu natolik „silný a bdělý, aby se vyhnul jakémukoliv zranění“ hříchem? „Bylo-li tedy nutné, aby měla Církev moc odpouštět hříchy, bylo třeba jí svěřit klíče od nebeského království i jiným způsobem než svátostí křtu, způsobem, kterým by se mohly odpouštět hříchy každému kajícníkovi, i kdyby hřešil až do posledního dne svého života.“¹⁶⁴⁷

#

980 Pokřtěný může být smířen s Bohem a Církví svátostí smíření:

„Otcové právem nazývali smíření „namáhavý křest“.¹⁶⁴⁸ Pro ty, kteří po křtu klesli, je tato svátost smíření nutná ke spáse jako sám křest pro ty, kteří ještě nebyli znovuzrozeni.“¹⁶⁴⁹

Moc klíčů

#

981 Kristus po svém vzkříšení vyslal své apoštoly, aby zvěstovali „v jeho jménu… pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy“ (Lk 24,47). Takovou „službu smíření“ (2 Kor 5,18) nevykonávají apoštolové a jejich nástupci pouze tím, že hlásají lidem Boží odpuštění, které ním zasloužil Kristus, a že je vyzývají k obrácení a víře, nýbrž i tím, že jim udělují odpuštění hříchů křtem a že je smiřují s Bohem a s Církví díky moci klíčů, kterou dostali od Krista:

„Církev dostala klíče nebeského království, aby v ní docházelo k odpuštění hříchů skrze Kristovu krev a působení Ducha svatého. Duše, která byla mrtva kvůli hříchům, se v této Církvi znovu zrodí, aby žila s Kristem, jehož milost nás spasila.“¹⁶⁵⁰

#

982 Není žádná vina, byť sebetěžší, kterou by svatá Církev nemohla odpustit. „Nelze připustit, že by existoval nějaký člověk, tolik špatný a tolik zvrácený, aby mu nemohla být dána bezpečná naděje na odpuštění, jestliže opravdu lituje svého poblouznění.“¹⁶⁵¹ Kristus, který zemřel za všechny lidi, chce, aby v jeho Církvi byly vždy otevřeny brány odpuštění každému, kdo se vzdálí od hříchu.¹⁶⁵²

#

983 Katecheze bude snažit probudit a pěstovat ve věřících víru v nesrovnatelnou velikost daru, který dal zmrtvýchvstalý Kristus své Církvi: poslání a moc opravdu odpouštět hříchy skrze službu apoštolů a jejich nástupců.

„Pán chce, aby jeho učedníci měli co nejrozsáhlejší pravomoc; chce, aby jeho služebníci konali jeho jménem, co on sám konal, když byl na zemi.“¹⁶⁵³

„Kněží dostali moc, kterou Bůh neudělil ani andělům, ani archandělům. To, co kněží vyko>nají zde na zemi, Bůh potvrzuje tam nahoře.“¹⁶⁵⁴

„Kdyby v Církvi nebylo odpuštění hříchů, nebylo by žádné naděje na věčný život a na věčné osvobození. Děkujeme Bohu, který dal své Církvi takový dar.“¹⁶⁵⁵

Souhrn

#

984 Vyznání víry uvádí do souvislosti „odpuštění hříchů“ s vyznáním víry v Ducha svatého. Vzkříšený Kristus totiž svěřil apoštolům moc odpouštět hříchy, když jim dal Ducha svatého.

#

985 Křest je první a hlavní svátost odpuštění hříchů: spojuje nás s Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých, a dává nám Ducha svatého.

#

986 Z Kristovy vůle Církev vlastní moc odpouštět hříchy pokřtěným a vykonává ji prostřednictvím biskupů a kněží, obyčejně ve svátosti smíření.

#

987 „Při odpuštění hříchů jsou kněží a svátosti pouhé nástroje, jimiž Ježíš Kristus, jediný Původce a Dárce spásy, v nás působí odpuštění hříchů a dává nám milost ospravedlnění.“¹⁶⁵⁶

---

1646. Římský katechismus, 1, 11, 3.↩︎

1647. Římský katechismus, 1, 11, 4.↩︎

1648. Sv. Řehoř Naziánský, Orationes, 39,17: PG 36, 356A.↩︎

1649. Tridentský koncil: DS 1672.↩︎

1650. Sv. Augustin, Sermones, 214,11: PL 38, 1071-1072.↩︎

1651. Římský katechismus, 1, 11, 5.↩︎

1652. Srov. Mt 18,21-22.↩︎

1653. Sv. Ambrož, De poenitentia, 1,34: PL 16, 477A..↩︎

1654. Sv. Jan Zlatoústý, De sacerdotio, 3,5: PG 48, 643A.↩︎

1655. Sv. Augustin, Sermones, 213,8: PL 38, 1064.↩︎

1656. Římský katechismus, 1, 11, 6.↩︎