2.2.6 7. článek
„Odtud přijde soudit živé i mrtvé“

Znovu přijde ve slávě

KRISTUS JIŽ VLÁDNE PROSTŘEDNICTVÍM CÍRKVE…

#

668 „Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými“ (Řím 14,9). Kristovo nanebevstoupení znamená, že se svým lidstvím podílí na moci a vládě samotného Boha. Ježíš Kristus je Pán: má všechnu moc na nebi a i na zemi. Je povýšen „vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva“, protože Otec „všechno podřídil pod jeho nohy“ (Ef 1,21-22). Kristus je Pánem vesmíru¹⁰⁷⁸ i dějin. V něm nacházejí dějiny člověka, ale i celé stvoření svou „rekapitulaci“ (opětovné soustředění jako v Hlavě),¹⁰⁷⁹ své transcendentní (přesažné) dovršení.

#

669 Jako Pán je Kristus hlavou Církve, která je jeho tělem.¹⁰⁸⁰ Po svém nanebevstoupení a oslavení, když takto zcela splnil své poslání, zůstává na zemi ve své Církvi. Vykoupení je zdrojem vlády, kterou Kristus v síle Ducha svatého vykonává nad Církví.¹⁰⁸¹ „Kristovo království je již dnes tajemně přítomné“ v Církvi, která je „zárodek a počátek tohoto království na zemi“.¹⁰⁸²

#

670 Po nanebevstoupení vstoupil Boží plán do své konečné fáze. Jsme již „v poslední hodině“ (1 Jan 2,18).¹⁰⁸³ „Žijeme tedy už v poslední době, obnova světa je neodvolatelně stanovena a jakýmsi reálným způsobem se v tomto věku předjímá: Církev se totiž už na zemi vyznačuje opravdovou svatostí, třebaže nedokonalou.“¹⁰⁸⁴ Kristovo království, jež hlásá Církev,¹⁰⁸⁵ již projevuje svou přítomnost zázračnými znameními.¹⁰⁸⁶

… V OČEKÁVÁNÍ, ŽE MU BUDE VŠECHNO PODŘÍZENO

#

671 Kristovo království je už přítomno v Církvi, nicméně ještě není dovršeno příchodem Krále na zem „s velikou mocí a slávou“ (Lk 21,27).¹⁰⁸⁷ Toto království je ohrožováno silami nepravosti,¹⁰⁸⁸ i když tyto síly byly radikálně přemoženy Kristovou Velikou nocí. Až do chvíle, kdy mu bude všechno podrobeno,¹⁰⁸⁹ „dokud [však] nenastane nové nebe a nová země, v nichž bude sídlit spravedlnost, putující Církev ve svých svátostech a institucích, jež patří k tomuto věku, má podobu tohoto pomíjejícího světa. Žije mezi tvorstvem, které dosud sténá, trpí bolest a čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě.“¹⁰⁹⁰ Proto se křesťané modlí, zvláště při slavení Eucharistie,¹⁰⁹¹ aby urychlili Kristův návrat,¹⁰⁹² a říkají mu: „Pane, přijď“ (1 Kor 16,22; Zj 22,17.20).

#

672 Kristus před svým nanebevstoupením prohlásil, že ještě nenadešla chvíle slavného nastolení mesiášského království očekávaného Izraelem,¹⁰⁹³ které mělo podle proroků¹⁰⁹⁴ přinést všem lidem konečný řád spravedlnosti, lásky a pokoje. Nynější čas je, podle Pána, časem Ducha a svědectví,¹⁰⁹⁵ ale také časem ještě poznamenaným „vnějšími strastmi“ (1 Kor 7,26) a zkouškou zla,¹⁰⁹⁶ čehož není Církev ušetřena.¹⁰⁹⁷ Je to začátek bojů posledních dnů.¹⁰⁹⁸ Je to čas čekání a bdělosti.¹⁰⁹⁹

KRISTŮV SLAVNÝ PŘÍCHOD, NADĚJE IZRAELE

#

673 Ode dne nanebevstoupení je Kristův příchod ve slávě blízký,¹¹⁰⁰ i když to není naší věcí, vědět „čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil“ (Sk 1,7).¹¹⁰¹ Tento eschatologický příchod může nastat každým okamžikem,¹¹⁰² i když je „pozdržen“ – on i konečná zkouška, která mu bude předcházet.¹¹⁰³

#

674 Příchod oslaveného Mesiáše je totiž v každé chvíli dějin pozastaven,¹¹⁰⁴ až jej uzná „všechen Izrael“ (Řím 11,26; Mt 23,39), jehož „část se zatvrdila“ (Řím 11,25) v nevěře¹¹⁰⁵ vůči Ježíšovi. Po Letnicích říká svatý Petr jeruzalémským Židům: „Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny, aby přišla od Pána ona doba útěchy a aby vám poslal Mesiáše, který byl pro vás určen, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do té doby, kdy bude zase všechno obnoveno, jak o tom už dávno mluvil ústy svých svatých proroků“ (Sk 3,19-21). A svatý Pavel říká podobně: „To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co to teprve bude znamenat, až budou znovu přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!“ (Řím 11,15). Jedině vstup „Židů v plném počtu“ (Řím 11,12) do mesiášské spásy, po vzoru plného počtu pohanů,¹¹⁰⁶ umožní Božímu lidu dosáhnout „Kristovy plnosti“ (Ef 4,13), v níž „bude Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28).

POSLEDNÍ ZKOUŠKA CÍRKVE

#

675 Před Kristovým příchodem musí Církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnohých věřících.¹¹⁰⁷ Pronásledování, které provází její putování po zemi,¹¹⁰⁸ odhalí „tajemství nepravosti“ v podobě náboženského podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Největším náboženským podvodem je antikristův podvod, to je falešné mesiášství, jímž člověk oslavuje sám sebe na místo Boha a jeho Mesiáše, který přišel v těle.¹¹⁰⁹

#

676 Tento antikristovský podvod vyvstává pokaždé, když někdo předstírá, že v průběhu dějin splní mesiášskou naději, která se může naplnit pouze mimo dějiny, a to eschatologickým ( posledním) soudem; Církev zavrhla i umírněnou podobu tohoto falšování očekávaného království, nazývanou „mileniarismus“,¹¹¹⁰ zvláště ve formě politického, „od základu zvrhlého“ sekularizovaného mesiášství.¹¹¹¹

#

677 Církev vejde do slávy království jedině prostřednictvím těchto posledních Velikonoc, v nichž bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení.¹¹¹² Království se tedy neuskuteční nějakým dějinným triumfem Církve,¹¹¹³ cestou vzestupného pokroku, nýbrž Božím vítězstvím nad posledním řáděním zla,¹¹¹⁴ po kterém jeho Nevěsta sestoupí z nebe.¹¹¹⁵ Boží vítězství nad vzpourou zla bude mít podobu posledního soudu,¹¹¹⁶ a to po závěrečném kosmickém otřesu tohoto pomíjejícího světa.¹¹¹⁷

Soudit živé i mrtvé

#

678 Po prorocích¹¹¹⁸ a Janu Křtiteli¹¹¹⁹ ohlásil Ježíš ve svém kázání soud posledního dne. Tehdy bude odhaleno, jak se každý choval¹¹²⁰ a co je skryto v jeho srdci.¹¹²¹ Tehdy bude odsouzena zaviněná nevěra, která si nevážila některé Bohem nabízené milosti.¹¹²² Vztah k bližnímu odhalí, zda byla milost a božská láska přijata nebo odmítnuta.¹¹²³ V poslední den Ježíš řekne: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).

#

679 Kristus je Pánem věčného života. Jako Vykupiteli světa mu náleží plné právo definitivně soudit skutky i srdce lidí. Toto právo totiž „získal“ svým křížem. Také Otec „všechen soud dal Synovi“ (Jan 5,22).¹¹²⁴ Avšak Syn nepřišel proto, aby soudil, nýbrž aby dával spásu¹¹²⁵ a život, který je v něm.¹¹²⁶ Odmítáním milosti v nynějším životě¹¹²⁷ se každý již sám odsuzuje – dostane (odplatu) podle svých skutků¹¹²⁸ a může se odsoudit i k věčné záhubě, jestliže odmítne Ducha lásky.¹¹²⁹

Souhrn

#

680 Kristus Pán již vládne prostřednictvím Církve, ale nejsou mu ještě podrobeny všechny věci tohoto světa. Vítězství Kristova království nenastane bez posledního útoku mocností zla.

#

681 V den soudu, na konci světa, přijde Kristus ve slávě, aby dovršil konečné vítězství dobra nad zlem, které rostly společně v průběhu dějin jako obilí a koukol.

#

682 Až přijde oslavený Kristus na konci časů soudit živé i mrtvé, zjeví skryté úmysly srdcí a každému člověku odplatí podle toho, jak přijímal nebo odmítal milost.