5.1.5 5. článek
Mravnost vášní

#

1762 Člověk se připravuje na blaženost svými svobodnými skutky: vášně nebo city, které zakouší, k tomu mohou příznivě uzpůsobovat a napomáhat.

Vášně
#

1763 Výraz „vášeň“ patří ke křesťanskému dědictví. City nebo vášně označují emoce nebo hnutí citů, které pobízejí jednat nebo nejednat podle toho, co člověk cítí nebo si představuje jako dobré nebo jako špatné.

#

1764 Vášně jsou přirozené složky lidské psychiky; zprostředkují přechod mezi smyslovým životem a životem ducha a zajišťují mezi nimi spojení. Náš Pán označuje srdce za zdroj, z něhož vychází hnutí vášní.2508

#

1765 Vášní je mnoho. Tou základní je láska vyvolaná přitažlivostí dobra. Láska vzbuzuje touhu po dobru, které člověk nemá, a naději dosáhnout je. Toto hnutí má svůj cíl v rozkoši a radosti z vlastnění dobra. Strach ze zla vyvolává nenávist, odpor a hrůzu z budoucího zla. Toto hnutí končí ve smutku nad přítomným zlem nebo ve hněvu, kterým se člověk proti zlu vzpírá.

#

1766 „Milovat, to znamená chtít něčí dobro.“2509 Všechny ostatní city pramení z tohoto původního tíhnutí lidského srdce k dobru. Jen dobro je milováno.2510 „Vášně jsou zlé, je-li láska zlá, a dobré, je-li láska dobrá.“2511

Vášně a mravní život
#

1767 Vášně samy o sobě nejsou ani dobré, ani špatné. Dostávají mravní hodnocení podle toho, jak skutečně závisí na rozumu a vůli. Vášně se označují jako dobrovolné, „buď proto, že je řídí vůle, anebo proto, že jim vůle neodporuje“.2512 K dokonalosti mravního nebo lidského dobra patří, že jsou vášně řízeny rozumem.2513

#

1768 O mravnosti nebo svatosti člověka nerozhodují velké city; ty jsou nevyčerpatelnou zásobárnou obrazů a náklonností, v nichž se mravní život projevuje. Vášně jsou mravně dobré, když přispívají k dobrému jednání; v opačném případě jsou zlé. Dobrá vůle zaměřuje k dobru a k blaženosti smyslová hnutí, která přejímá; zlá vůle podléhá nezřízeným vášním a jitří je. Vzněty a city mohou být převzaty do ctností nebo zvráceny na neřesti.

#

1769 V křesťanském životě koná Duch svatý své dílo tím, že uvádí do pohybu celou bytost, včetně jejích bolestí, jejích strachů a jejích smutků, jak je to zřejmé ve smrtelném zápase a v utrpení Pána. V Kristu mohou lidské city dosáhnout své dokonalosti v božské lásce a blaženosti.

#

1770 Mravní dokonalost spočívá v tom, že člověka nepodněcuje k dobru pouze vůle, nýbrž i zalíbení, podle následujících slov žalmu: „Mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu!“ (Ž 84,3).

Souhrn
#

1771 Výraz „vášně“ označuje náklonnosti nebo city. Prostřednictvím svých silných vznětů (emocí) člověk tuší dobro a má v podezření zlo.

#

1772 Hlavní vášně jsou láska a zášť, touha a strach, radost, smutek a hněv.

#

1773 Vášně, chápané jako hnutí smyslovosti, nejsou ani mravně dobré, ani mravně zlé. Mravně dobré nebo mravně zlé jsou tou měrou, jakou závisí nebo nezávisí na rozumu a vůli.

#

1774 Vzněty (emoce) a city mohou být převzaty do ctností, nebo zvráceny na neřesti.

#

1775 Dokonalosti mravního dobra se dosahuje, když člověk není pobádán k dobru pouze vůle, nýbrž i „srdcem“.

  1. Srov. Mk 7,21.↩︎

  2. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I-II, 26,4.↩︎

  3. Srov. sv. Augustin, De Trinitate, 8,3,4.↩︎

  4. Sv. Augustin, De civitate Dei, 14,7.↩︎

  5. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I-II, 24,1.↩︎

  6. Srov. sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I-II, 24,3.↩︎