6.2.7 10. článek
Desáté přikázání
„Nebudeš dychtit… po ničem, co patří tvému bližnímu“ (Ex 20,17). „Nebudeš toužit po domu svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu (D“t 5,21).
„Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21).
2534 Desáté přikázání zdvojuje a doplňuje deváté, které se týká tělesné žádostivosti. Desáté zakazuje chtivost majetku druhého, která je kořenem krádeže, loupeže a podvodu zakáz aných sedmým přikázáním. „Žádost očí“ (1 Jan 2,16) vede k násilí a nespravedlnosti zakázaných pátým přikázáním.3094 Chtivost, stejně jako smilstvo, pramení z modloslužby, která je zakázána prvními třemi přikázáními Zákona.3095 Desáté přikázání se týká úmyslů srdce a spolu s devátým shrnuje všechna přikázání Zákona.
Nezřízenost žádostivostí
2535 Smyslová žádostivost nás vede k tomu, abychom toužili po příjemných věcech, které nemáme. Má-li člověk hlad, chce se najíst, je-li mu zima, chce se ohřát. Taková přání jsou sama o sobě dobrá, ale často nezůstanou v mezích rozumu a pudí nás, abychom neprávem dychtili po tom, na co nemáme právo a co nám nepatří, co náleží druhým.
2536 Desáté přikázání zakazuje nenasytnost a touhu přivlastňovat neomezeně si pozemské statky; zakazuje nezřízenou žádostivost, vzniklou z bezuzdné záliby v bohatství a s ním spojené moci. Zakazuje také touhu spáchat nespravedlnost, kterou by byl poškozen pozemský majetek bližního:
„Když nám Zákon říká „nebudeš dychtit“, užívá těchto slov v tom smyslu, abychom mírnili naši dychtivost po věcech druhého. Žízeň žádostivosti po cizím majetku je totiž nezměrná a nekonečná, nikdy se neukojí, jak je psáno: „Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi““ (Kaz 5,9).3096
2537 Toto přikázání nepřestupuje člověk, který touží dosáhnout věcí, jež patří bližnímu, pokud k tomu dochází spravedlivými prostředky. Tradiční katecheze poukazuje realisticky na „ty, kteří musí víc bojovat proti hříšným žádostem“, a které je tedy „třeba s větší naléhavostí vybízet, aby dodržovali toto přikázání“:
„Jsou obchodníci a velkododavatelé, kteří si přejí nedostatek zboží a drahotu a těžce nesou, že vedle nich jsou i druzí, kteří prodávají a kupují, a to proto, aby sami mohli prodávat dráže a kupovat levněji;… lékaři, kteří si přejí nemoci; právníci toužící po případech a četných důležitých procesech…“3097
2538 Desáté přikázání vyžaduje, aby se z lidského srdce vyhostila závist. Když prorok Nátan chtěl vzbudit v králi Davidovi lítost, vyprávěl mu příběh o chudákovi, který měl jen jednu ovečku, jež byla pro něho jako dcera, a o bohatci, který navzdory tomu, že měl mnoho dobytka, záviděl tomu chudákovi a nakonec mu jeho ovečku ukradl.3098 Závist může vést k nejhorším zločinům.3099 Ďáblovou závistí vešla do světa smrt.3100
„Vedeme mezi sebou válku a je to závist, která ozbrojuje jedny proti druhým… Jestliže všichni tak zavile ničí Kristovo Tělo, kam to dospěje? Pracujeme tím na jeho vysílení… Říkáme si, že jsme údy jednoho a téhož Těla, a požíráme se, jako by to činily šelmy.“3101
2539 Závist je jedna z hlavních neřestí. Spočívá ve smutku, který člověk zakouší z majetku druhého, a v nezřízené touze přivlastnit si jej, byť i neoprávněně. Závist se stává těžkým hříchem, přeje-li bližnímu velké zlo.
Svatý Augustin viděl v závisti pravý „ďábelský hřích“.3102 „Ze závisti se rodí zášť, nactiutrhání, pomluva, radost nad neštěstím bližního a nelibost z jeho štěstí.“3103
2540 Závist představuje jeden z druhů smutku, a tedy odmítnutí lásky; pokřtěný bude bojovat proti závisti prokazováním laskavosti. Závist má svou příčinu často v pýše; pokřtěný se má proto naučit, jak žít v pokoře.
„Chtěli byste vidět, jak je Bůh skrze vás oslavován? Dobrá, radujte se z pokroku svého bratra, a tím bude Bůh vámi oslavován. Potom se bude říkat: „Bůh buď pochválen“, tím, že jeho služebník dosáhl vítězství nad nenávistí, protože dokázal učinit ze zásluh druhého důvod své radosti.“3104
Touhy Ducha
2541 Řád zákona a milosti odvrací lidské srdce od žádostivosti a od závisti: dává mu zakoušet touhu po svrchovaném Dobru; poučuje je o vůli Ducha svatého, který nasycuje lidské srdce. Bůh příslibů vždycky varoval člověka před svody toho, co se od prvních počátku zdá, „že je dobré k jídlu, lákavé pro oči, a co slibuje vševědoucnost“ (Gn 3,6).
2542 Zákon daný Izraeli nikdy nestačil ospravedlnit ty, kteří mu byli podrobeni; naopak, stal se nástrojem „žádostivosti“.3105 Fakt, že se chtění a skutky neshodují,3106 naznačuje konflikt mezi Božím zákonem, který je „zákonem mé mysli“, a jiným zákonem, „který ze mě dělá zajatce zákona hříchu, který vládne v mých údech“ (Řím 7,23).
2543 „V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří“ (Řím 3,21-22). Od té doby věřící v Krista „ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“ (Gal 5,24); dávají se vést Duchem3107 a jednají podle přání Ducha.3108
Chudoba srdce
2544 Ježíš žádá od svých učedníků, aby mu dávali přednost přede vším a přede všemi, a nabízí jim, aby se „zřekli všeho co mají“ (Lk 14,33) pro něho a pro evangelium.3109 Krátce před svým utrpením jim dal za příklad chudou vdovu z Jeruzaléma, která ve své nouzi dala všechno, co měla na živobytí.3110 Příkaz odpoutat se od bohatství je závazný pro vstup do nebeského království.
2545 Všichni věřící mají proto dbát na to, „aby správně ovládali své sklony, aby jim užívání pozemských věcí a přilnutí k majetku proti duchu evangelijní chudoby nebránilo postupovat k dokonalé lásce“.3111
2546 „Blahoslavení chudí v duchu“ (Mt 5,3). Blahoslavenství odhalují řád štěstí a milosti, krásy a pokoje. Ježíš velebí radost chudých, jimž už patří Království:3112 Věčné Slovo nazývá „chudobou ducha“ dobrovolnou pokoru lidského ducha a jeho sebezápor; a apoštol nám dává za příklad chudobu Boha, když říká: „Stal se pro vás chudým“ (2 Kor 8,9).3113
2547 Ježíš naříká nad bohatými, že nalézají své potěšení v hojnosti majetku (Lk 6,24). „Pyšný usiluje o pozemskou moc, chudý v duchu hledá nebeské království.“3114 Odevzdanost do prozřetelnosti nebeského Otce osvobozuje od obavy ze zítřka.3115 Důvěra v Boha disponuje pro blahoslavenství chudých. Oni budou vidět Boha.
„Chci vidět Boha“
2548 Touha po opravdovém štěstí osvobozuje člověka od nezřízeného lpění na statcích tohoto světa, aby dosáhla svého naplnění v patření na Boha a v Boží blaženosti. „Příslib, že budeme vidět Boha, přesahuje jakékoliv štěstí. V Písmu „vidět“ je tolik co „vlastnit“. Kdo vidí Boha, dosáhl všeho dobra, na které je možno pomyslet.“3116
2549 Svatý lid musí za pomoci milosti, která přichází shůry, ještě bojovat, aby dosáhl statků, která Bůh slibuje. Aby křesťané vlastnili a viděli Boha, umrtvují své žádostivosti a s Boží milostí vítězí nad svody rozkoše a moci.
2550 Na této cestě k dokonalosti volají Duch a nevěsta toho, kdo jim naslouchá, k plnému společenství s Bohem:3117
„Tam bude pravá sláva, kdy nikdo nebude chválen omylem nebo lichocením; opravdová čest, která nebude odmítnuta nikomu, kdo si ji zasluhuje, a nebude přiznána nikomu, kdo jí není hoden; ostatně žádný z nehodných si na ni ani nebude dělat nárok, protože tam bude připuštěn pouze ten, kdo je hoden. Tam bude opravdový pokoj, kde se nikdo nebude trápit, ani ho nebudou trápit druzí. Odměnou ctnosti bude sám Bůh, ten, který dává ctnost a který slíbil dát za ni sám sebe jako odměnu, nad níž nemůže být nic lepšího a nic většího… „Budu vám Bohem a vy budete mým lidem“ (Lv 26,12)… To je též smysl apoštolových slov: „Aby Bůh byl všechno ve všem“ (1 Kor 15,28). On bude cílem našich tužeb, on, kterého budeme bez konce nazírat, bez nasycení milovat, bez únavy chválit. Tento dar, tato láska, tato činnost bude jistě, jako věčný život, společná všem.“3118
Souhrn
2551 „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21).
2552 Desáté přikázání zakazuje bezuzdnou žádostivost pocházející z nezřízené dychtivosti po bohatství a jeho moci.
2553 Závist je smutek, který člověk zakouší z majetku druhého, a nezřízená touha přivlastnit si jej. Je to jedna z hlavních neřestí.
2554 Pokřtěný přemáhá závist laskavostí, pokorou a odevzdaností do Boží prozřetelnosti.
2555 Křesťané „ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi“ (Gal 5,24); jsou vedeni Duchem a jednají podle jeho přání.
2556 Odpoutanost od bohatství je nezbytná, aby člověk vstoupil do nebeského království. „ Blahoslavení chudí v duchu.“