2.3.4 11. článek
„Věřím… ve vzkříšení těla“

#

988 Křesťanské Krédo – vyznání naší víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého a v činnost Boha Stvořitele, Spasitele a Posvětitele – vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých na konci časů a ve věčný život.

#

989 Pevně věříme a pevně doufáme, že jako Kristus opravdu vstal z mrtvých a žije navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky se vzkříšeným Kristem, a že on je v poslední den vzkřísí.1657 Naše vzkříšení bude, stejně jako Kristovo vzkříšení, dílem Nejsvětější Trojice:

„A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás“ (Řím 8,11).1658

#

990 Výraz „tělo“ označuje člověka v jeho stavu slabosti a smrtelnosti.1659 „Vzkříšení těla“ znamená, že po smrti nebude žít jen nesmrtelná duše, nýbrž že i naše „smrtelná těla“ (Řím 8,11) znovu ožijí.

#

991 Věřit ve vzkříšení mrtvých – to byl podstatný prvek křesťanské víry už od jejich počátků. „Přesvědčením křesťanů je vzkříšení mrtvých; tím, že v ně věříme, jsme křesťané.“1660

„Jak mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení z mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení z mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra… Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli“ (1 Kor 15,12-14.20). 364

I. Kristovo a naše vzkříšení
POSTUPNÉ ZJEVOVÁNÍ VZKŘÍŠENÍ
#

992 Vzkříšení z mrtvých zjevoval Bůh svému národu postupně. Naděje na tělesné vzkříšení mrtvých se prosadila jako vnitřní důsledek víry v Boha, Stvořitele celého člověka, duše i těla. Stvořitel nebe i země také věrně dodržuje svou smlouvu s Abrahámem a jeho potomstvem. A v tom dvojím výhledu se začne vyjadřovat víra ve vzkříšení. Makabejští mučedníci vyznávají před svou smrtí:

„Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon“ (2 Mak 7,9). „Je radostné skonat lidskou rukou, když máme v Bohu jistou naději, že jím bu>deme znovu vzkříšeni“ (2 Mak 7,14).1661

#

993 Farizeové1662 a mnozí současníci Páně1663 doufali ve vzkříšení. Ježíš je hlásá s důrazem. Odpovídá saduceům, kteří vzkříšení popírají: „Jste na omylu, protože neznáte Písma ani Boží moc“ (Mk 12,24). Víra ve zmrtvýchvstání spočívá na víře v Boha, který „není Bohem mrtvých, ale živých!“ (Mk 12,27).

#

994 Ale co více! Ježíš váže víru ve zmrtvýchvstání na svou vlastní osobu: „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11,25). Sám Ježíš vzkřísí v poslední den ty, kteří v něho uvěří1664 a kteří budou jíst jeho tělo a pít jeho krev.1665 Už nyní dává toto znamení a záruku tím, že některým mrtvým vrací život;1666 ohlašuje tím své vlastní vzkříšení, které však bude jiného druhu. O této jedinečné události mluví jako o „znamení Jonáše“ (Mt 12,39), o znamení chrámu:1667 ohlašuje, že vstane z mrtvých třetího dne po svém usmrcení.1668

#

995 Být Kristovým svědkem znamená být „svědkem jeho zmrtvýchvstání“ (Sk 1,22),1669 patřit k těm, kteří „s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání“ (Sk 10,41). Křesťanská naděje ve vzkříšení je plně poznamenána setkáními se vzkříšeným Kristem. Vstaneme z mrtvých jako on, s ním a skrze něho.

#

996 Hned od počátku narážela křesťanská víra ve vzkříšení na nepochopení a odpor.1670 „V žádném jiném bodě nenaráží křesťanská víra na takový odpor jako v otázce vzkříšení těla.“1671 Dost snadno se přijímá, že život lidské osoby pokračuje po smrti duchovním způsobem. Avšak věřit, že by toto tělo, jehož smrtelnost je tak zřejmá, mohlo vstát k věčnému životu?

JAK BUDOU MRTVÍ VZKŘÍŠENI?
#

997 Co to znamená „vzkřísit“? Při smrti, odloučení duše a těla, propadá tělo rozkladu, kdežto jeho duše jde vstříc Bohu, i když zůstává v očekávání, až bude znovu spojena se svým oslaveným tělem. Bůh ve své všemohoucnosti definitivně vrátí neporušitelný život našim tělům tím, že je spojí s našimi dušemi mocí Ježíšova zmrtvýchvstání.

#

998 Kdo vstane z mrtvých? Všichni lidé, kteří zemřeli: „ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,29).1672

#

999 Jak? Kristus vstal z mrtvých se svým vlastním tělem: „Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já!“ (Lk 24,39); on se však nevrátil do pozemského života. Týmž způsobem v něm „všichni vstanou z mrtvých se svým vlastním tělem, které nyní mají“,1673 ale toto tělo bude proměněno v oslavené tělo,1674 v „tělo zduchovnělé“ (1 Kor 15,44):

„Někdo snad řekne: A jak mohou mrtví vstát? Jaké to budou mít tělo, až přijdou? Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá… Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost“ (1 Kor 15,35-37.42.53).

#

1000 Ono „jak“ přesahuje možnosti naší představivosti a našeho rozumu; je přístupné jen ve víře. Avšak naše účast na Eucharistii nám dává již předem okoušet proměnění našeho těla Kristovým působením:

„Jako chléb, který je plodem země, není už obyčejným chlebem po tom, co na něj bylo svoláváno Boží požehnání, ale je Eucharistií, složenou ze dvou skutečností, z jedné pozemské a z druhé nebeské, tak naše těla, která přijímají Eucharistii, nejsou už pomíjející od chvíle, kdy mají v sobě zárodek vzkříšení.“1675

#

1001 Kdy? S konečnou platností „v poslední den“ (Jan 6,39-40.44.54; 11,24); „na konci světa“.1676 Vzkříšení z mrtvých je totiž úzce spojeno s Kristovým druhým příchodem:

„Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané…“ (1 Sol 4,16).

VZKŘÍŠENÍ S KRISTEM
#

1002 Je-li pravda, že nás Kristus vzkřísí „v poslední den“, je také pravda, že jsme již v jistém smyslu s Kristem vzkříšeni. Křesťanský život je, díky Duchu svatému, už nyní, na zemi, účastí na Kristově smrti a vzkříšení:

„Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých… Když jste byli s Kristem vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici“ (Kol 2,12; 3,1).

#

1003 Věřící, spojení s Kristem prostřednictvím křtu, se již skutečně podílejí na nebeském životě vzkříšeného Krista,1677 ale tento život je „s Kristem skrytý v Bohu“ (Kol 3,3). „ Zároveň s ním [Bůh] vzkřísil i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni“ (Ef 2,6). Protože se sytíme jeho tělem v Eucharistii, náležíme již k Tělu Kristovu. Až budeme vzkříšeni v poslední den, i my se „s ním ukážeme ve slávě“ (Kol 3,4).

#

1004 V očekávání onoho dne se již tělo i duše věřícího podílí na důstojnosti, že je „v Kristu“; odtud pramení požadavek úcty k vlastnímu tělu, ale i k tělu bližního, zvláště když trpí:

„Tělo je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými?… Proto už nepatříte sami sobě… Oslavujte proto Boha svým tělem“ (1 Kor 6,13-15.19-20).

Zemřít v Ježíši Kristu
#

1005 Ke vzkříšení s Kristem je třeba nejprve zemřít s Kristem, je třeba „opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu“ (2 Kor 5,8). Při tomto odchodu (Fil 1,23), jímž je smrt, se duše oddělí od těla. Znovu se spojí se svým tělem v den vzkříšení mrtvých.1678

SMRT
#

1006 „Záhada lidského údělu nejvíce vyvstává tváří v tvář smrti.“1679 Z jedné strany je tělesná smrt přirozená, avšak pro víru je ve skutečnosti „odplatou za hřích“ (Řím 6,23).1680 A pro ty, kteří umírají v Kristově milosti, je účastí na smrti Pána, aby mohli mít podíl na jeho vzkříšení.1681

#

1007 Smrt je ukončením pozemského života. Naše životy jsou odměřeny časem, během něhož se měníme, stárneme, a jako u všech živých bytostí na zemi smrt se jeví jako normální ukončení života. Toto hledisko smrti dodává našim životům naléhavost: pomyšlení na to, že jsme smrtelní, nám pomáhá uvědomit si, že máme jen omezený čas k usku tečnění své existence.

„Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí… Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel, a duch se vrátí k Bohu, který ho dal“ (Kaz 12,1.7).

#

1008 Smrt je důsledkem hříchu. Učitelský úřad Církve, hodnověrný vykladatel tvrzení Písma svatého1682 a Tradice učí, že smrt vstoupila do světa pro hřích člověka.1683 Ačkoliv člověk vlastnil smrtelnou přirozenost, Bůh stanovil, že nezemře. Smrt tedy odporovala plánům Boha Stvořitele a vstoupila do světa jako následek hříchu.1684 „Tělesná smrt, které by byl člověk ušetřen, kdyby nebyl zhřešil“,1685 je tedy jeho „posledním nepřítelem“, který má být přemožen.1686

#

1009 Smrt je Kristem přeměněna. I Ježíš, Boží Syn, podstoupil smrt, jež je příznačná pro lidský úděl. Avšak navzdory smrtelným úzkostem1687 ji vzal na sebe úkonem naprostého a svobodného podrobení se vůli svého Otce. Ježíšova poslušnost proměnila prokletí smrti v požehnání.1688

SMYSL KŘESŤANSKÉ SMRTI
#

1010 Díky Kristu má křesťanská smrt kladný smysl. „Pro mě život je Kristus a smrt ziskem“ (Fil 1,21). „Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít“ (2 Tim 2,11). Podstatně nové je na křesťanské smrti toto: Křtem již křesťan svátostně „zemřel s Kristem“, aby žil novým životem; umíráme-li v Kristově milosti, tělesná smrt dovršuje toto „zemření s Kristem“ a zakončuje tak přivtělení k němu v jeho vykupitelském úkonu.

„Pro mne je lepší zemřít v („eis“) Ježíši Kristu, než být králem až do končin země. Hledám toho, který pro nás zemřel; chci toho, který pro nás vstal z mrtvých. Mé narození se už blíží… Nechte mě, ať přijmu čiré světlo; až tam dojdu, budu opravdu člověkem.“1689

#

1011 Smrtí Bůh volá člověka k sobě. Proto může křesťan zakoušet vůči smrti podobnou touhu, jakou měl svatý Pavel: „Mám touhu zemřít a být s Kristem“ (Fil 1,23); a může proměnit podle Kristova příkladu svou vlastní smrt v úkon poslušnosti a lásky k Otci.1690

„Má láska je ukřižovaná… je ve mně živá voda, která mi uvnitř našeptává a říká: „Pojď k Otci!“1691

„Chci vidět Boha, ale abych ho viděla, je třeba zemřít.“1692

„Neumírám, vcházím do života.“1693

#

1012 Křesťanský pohled na smrt1694 je vytříbeným způsobem vyjádřen v liturgii Církve:

„Život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný.“1695

#

1013 Smrt je konec pozemského putování člověka, času milosti a slitování, který mu Bůh dopřává, aby naplnil svůj pozemský život podle Božích záměrů a aby rozhodl o svém posledním osudu. Když skončí „jediný pozemský život“,1696 už se nevrátíme žít jiné pozemské životy. „Každý člověk umírá jen „jednou“ (Žid 9,27). Po smrti není žádné „ převtělování“ (reinkarnace).

#

1014 Církev nás vybízí, abychom se připravovali na hodinku své smrti („Od náhlé a nenadálé smrti, vysvoboď nás, Pane“: Litanie ke všem svatým), abychom prosili Matku Boží, aby se za nás přimlouvala „v hodinu smrti naší“ (Zdrávas Maria), a abychom se svěřovali svatému Josefovi, patronu šťastné smrti:

„Vždycky by sis měl ve skutcích i myšlenkách počínat tak, jako bys už dnes umíral. Kdybys měl čisté svědomí, nebál by ses příliš smrti. Proto by bylo lepší chránit se hříchů než utíkat před smrtí. Nejsi-li připraven dnes, jak budeš zítra?“1697

„Buď chválen, můj Pane, za naši sestru tělesnou smrt, které žádný živý člověk nemůže uniknout. Běda těm, kteří zemřou ve smrtelných hříších! Blažení jsou ti, které smrt nalezne ve tvé nejsvětější vůli, těm pak druhá smrt nijak neuškodí.“1698

Souhrn
#

1015 „Tělo je stěžejním bodem spásy.“1699 Věříme v Boha, který je Stvořitelem těla; věříme ve Slovo, které se stalo tělem, aby vykoupilo tělo; věříme ve vzkříšení těla, dovršení stvoření a vykoupení těla.

#

1016 Při smrti se duše odděluje od těla, ale při vzkříšení Bůh navrátí našemu proměněnému tělu nepomíjející život tím, že je spojí s naší duší. Jako Kristus je vzkříšen a žije navěky, tak i my všichni vstaneme z mrtvých v poslední den.

#

1017 „Věříme v opravdové vzkříšení toho těla, které máme nyní.“1700 Nicméně zatímco se zasévá do hrobu tělo pomíjející, vstává z mrtvých tělo nepomíjející,1701 „tělo zduchovnělé“ (1 Kor 15,44).

#

1018 Následkem prvotního hříchu člověk musí podstoupit „tělesnou smrt, které by byl ušetřen, kdyby nebyl zhřešil“.1702

#

1019 Ježíš, Boží Syn, dobrovolně za nás podstoupil smrt úkonem naprostého a svobodného podrobení se vůli Boha, našeho Otce. Svou smrtí přemohl smrt, a tak otevřel všem lidem možnost ke spáse.

  1. Srov. Jan 6,39-40.↩︎

  2. Srov. 1 Sol 4,14; 1 Kor 6,14; 2 Kor 4,14; Fil 3,10-11.↩︎

  3. Srov. Gn 6,3; Ž 56,5; Iz 40,6.↩︎

  4. „Fiducia christianorum resurrectio mortuorum; illam credentes, sumus“, Tertulián, De resurrectione carnis, 1,1.↩︎

  5. Srov. 2 Mak 7,29; Dan 12,1-13.↩︎

  6. Srov. Sk 23,6.↩︎

  7. Srov. Jan 11,24.↩︎

  8. Srov. Jan 5,24-25; 6,40.↩︎

  9. Srov. Jan 6,54.↩︎

  10. Srov. Mk 5,21-42; Lk 7,11-17; Jan 11.↩︎

  11. Srov. Jan 2,19-22.↩︎

  12. Srov. Mt 10,34.↩︎

  13. Srov. Sk 4,33.↩︎

  14. Srov. Sk 17,32; 1 Kor 15,12-13.↩︎

  15. Sv. Augustin, Enarratio in Psalmos, 88, 2, 5.↩︎

  16. Srov. Dan 12,2.↩︎

  17. Čtvrtý lateránský koncil: DS 801.↩︎

  18. Srov. Fil 3,21.↩︎

  19. Sv. Irenej z Lyonu, Adversus haereses, 4, 18, 4-5.↩︎

  20. Druhý vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium), 48.↩︎

  21. Srov. Fil 3,20.↩︎

  22. Srov. Pavel VI., Vyznání víry Božího lidu, 28.↩︎

  23. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) 18.↩︎

  24. Srov. Gn 2,17.↩︎

  25. Srov. Řím 6,3-9; Fil 3,10-11.↩︎

  26. Srov. Gn 2,17; 3,3; 3,19; Mdr 1,13; Řím 5,12; 6,23.↩︎

  27. Srov. Tridentský koncil: DS 1511.↩︎

  28. Srov. Mdr 2,23-24.↩︎

  29. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) 18.↩︎

  30. Srov. 1 Kor 15,26.↩︎

  31. Srov. Mk 14,33-34; Žid 5,7-8.↩︎

  32. Srov. Řím 5,19-21.↩︎

  33. Sv. Ignác Antiochijský, Epistula ad Romanos, 6, 1-2.↩︎

  34. Srov. Lk 23,46.↩︎

  35. Sv. Ignác Antiochijský, Epistula ad Romanos, 7,2.↩︎

  36. Sv. Terezie od Ježíše, Libro de la vida (Vlastní životopis), 1.↩︎

  37. Sv. Terezie od Dítěte Ježíše, Novissima verba.↩︎

  38. Srov. 1 Sol 4,13-14.↩︎

  39. Římský misál, preface 1. za zemřelé.↩︎

  40. Druhý vatikánský koncil, LG (Věroučná konstituce o Církvi Lumen gentium), 48.↩︎

  41. Tomáš Kempenský, Následování Krista, 1,23,1.↩︎

  42. Sv. František z Assisi, Píseň bratra slunce.↩︎

  43. Tertulián, De resurrectione carnis, 8,2.↩︎

  44. Druhý lyonský koncil: DS 854.↩︎

  45. Srov. 1 Kor 15,42.↩︎

  46. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) 18.↩︎