„AMEN“
1061 Vyznání víry, tak jako poslední kniha Písma svatého,1752 končí hebrejským slovem amen. Často je nalézáme na konci modliteb Nového zákona. Také Církev končí své modlitby slovem amen.
1062 V hebrejštině má „amen“ stejný kořen jako slovo „věřit“. Tento kořen vyjadřuje pevnost, spolehlivost, věrnost. Chápeme tedy, proč „amen“ může vyjadřovat jak věrnost Boha vůči nám, tak naši důvěru k němu.
1063 U proroka Izaiáše nalézáme výraz „Bůh pravdy“, doslova „Bůh (slova) amen“, to je Bůh, který je věrný slibům: „Kdo si bude na zemi žehnat, bude se žehnat při věrném Bohu“ (Iz 65,16). Náš Pán užívá často výrazu „amen“,1753 někdy zdvojeně,1754 aby podtrhl věrohodnost svého učení, svou autoritu založenou na Boží pravdě.
1064 Závěrečné „amen“ v Krédu tedy přebírá a potvrzuje jeho úvodní slovo „věřím.“ Věřit znamená říci „amen“ ke slovům, k příslibům, k Božím přikázáním, znamená naprosto důvěřovat tomu, který je „amen“ nekonečné lásky a dokonalé věrnosti. Každodenní křesťanský život bude tedy „amen“ k „věřím“ vyznání víry našeho křtu:
„Vyznání víry ať je pro tebe zrcadlem. Dívej se do něho, abys viděl, zda věříš všechno, o čem prohlašuješ, že to věříš. A denně se raduj ze své víry.“1755
1065 Sám Ježíš Kristus je „amen“ (Zj 3,14). Je konečné „amen“ Otcovy lásky k nám; bere na sebe a přivádí k plnosti naše „amen“ Otci: „Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje „ano“. A proto skrze něho voláme „amen“k Boží slávě“ (2 Kor 1,20):
„Skrze něho a s ním v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého, po všechny věky věků. AMEN!“