2 Druhý oddíl
Vyznání křesťanské víry | Symboly víry

#

185 Kdo říká „věřím“, říká: „Přijímám to, v co věříme my.“ Společenství ve víře není možné bez společné řeči víry závazné pro všechny a sjednocující všechny v témž vyznání víry.

#

186 Apoštolská církev již od počátku vyjadřovala a předávala svou vlastní víru v krátkých a pro všechny závazných ustálených formulích.²⁰⁵ Ale již velmi brzy Církev také chtěla shrnout podstatu své víry do soustavně uspořádaných výtahů, určených hlavně čekatelům na křest.

Tento souhrn víry nebyl sepsán podle lidských názorů, nýbrž z celého Písma bylo vybráno to, co je v něm nejdůležitější, a tak bylo podáno úplné učení víry. A jako sémě hořčičné obsahuje ve zcela malém zrnku mnoho větví, tak tento souhrn víry zahrnuje do několika slov celé poznání pravé zbožnosti obsažené ve Starém i Novém zákoně.²⁰⁶

#

187 Tyto souhrny víry se nazývají „vyznání víry“, protože shrnují víru, kterou vyznávají křesťané. Říká se jim také „Krédo“, podle jejich prvních slov (latinsky „credo“ = věřím). Nazývají se také „symboly víry“.

#

188 Řecké slovo „symbolon“ označovalo polovinu rozlomeného předmětu (např. pečeti), která byla sloužila jako poznávací znamení. Rozlomené části se přiložily k sobě, aby se tak ověřila nositelova totožnost. „Symbol víry“ je tedy znamením k zjištění totožnosti a znamením společenství věřících. Slovem „symbolon“ se později označoval soubor, sbírka nebo souhrn. „Symbol víry“ je soubor základních pravd víry. Z toho vyplývá, že tvoří první a základní opěrný bod katecheze.

#

189 Poprvé se „vyznání víry“ pronáší při křtu. „Symbol víry“ je především křestním symbolem. Protože se křest uděluje „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19), jsou pravdy víry, vyznávané při křtu, seřazeny podle svého vztahu ke třem osobám Nejsvětější Trojice.

#

190 Vyznání je tedy rozděleno na tři části: „První je věnována první božské Osobě a obdivuhodnému dílu stvoření; druhá je vyhrazena druhé božské Osobě a tajemství lidského vykoupení; třetí se zabývá třetí božskou Osobou, zdrojem a základem našeho posvěcení“.²⁰⁷ To jsou „tři části naší (křestní) pečeti“.²⁰⁸

#

191 „Tyto tři části jsou navzájem odlišné, i když spolu souvisejí. Podle přirovnání, kterého často užívali církevní otcové, jim říkáme články. Jako máme v našich údech určité klouby (články), které je rozlišují a člení, tak byly správně a právem ve vyznání víry označeny jako články ty pravdy, které máme věřit obzvláště a způsobem jasně vymezeným.“²⁰⁹ Podle starobylé tradice, dosvědčené již svatým Ambrožem, má Krédo dvanáct článků, vyjadřujíc tak symbolicky počtem apoštolů souhrn apoštolské víry.²¹⁰

#

192 Během staletí bylo mnoho vyznání nebo symbolů víry, jež odpovídaly na potřeby různých období: symboly různých apoštolských a starobylých církví,²¹¹ symbol „Quicumque“, tak zvaný Atanášův,²¹² vyznání víry některých sněmů (toledského,²¹³ lateránského,²¹⁴ lyonského,²¹⁵ tridentského²¹⁶) nebo některých papežů, jako „Fines Damasi“²¹⁷ nebo „Vyznání víry Božího lidu“ Pavla VI. (1968).

#

193 Žádné vyznání z jednotlivých období života Církve nemůže být považováno za překonané a zbytečné. Pomáhají nám zůstávat dnes ve styku s vírou všech věků a prohlubovat ji prostřednictvím různých souhrnů, které z ní byly vytvořeny. Mezi všemi vyznáními jsou však dvě, která zaujímají zcela zvláštní místo v životě Církve:

#

194 Apoštolské vyznání víry, které se tak nazývá proto, že je právem považováno za věrné shrnutí víry apoštolů. Je starobylým křestním vyznáním římské církve. Právě díky tomu se těší veliké vážnosti: „Je to vyznání, které opatruje římská církev, v níž měl svůj stolec Petr, první z apoštolů, a kam přinesl i společné vyjádření víry.“²¹⁸

#

195 Vyznání víry nazývané nicejsko-cařihradské odvozuje svou velikou vážnost ze skutečnosti, že je plodem prvních dvou ekumenických koncilů (r.325 a r.381). Dodnes je společné všem východním i západním církvím.

#

196 Náš výklad víry bude postupovat podle apoštolského vyznání, které je takřka „nejstarším římským katechismem“. Tento výklad však bude doplňován stálými odkazy na nicejsko-cařihradské vyznání víry, jež je v mnoha bodech jasnější a podrobnější.

#

197 Přijměme vyznání své víry, která dává život, jako v den křtu, kdy byl celý náš život podřízen „pravidlu nauky“ (Řím 6,17). Modlit se s vírou „Věřím v Boha“ znamená vstupovat do společenství s Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým a také s celou Církví, jež nám víru předává a v jejímž lůně věříme:

Toto vyznání je duchovní pečeť, je to rozjímání našeho srdce a stále přítomná stráž: a je určitě poklad naší duše.²¹⁹

---

205. Srov. Řím 10,9; 1 Kor 15,3-5.↩︎

206. Sv. Cyril Jeruzalémský, Catecheses illuminandorum, 5,12: PG 33,521-524.↩︎

207. Římský katechismus, 1,1,3.↩︎

208. Sv. Irenej z Lyonu, Demonstratio apostolica, 100.↩︎

209. Římský katechismus, 1,1,5.↩︎

210. Srov. sv. Ambrož, Explanatio Symboli, 8: PL 17, 1158D.↩︎

211. Srov. DS 1-64.↩︎

212. Srov. DS 75-76.↩︎

213. Jedenáctý toledský koncil (675): DS 525-541.↩︎

214. Čtvrtý lateránský koncil (1215): DS 800-802.↩︎

215. Druhý lyonský koncil (1274): DS 851-861.↩︎

216. Pius IV., bula Iniunctum nobis: DS 1862-1870.↩︎

217. Srov. DS 71-72.↩︎

218. Sv. Ambrož, Explanatio Symboli, 7: PL 17, 1158D.↩︎

219. Sv. Ambrož, Explanatio Symboli, 1: PL 17, 1155C.↩︎