2.2.5 6. článek
Ježíš Kristus „vstoupil na nebesa,
sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“

#

659 „Tak k nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici“ (Mk 16,19). Kristovo tělo bylo oslaveno hned v okamžiku jeho zmrtvýchvstání, jak to dokazují nové nadpřirozené vlastnosti, jež má jeho tělo od té doby trvale.1062 Avšak během čtyřiceti dní, kdy s učedníky důvěrně jí a pije1063 a učí je o království,1064 zůstává jeho sláva ještě zahalena vnějšími rysy obyčejného lidství.1065 Poslední Ježíšovo zjevení končí nezvratným vstupem jeho lidství do božské slávy, symbolizované oblakem1066 a nebem,1067 kde od té doby sedí po Boží pravici.1068 Později se už jen jednou, zcela výjimečně, ukáže Pavlovi jako „nedochůdčeti“ (1 Kor 15,8) v posledním zjevení, kterým Pavla ustanovuje apoštolem.1069

#

660 To, jak je v té době sláva Zmrtvýchvstalého zastřená, vysvítá z tajemného výroku k Marii Magdaléně: „Ještě jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a oznam jim: „ Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci, k Bohu svému a k vašemu Bohu“ (Jan 20,17). To ukazuje, jak rozdílně se projevuje sláva vzkříšeného Krista a sláva Krista povýšeného na pravici Otce. Událost nanebevstoupení, současně historická i přesažná, označuje přechod od jedné ke druhé.

#

661 Nanebevstoupení zůstává úzce spojeno se sestoupením z nebe, které se uskutečnilo vtělením. Pouze ten, který „vyšel od Otce“, se může k Otci navrátit: Kristus.1070 „Nikdo nevystoupil do nebe, kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka“ (Jan 3,13).1071 Lidstvo ponechané svým přirozeným silám nemá přístup do „Otcova domu“ (Jan 14,2), do Božího života a jeho blaženosti. Jedině Kristus mohl otevřít člověku tento přístup, aby nám dal naději, že i my, jeho údy, budeme spojeni v téže slávě tam, kam nás předešel on jako naše Hlava a jako Prvorozený.1072

#

662 „Já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Vyzdvižení na kříž znamená a ohlašuje vyvýšení nanebevstoupení a je jeho počátkem. Ježíš Kristus, jediný kněz nové a věčné smlouvy, „nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, …ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha“ (Žid 9,24). V nebi vykonává Kristus své kněžství bez přestání, „proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval“ (Žid 7,25). Jako „velekněz budoucích hodnot“ (Žid 9,11) je středem a hlavním představitelem liturgie, která oslavuje Otce na nebesích.1073

#

663 Kristus teď sedí po pravici Otce. „Pravicí Otce rozumíme slávu a čest božství, kde ten, který existoval jako Boží Syn přede všemi věky jako Bůh a soupodstatný s Otcem, tělesně usedl poté, co se vtělil a co bylo jeho tělo oslaveno.“1074

#

664 Sedět po pravici Otce znamená zahájení Mesiášovy vlády, splněné vidění proroka Daniele o Synu člověka: Od věčného Boha „ byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine a jeho království nebude zničeno“ (Dan 7,14). Od této chvíle se apoštolové stali svědky jeho království, které „bude bez konce“.1075

Souhrn
#

665 Kristovo nanebevstoupení označuje definitivní vstup Ježíšova lidství do Boží nebeské sféry, odkud znovu přijde,1076 ale která jej zatím ukrývá před zraky lidí.1077

#

666 Ježíš Kristus, Hlava Církve, vstupuje před námi do slavného království Otce, abychom my, údy jeho Těla, žili v naději, že jednou s ním budeme na věky.

#

667 Protože Ježíš Kristus vstoupil jednou provždy do nebeské svatyně, nepřestává se za nás přimlouvat jako prostředník, který nás ujišťuje, že na nás bude stále vylévat Ducha svatého.

  1. Srov. Lk 24,31; Jan 20,19.26.↩︎

  2. Srov. Sk 10,41.↩︎

  3. Srov. Sk 1,3.↩︎

  4. Srov. Mk 16,12; Lk 24,15; Jan 20,14n; 21,4.↩︎

  5. Srov. Sk 1,9; srov. také Lk 9,34-35; Ex 13,22.↩︎

  6. Srov. Lk 24,51.↩︎

  7. Srov. Mk 16,19; Sk 2,33; 7,56; srov. také Ž 110,1.↩︎

  8. Srov. 1 Kor 9,1; Gal 1,16.↩︎

  9. Srov. Jan 16,28.↩︎

  10. Srov. Ef 4,8-10.↩︎

  11. Srov. Římský misál, Preface 1. o Nanebevstoupení Páně.↩︎

  12. Srov. Zj 4,6-11.↩︎

  13. Sv. Jan Damašský, De fide orthodoxa, 4,2,2: PG 94, 1104D.↩︎

  14. Srov. Nicejsko-cařihradské vyznání víry.↩︎

  15. Srov. Sk 1,11.↩︎

  16. Srov. Kol 3,3.↩︎