2.3 Třetí kapitola
„Věřím v Ducha Svatého“
683 „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.““ (1 Kor 12,3). „Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!““ (Gal 4,6). Toto poznání víry je možné pouze v Duchu svatém. Aby se člověk dostal do styku s Kristem, musí se ho nejprve dotknout Duch svatý. Přichází nám vstříc a vzbuzuje v nás víru. V síle našeho křtu, první svátosti víry, nám Duch svatý v Církvi niterně a osobně předává život, který má svůj zdroj v Otci a který nám nabízí v Synu:
„Křest nám uděluje milost nového zrození v Bohu Otci skrze jeho Syna v Duchu svatém. Vždyť ti, kteří mají Božího Ducha, jsou vedeni ke Slovu, to je k Synu; ale Syn je představuje Otci a Otec jim uděluje neporušitelnost. Proto bez Ducha není možné vidět Božího Syna, a bez Syna se nikdo nemůže přiblížit k Otci, protože poznání Otce, to je Syn, a k poznání Bo>žího Syna se dochází skrze Ducha svatého.“1130
684 Duch svatý je svou milostí první, kdo v nás probouzí naši víru a nový život, který spočívá v poznání Otce a toho, kterého poslal, Ježíše Krista.1131 Nicméně ve zjevování Osob Nejsvětější Trojice je poslední. Svatý Řehoř Naziánský, „Teolog“, vysvětluje tento postup pedagogikou Boží „shovívavosti“:
„Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha svatého jako další břemeno – řečeno trochu opovážlivým výrazem –, dříve než se vyznalo Synovo božství… Jen kráčením vpřed a postupováním „od slávy ke slávě“ se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti.“1132
685 Věřit v Ducha svatého tedy znamená vyznávat, že Duch svatý je jedna z Osob Nejsvětější Trojice, téže podstaty s Otcem i Synem, „s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován“ (nicejsko-cařihradské vyznání víry). Proto též bylo třeba se zabývat božským tajemstvím Ducha svatého v trinitární „teologii.“ Zde však nám půjde o Ducha svatého v božské „ekonomii.“
686 Duch svatý působí s Otcem i Synem od začátku až do splnění plánu naší spásy. Ale teprve v „posledních časech“, zahájených vykupitelským vtělením Syna, je Duch svatý zjevován a dáván, poznáván a přijímán jako Osoba. Tím tento božský plán dovršený v Kristu, „Prvorozeném“ a Hlavě nového stvoření, nabude konkrétnosti vylitím Ducha: Církev, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla, věčný život.