Úvod
PROČ LITURGIE?
1066 Ve vyznání víry vyznává Církev tajemství Nejsvětější Trojice a její milostivé rozhodnutí1756 o celém stvoření: Otec dovrší „tajemství své vůle“ tím, že dá svého milovaného Syna a svého svatého Ducha pro spásu světa a pro slávu svého Jména. Toto je tajemství Kristovo,1757 zjevené a uskutečněné v dějinách podle plánu, podle moudře uspořádaného „opatření“, které svatý Pavel nazývá „tajemné rozhodnutí“1758 a jež patristická tradice bude nazývat „ekonomií vtěleného Slova“ nebo „ekonomií spásy.“
1067 „Toto dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boha, jehož předehrou byly veliké Boží skutky na lidu Starého zákona, naplnil Kristus Pán, a to především velikonočním tajemstvím svého požehnaného utrpení, zmrtvýchvstání a slavného nanebevstoupení. Tak „svou smrtí naši smrt zničil a zmrtvýchvstáním obnovil život“. Neboť z boku Krista zesnulého na kříži, vzešlo obdivuhodné tajemství celé Církve.“1759 Proto Církev slaví v liturgii hlavně velikonoční tajemství, skrze něž Kristus naplnil dílo naší spásy.
1068 Toto Kristovo tajemství Církev hlásá a slaví ve své liturgii, aby jím věřící žili a vydávali o něm svědectví ve světě: V liturgii, hlavně v nejsvětější eucharistické oběti, „se koná dílo našeho vykoupení“; tak liturgie přispívá vrcholnou měrou k tomu, aby věřící svým životem vyjadřovali a zjevovali ostatním Kristovo tajemství a skutečnou povahu pravé Církve.1760
CO ZNAMENÁ VÝRAZ LITURGIE?
1069 Výraz „liturgie“ znamená původně „veřejné dílo“, „služba lidu“ nebo „služba ve prospěch lidu.“ V křesťanské tradici to znamená, že Boží lid má účast na Božím „díle.“1761 Kristus, náš Vykupitel a Velekněz, skrze liturgii pokračuje ve své Církvi, s ní a skrze ni v díle našeho vykoupení.
1070 Výraz „liturgie“ je užíván v Novém zákoně nejen pro slavení bohoslužeb,1762 ale také pro hlásání evangelia1763 a pro konání skutků lásky.1764 Ve všech těchto případech jde o službu Bohu a lidem. Při slavení liturgie je Církev služebnicí a obrazem svého Pána, jediného „Liturga“ (Prostředníka),1765 protože má účast na jeho kněžském, prorockém a královském poslání (bohoslužba, hlásání, služba lásky):
„Právem se tedy liturgie chápe jako vykonávání kněžství Ježíše Krista. V liturgii jsou znamení, které lze vnímat smysly. Tato znamení značí posvěcení člověka a způsobem každému z těchto znamení vlastním je uskutečňují. Liturgie je také veškerá veřejná bohopocta, kterou koná tajemné tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy. Proto každé slavení liturgie je činnost vynikajícím způsobem posvátná: je to dílo Krista kněze a jeho těla, Církve. Z hlediska účinnosti se jí žádná jiná činnost Církve titulem ani stupněm nevyrovná.“1766
LITURGIE JAKO PRAMEN ŽIVOTA
1071 Kristovo dílo, liturgie, je také činností jeho Církve. Uskutečňuje a ukazuje Církev jako viditelné znamení společenství Boha a lidí skrze Krista. Má věřící k tomu, aby se podíleli na novém životě společenství. Vyžaduje, aby „se jí věřící zúčastňovali uvědoměle, aktivně a s duchovním užitkem“.1767
MODLITBA A LITURGIE
1073 Liturgie je také účastí na Kristově modlitbě, kterou se obrací k Otci v Duchu svatém. Každá křesťanská modlitba nachází v liturgii svůj zdroj a svůj cíl. Liturgií je vnitřní člověk zakořeněn a zakotven1769 ve veliké lásce, jíž „nás Bůh miloval“ (Ef 2,4) ve svém milovaném Synu. To, co je prožíváno a zniterňováno každou modlitbou „při každé příležitosti… (jak to vnuká) Duch“ (Ef 6,18), jsou sama „podivuhodná Boží díla“.
KATECHEZE A LITURGIE
1074 „Liturgie je vrchol, k němuž směřuje činnost Církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla.“1770 Je tedy výsadním místem pro katechezi Božího lidu. „Katecheze má hluboké vnitřní spojení s celou liturgickou a svátostnou činností, protože Ježíš Kristus plně působí na přetváření lidí ve svátostech a především v Eucharistii.“1771
1075 Liturgická katecheze je zaměřena k tomu, aby uváděla do Kristova tajemství (je totiž „mystagogická“), neboť postupuje od viditelného k neviditelnému, od označujícího k tomu, co je označováno, od „svátostí“ k „tajemstvím“. Taková katecheze je záležitostí místních a oblastních katechismů. Tento katechismus, který chce sloužit celé Církvi, v rozmanitosti jejích obřadů a kultur,1772 předkládá napřed, co je základní a společné pro celou Církev v oblasti liturgie, chápané jako tajemství a jako slavení (první část); a potom sedm svátostí a svátostiny (druhá část).
Srov. Ef 1,9.↩︎
Srov. Ef 3,4.↩︎
Srov. Ef 3,9.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 5.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 2.↩︎
Srov. Jan 17,4.↩︎
Srov. Sk 13,2; Lk 1,23.↩︎
Srov. Řím 15,16; Fil 2,14-17.30.↩︎
Srov. Řím 15,27; 2 Kor 9,12; Fil 2,25.↩︎
Srov. Žid 8,2.6.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 7.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 11.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 9.↩︎
Srov. Ef 3,16-17.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 10.↩︎
Jan Pavel II., Apoštolská exhortace Catechesi tradendae, 23.↩︎
Druhý vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium) 3-4.↩︎