4.3.2 7. článek
Svátost manželství

#

1601 „Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“²³⁴²

Manželství v Božím plánu

#

1602 Písmo svaté začíná stvořením muže a ženy k Božímu obrazu a podobě²³⁴³ a končí viděním „svatby Beránkovy“ (Zj 19,7.9). Od začátku až do konce Písmo mluví o manželství a jeho „tajemství“, o jeho ustanovení a o smyslu, jaký mu dal Bůh, o jeho původu a cíli, o tom, jak se různým způsobem uskutečňovalo během celých dějin spásy, o jeho těžkostech vyplývajících z hříchu a o jeho obnovení „v Pánu“ (1 Kor 7,39), v Nové smlouvě Krista a Církve.²³⁴⁴

MANŽELSTVÍ V ŘÁDU STVOŘENÍ

#

1603 „Důvěrné společenství života a manželské lásky, které Stvořitel založil a vybavil je vlastními zákonitostmi, se uskutečňují manželskou smlouvou… Sám Bůh je původcem manželství.“²³⁴⁵ Povolání k manželství je vepsáno do samé přirozenosti muže a ženy, jak vyšli z rukou Stvořitele. Manželství není čistě lidské zřízení, přes všechny změny, kterými prošlo během staletí, v různých kulturách, sociálních strukturách a v duchovních postojích. Tyto rozmanitosti nesmějí dát zapomenout na společné a trvalé rysy. I když důstojnost tohoto zřízení (instituce) nevysvítá všude se stejnou jasností,²³⁴⁶ existuje ve všech kulturách určitý smysl pro velikost manželského spojení, protože „šťastný život člověka i lidské a křesťanské společnosti těsně souvisí s dobrým stavem manželského a rodinného společenství“.²³⁴⁷

#

1604 Bůh, který stvořil člověka pro lásku, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti. Vždyť člověk je stvořen k obrazu a podobě Boha,²³⁴⁸ který je Láska.²³⁴⁹ Protože Bůh ho stvořil jako muže a ženu, jejich vzájemná láska se stává obrazem absolutní a nepomíjivé lásky, jakou Bůh miluje člověka. V očích Stvořitele je to dobré, velmi dobré.²³⁵⁰ A tato láska, které Bůh žehná, je určena k tomu, aby byla plodná a uskutečňovala se ve společném díle ochrany stvoření: „Ploďte a množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji“ (Gn 1,28).

#

1605 Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: „Není dobré, aby člověk byl sám.“ Žena, „tělo z jeho těla“, jako jeho „protějšek“, jemu rovná, jemu nejbližší, mu byla dána Bohem jako „pomoc“, a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc.²³⁵¹ „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24).²³⁵² Sám Pán ukazuje, že to znamená nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí, když připomíná, jaký byl „od počátku“ plán Stvořitele: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).

MANŽELSTVÍ ZA VLÁDY HŘÍCHU

#

1606 Každý člověk zakouší zlo kolem sebe i v sobě samém. Tato zkušenost se projevuje i ve vztazích mezi mužem a ženou. Odedávna bylo jejich spojení ohrožováno nesvorností, vládychtivostí, nevěrností, žárlivostí a spory, jež mohou dojít až k nenávisti a rozchodu. Tento nepořádek se může projevovat více či méně ostře a může být více či méně překonáván, podle kultur, dob a jednotlivců, ale zdá se, že má všeobecný ráz.

#

1607 Podle víry tento nepořádek, který s bolestí zjišťujeme, nevyplývá z přirozenosti muže nebo ženy, nýbrž z hříchu. První hřích, přerušení styků s Bohem, má jako první důsledek zlom v původním společenství muže a ženy. Jejich vztahy se pokřiví vzájemnými obžalobami;²³⁵³ jejich vzájemná přitažlivost, vlastní dar Stvořitele,²³⁵⁴ se změní ve vztahy vlády a chtivosti;²³⁵⁵ úchvatné povolání muže a ženy, aby byli plodní a množili se a aby si podmanili zemi,²³⁵⁶ je zatíženo porodními obtížemi a pracovními námahami.²³⁵⁷

#

1608 Nicméně řád stvoření zůstává, i když byl těžce narušen. Aby se rány hříchu mohly uzdravit, muž i žena mají zapotřebí pomoci milosti, kterou jim Bůh ve svém nekonečném milosrdenství nikdy neodepřel.²³⁵⁸ Bez této pomoci muž a žena nemohou dosáhnout spojení svých životů, pro které je Bůh stvořil „od počátku“.

MANŽELSTVÍ POD VEDENÍM ZÁKONA

#

1609 Bůh ve svém milosrdenství neopustil hříšného člověka. Utrpení, jež vyplývají z hříchu, „bolesti těhotenství“ (Gn 3,16), práce „v potu tváře“ (Gn 3,19) jsou také léky, které oslabují škody hříchu. Po pádu člověka napomáhá manželství překonat sklon uzavřít se do sebe, sobectví, shon po vlastní rozkoši; pomáhá otevírat se vůči druhému, vzájemně si pomáhat a dávat se.

#

1610 Mravní vědomí, týkající se jednoty a nerozlučitelnosti manželství, se vyvíjelo pod výchovným vedením Starého zákona. Ještě nebylo výslovně odmítnuto mnohoženství patriarchů a králů. Nicméně zákon, který dal Mojžíš, je zaměřen na ochranu ženy proti svévolné vládě ze strany muže, i když nese, podle slov Pána, stopy „tvrdosti lidského srdce“, kvůli níž Mojžíš dovolil zapudit ženu.²³⁵⁹

#

1611 Proroci viděli smlouvu Boha s Izraelem jako obraz výlučné a věrné manželské lásky²³⁶⁰ a připravovali svědomí vyvoleného národa, aby hlouběji chápal jedinost a nerozlučitelnost manželství.²³⁶¹ Knihy Rút a Tobiáš poskytují dojemná svědectví o vysokém smyslu pro manželství, věrnost a něhu manželů. Tradice vždy viděla v Písni písní jedinečný výraz lidské lásky, čistý odlesk Boží lásky, „silné jako smrt“, kterou „neuhasí zátopy vod“ (Pís 8,6-7).

MANŽELSTVÍ V PÁNU

#

1612 Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil,²³⁶² a tak připravil „svatbu Beránka“ (Zj 19,7-9).

#

1613 Na prahu své veřejné činnosti Ježíš vykoná svůj první zázrak na prosbu své matky během svatební hostiny.²³⁶³ Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti na svatbě v Káně. Vidí v tom potvrzení, že manželství je dobré, a ohlášení, že od nynějška bude účinným znamením Kristovy přítomnosti.

#

1614 Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel na počátku: dovolení, zapudit vlastní manželku, které dal Mojžíš, byl ústupek zdůvodněný tvrdostí jejich srdce.²³⁶⁴ Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné: sám Bůh je uzavřel. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj“ (Mt 19,6).

#

1615 Toto jasné zdůrazňování nerozlučitelnosti manželského svazku mohlo vzbuzovat rozpaky a zdát se neuskutečnitelným požadavkem.²³⁶⁵ Ježíš nicméně neuložil manželům neúnosné a příliš těžké břemeno,²³⁶⁶ mnohem těžší než Mojžíšův zákon. Protože přišel obnovit původní řád stvoření, rozvrácený hříchem, sám dává sílu a milost žít manželství v novém duchu Božího království. Jestliže manželé následují Krista, přemáhají sami sebe, berou na sebe svůj kříž,²³⁶⁷ budou moci „pochopit“²³⁶⁸ původní smysl manželství a žít je s Kristovou pomocí. Tato milost křesťanského manželství je ovocem kříže Kristova, pramenem každého křesťanského života.

#

1616 To naznačuje apoštol Pavel, když říká: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval Církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil“ (Ef 5,25-26) A hned dodává: „Proto opustí člověk otce i matku a připojí se ke své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve“ (Ef 5,31-32).

#

1617 Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a Církve. Již křest, který uvádí do Božího lidu, je svatebním tajemstvím: je takřka svatební lázní před svatební lázní²³⁶⁹ před svatební hostinou, Eucharistií. Křesťanské manželství se tak stává účinným znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a Církví. Protože manželství mezi pokřtěnými vyjadřuje a udílí milost, je pravou svátostí Nové smlouvy.²³⁷⁰

PANENSTVÍ PRO KRÁLOVSTVÍ

#

1618 Kristus je středem každého křesťanského života. Svazek s ním zaujímá první místo před všemi ostatními svazky, rodinnými nebo společenskými.²³⁷¹ Již od prvních dob Církve byli mužové a ženy, kteří se zříkali velikého dobra manželství, aby následovali „ Beránka, kamkoliv jde“ (Zj 14,4), aby se starali o věci Pána a snažili se mu zalíbit,²³⁷² aby šli vstříc Ženichovi, který přichází.²³⁷³ Sám Kristus vyzval některé, aby ho následovali tímto způsobem života, jehož je on sám vzorem:

„Jsou totiž lidé k manželství neschopní už od narození a jsou k manželství neschopní, které takovými udělali lidé, a jsou konečně takoví, kteří se manželství sami zřekli pro nebeské Království. Kdo může pochopit, ať pochopí!“ (Mt 19,12).

#

1619 Panenství pro nebeské království je rozvinutí křestní milosti, je mocným znamením, že svazek s Kristem má přednost, je toužebným očekáváním jeho návratu, je znamením, které také připomíná, že i manželství je skutečností současného světa, který pomíjí.²³⁷⁴

#

1620 Obojí, svátost manželství i panenství pro království Boží, pocházejí od téhož Pána. On jim dává smysl a uděluje nezbytnou milost žít je ve shodě s jeho vůlí.²³⁷⁵ Vážnost panenství pro království²³⁷⁶ a křesťanský smysl manželství jsou neoddělitelné a navzájem si pomáhají:

„Kdo očerňuje manželství, zmenšuje i slávu panenství: kdo je chválí, zvyšuje obdiv, který patří panenství… Vždyť co je krásné jen ve vztahu s ošklivým, nemůže být opravdu krásné; avšak to, co je lepší než věci, které jsou považovány za dobré, je naprosto nejkrásnější věc.“²³⁷⁷

Slavení manželství

#

1621 V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím.²³⁷⁸ V Eucharistii se uskutečňuje památka Nové smlouvy, kterou se Kristus navždy spojil s Církví, svou milovanou nevěstou, za níž se sám vydal.²³⁷⁹ Je tedy vhodné, aby novomanželé zpečetili svůj souhlas dát se jeden druhému obětí svých životů tím, že ji spojí s Kristovou obětí za Církev zpřítomněnou v eucharistické oběti a přijmou Eucharistii, aby přijímáním téhož Těla a téže Krve Krista „byli jedno tělo“ v Kristu.²³⁸⁰

#

1622 „Jako svátostný úkon posvěcení musí být svatební obřad – zabudovaný do liturgie… – sám o sobě platný, důstojný a prospěšný.“²³⁸¹ Je tedy radno, aby se budoucí novomanželé připravili na slavení svého manželství tím, že přijmou svátost smíření.

#

1623 V latinské Církvi se obecně má za to, že si novomanželé jako služebníci Kristovi milosti navzájem udělují svátost manželství tím, že před Církví vyjádří svůj souhlas. Ve východních liturgiích služebník svátosti (nazývané „Korunovace“) je kněz nebo biskup. Ten nejprve přijme vzájemný souhlas novomanželů a pak korunuje ženicha a nevěstu na znamení manželské smlouvy.

#

1624 Různé liturgie mají bohatství modliteb, žehnání a epiklezí, které vyprošují od Boha milost a požehnání pro novou dvojici, zvláště pro nevěstu. V epiklezi této svátosti dostávají novomanželé Ducha svatého jako společenství lásky Krista a Církve.²³⁸² On je pečetí jejich smlouvy, stále přístupným pramenem pro jejich lásku, silou, kterou se bude jejich věrnost obnovovat. 736

Manželský souhlas

#

1625 Hlavními osobami manželské smlouvy je pokřtěný muž a pokřtěná žena, svobodní k uzavření manželství, kteří dobrovolně vyjádří svůj souhlas.

„Být svobodný“, to znamená:

• nebýt vystaven donucování;
• nemít překážky na základě přirozeného nebo církevního zákona.

#

1626 Církev považuje vzájemný souhlas novomanželů za nezbytný prvek, kterým je manželství vytvářeno“.²³⁸³ Chybí-li souhlas, manželství neexistuje.

#

1627 Souhlas je „lidský úkon, jímž se manželé vzájemně sobě dávají a přijímají“:²³⁸⁴ „ Přijímám tě za manželku“ – „Přijímám tě za manžela.“²³⁸⁵ Tento souhlas, který svazuje oba manžele, nachází své naplnění ve skutečnosti, kdy se stávají „jedním člověkem“.²³⁸⁶

#

1628 Souhlas musí být úkonem vůle každého z partnerů uzavírajících smlouvu, bez jakéhokoliv násilí nebo těžkého donucování zvenčí.²³⁸⁷ Žádná lidská moc nemůže tento souhlas nahradit.²³⁸⁸ Chybí-li taková svoboda, pak je manželství neplatné.

#

1629 Z tohoto důvodu (nebo i z jiných příčin, které manželství činí neplatným nebo působí, že vůbec nenastalo)²³⁸⁹ Církev může, po prověření situace příslušným církevním soudem, prohlásit „ neplatnost manželství“, totiž, že manželství nikdy neexistovalo. V tomto případě jsou smluvní strany volné a mohou znovu uzavřít manželství, pod podmínkou, že budou respektovat přirozené povinnosti vyplývající z předešlého svazku.²³⁹⁰

#

1630 Kněz (nebo jáhen), který asistuje slavení manželství, přijímá jménem Církve přijímá s novomanželů a uděluje požehnání Církve. Přítomnost služebníka Církve (a také dvou svědků) viditelně vyjadřuje, že manželství je církevní skutečnost.

#

1631 Z tohoto důvodu Církev obvykle vyžaduje, aby její věřící slavili manželství formou, kterou k tomu stanovila.²³⁹¹ Toto rozhodnutí vysvětlují různé důvody:

• Svátostné manželství je liturgický úkon. Sluší se tedy, aby se slavilo při veřejné liturgii Církve.
• Manželství uvádí do ordo – stavu církevního, vytváří práva a povinnosti v Církvi, mezi manžely a vůči dětem.
• Protože je manželství životní stav v Církvi, je třeba, aby byla jistota o manželství (odtud povinnost mít svědky).
• Veřejný ráz souhlasu chrání „Ano“, které bylo jednou dáno, a napomáhá, aby se mu zachovala věrnost.

#

1632 Aby „Ano“ novomanželů bylo svobodným a odpovědným úkonem a manželská smlouva měla pevné a trvalé lidské i křesťanské základy, má zásadní důležitost příprava na manželství.

Přednostní cestou této přípravy zůstává příklad a poučování od rodičů a rodin.

Úloha pastýřů a křesťanského společenství jako „Boží rodiny“ je nezbytná pro předávání lidských a křesťanských hodnot manželství a rodiny,²³⁹² a to tím více, že v naší době mnoho mladých lidí zakouší následky zničených rodinných krbů, které už toto uvedení dostatečně nezajišťují:

„Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit – a to převážně už v rodině – o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po četně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství.“²³⁹³

SMÍŠENÁ MANŽELSTVÍ A ROZDÍLNOST KULTU

#

1633 V mnoha zemích dochází hodně často ke smíšeným manželstvím (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem). To vyžaduje mimořádnou pozornost manželů i pastýřů. Případ manželství s rozdílností kultu (mezi katolíkem a nepokřtěným) vyžaduje ještě větší opatrnost.

#

1634 Rozdílné vyznání manželů není nepřekonatelnou překážkou pro manželství, jestliže dokážou dát dohromady, co každý z nich přijal ve vlastním náboženském společenství, a naučit se jeden od druhého, jakým způsobem žije svou věrnost ke Kristu. Avšak nesmějí se ani podceňovat obtíže smíšených manželství. Jsou důsledkem skutečnosti, že rozdělení křesťanů není ještě překonáno. Manželé se vydávají v nebezpečí, že budou prožívat drama rozdělení křesťanů u svého vlastního rodinného krbu. Rozdílnost kultu tyto potíže ještě zvýšit. Rozpory týkající se víry, samo pojetí manželství, ale i rozdílná náboženská mentalita mohou být zdrojem napětí v manželství, především ve výchově dětí. A tu se může vynořit jedno pokušení: náboženská lhostejnost.

#

1635 Podle práva, které platí v latinské Církvi, je k uzavření smíšeného manželství zapotřebí výslovného dovolení církevní autority.²³⁹⁴ V případě rozdílnosti kultu se k platnosti manželství vyžaduje výslovný dispens od překážky.²³⁹⁵ Toto dovolení nebo tento dispens předpokládají, že obě strany znají a nevylučují cíle a podstatné vlastnosti manželství, stejně jako závazky týkající se křtu a výchovy dětí v katolické Církvi, které na sebe bere katolická strana.²³⁹⁶

#

1636 V mnoha krajích, díky ekumenickému dialogu, mohla zainteresovaná křesťanská společenství organizovat společnou pastoraci smíšených manželství. Jejím úkolem je pomáhat těmto dvojicím žít jejich zvláštní situaci ve světle víry. Má jim také pomáhat překonávat napětí mezi závazky manželů jednoho vůči druhému a vůči jejich církevním společenstvím. Má povzbuzovat rozvoj toho, co mají společného ve víře, a úctu k tomu, co je rozděluje.

#

1637 V manželstvích s „rozdílností kultu“ má katolický manžel zvláštní úkol: „nevěřící muž je totiž posvěcen skrze svou ženu a nevěřící žena je posvěcena skrze svého muže“ (1 Kor 7,14). Je to veliká radost pro křesťanského manžela a pro Církev, vede-li toto „posvěcení“ ke svobodnému obrácení druhého manžela na křesťanskou víru.²³⁹⁷ Upřímná manželská láska, pokorné a trpělivé uskutečňování rodinných ctností v denním životě a vytrvalá modlitba mohou připravit dosud nevěřícího manžela (manželku), aby přijal(a) milost obrácení.

Účinky svátosti manželství

#

1638 „Z platného manželství vzniká mezi manžely svazek svou povahou trvalý a výlučný; kromě toho v křesťanském manželství jsou manželé zvláštní svátostí posíleni a jakoby posvěceni pro povinnosti a důstojnost svého stavu.“²³⁹⁸

MANŽELSKÉ POUTO

#

1639 Sám Bůh zpečeťuje souhlas, kterým se manželé sobě navzájem dávají a přijímají.²³⁹⁹ Z jejich smlouvy „vzniká i před společností stav podle Božího řádu pevný“.²⁴⁰⁰ Společenství manželů je zapojeno do společenství Boha s lidmi: „Opravdová manželská láska je pozdvižena k účasti na Boží lásce.“²⁴⁰¹

#

1640 Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. Toto pouto, které pochází ze svobodného lidského činu manželů a z dokonání manželství, je už neodvolatelné a dává vznik smlouvě zaručené věrností Boha. Církev nemá moc vyslovit se proti tomuto uspořádání Boží moudrosti.²⁴⁰²

MILOST SVÁTOSTI MANŽELSTVÍ

#

1641 „Křesťanští manželé… mají v Božím lidu vlastní dar, který odpovídá jejich způsobu života a stavu.“²⁴⁰³ Tato milost vlastní svátosti manželství je určena ke zdokonalování manželské lásky, k posilování jejich nerozlučitelné jednoty. Touto milostí „si manželé pomáhají ke svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou“.²⁴⁰⁴

#

1642 Kristus je zdrojem této milosti. „Jako kdysi Bůh vyšel svému lidu v ústrety úmluvou lásky a věrnosti, tak nyní Spasitel lidí a Snoubenec Církve vychází vstříc věřícím manželům svátostí manželství.“²⁴⁰⁵ Zůstává s nimi a dává jim sílu následovat ho a brát na sebe svůj kříž, povstávat ze svých pádů, vzájemně si odpouštět, nést břemena jeden druhého,²⁴⁰⁶ „podřizovat se jeden druhému z úcty ke Kristu“ (Ef 5,21) a milovat se nadpřirozenou, něžnou a plodnou láskou. V radostech jejich lásky a jejich rodinného života jim uděluje už zde na zemi, aby předem okoušeli svatební hostinu Beránka:

„Jak mám dostatečně vylíčit štěstí onoho manželství, které Církev spojuje, oběť posiluje a požehnání pečetí, které oznamují andělé ohlašují a které uznává nebeský Otec?… Jaký je to pár: dva věřící s jednou nadějí, s jednou touhou, s jedním způsobem života, v jedné službě! Oba dva jsou dětmi téhož Otce, oba služebníky jednoho Pána; nic je nerozlučuje ani v duchu, ani v těle, naopak, jsou opravdu dva v jednom těle. Kde je jedno tělo, tam je také jeden duch.“²⁴⁰⁷

Dobra a požadavky manželské lásky

#

1643 „Manželská láska… zahrnuje všechny stránky lidské osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot.“²⁴⁰⁸

JEDNOTA A NEROZLUČITELNOST MANŽELSTVÍ

#

1644 Láska manželů ze své přirozenosti vyžaduje jednotu a nerozlučitelnost jejich společenství, jež zahrnuje celý jejich život: „Už tedy nejsou dva, ale jeden“ (Mt 19,6).²⁴⁰⁹ „Jsou povoláni stále zvětšovat svou jednotu věrností, s jakou denně plní svůj manželský slib vzájemného úplného sebeodevzdání.“²⁴¹⁰ Toto lidské společenství je utvrzováno, očišťováno a vedeno k dokonalosti skrze společenství s Ježíšem Kristem dané ve svátosti manželství. Prohlubuje se životem společné víry a společně přijímanou Eucharistií.

#

1645 „Jednota manželství, kterou Pán potvrdil, se také jasně projevuje stejnou osobní důstojností ženy i muže, kterou je třeba uznávat ve vzájemné a plné lásce.“²⁴¹¹ Polygamie (mnohoženství) odporuje této stejné důstojnosti a manželské lásce, jež je jediná a výlučná.²⁴¹²

VĚRNOST MANŽELSKÉ LÁSKY

#

1646 Manželská láska ze své přirozenosti vyžaduje od manželů neporušitelnou věrnost. Je to důsledek toho, že se manželé sobě navzájem darovali. Láska chce být definitivní. Nemůže být „až do nového uspořádání“. „Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob a také dobro dětí vyžaduje úplnou manželskou věrnost a důrazně požaduje jejich nerozlučitelnou jednotu.“²⁴¹³

#

1647 Jejím nejhlubším zdůvodněním je věrnost Boha jeho smlouvě a Krista jeho Církvi. Svátost manželství opravňuje manžele, aby představovali takovou věrnost a vydávali o ní svědectví. Svátost dává nerozlučitelnosti manželství nový a hlubší význam.

#

1648 Může se zdát obtížné, ba dokonce nemožné, svázat se na celý život s jednou lidskou bytostí. A proto je více než kdy jindy nezbytné hlásat radostnou zvěst, že Bůh nás miluje konečnou a neodvolatelnou láskou, že manželé mají účast na této lásce, že ona je vede a podporuje a že svou věrností mohou být svědky věrné Boží lásky. Manželé, kteří často ve svízelných poměrech vydávají s Boží milostí takové svědectví, zasluhují vděčnost a podporu církevního společenství.²⁴¹⁴

#

1649 Nastávají však situace, kdy se společné soužití manželů stává z nejrůznějších příčin prakticky nemožným. V takových případech Církev připouští tělesné oddělení manželů a ukončení společného bydlení. Manželé nepřestávají být před Bohem manželem a manželkou; nemají volnost uzavřít nový svazek. V této tíživé situaci by bylo nejlepším řešením smíření, je-li to možné. Křesťanské společenství je povoláno k tomu, aby těmto osobám pomáhalo žít křesťansky jejich situaci ve věrnosti svazku jejich manželství, které zůstává nerozlučitelné.²⁴¹⁵

#

1650 Dnes se v mnoha zemích četní katolíci uchylují k rozluce podle občanských zákonů a uzavírají nový občanský sňatek. Církev zastává z věrnosti ke slovu Ježíše Krista („Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství“: Mk 10,11-12) názor, že nemůže uznat nový sňatek za platný, bylo-li první manželství platné. Jestliže rozloučení uzavřeli civilní sňatek, nachází se v situaci, jež objektivně odporuje Božímu zákonu. Proto nemohou – pokud tato situace trvá – přistupovat ke svatému přijímání. Z téhož důvodu nemohou vykonávat určité v Církvi zodpovědné funkce. Smíření prostřednictvím svátosti pokání může být uděleno pouze těm, kteří litovali, že porušili znamení smlouvy a věrnosti Kristu, a kteří se zavázali, že budou žít v naprosté zdrženlivosti.

#

1651 Kněží a celé společenství mají projevovat pozornou starostlivost o tyto křesťany, kteří žijí v takové situaci a přitom si často uchovávají víru a chtějí křesťansky vychovávat své děti, aby se necítili jakoby odděleni od Církve, na jejímž životě se mohou a mají podílet jako pokřtění:

„Mají být vybízeni k tomu, aby naslouchali Božímu slovu, účastnili se oběti mše svaté, pravidelně se modlili, podporovali obec v jejich dílech blíženské lásky a v iniciativách bojujících za spravedlnost, vychovávali děti v křesťanské víře, zachovali si kajícího ducha a konali skutky pokání, a tak aby den ze dne na sebe svolávali Boží milost.“²⁴¹⁶

OTEVŘENOST K PLODNOSTI

#

1652 „Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky.“²⁴¹⁷

„Děti jsou jistě nejvzácnější dar manželství a svým rodičům přinášejí velmi mnoho dobrého. Sám Bůh, který řekl: „Není dobré, aby byl člověk sám“ (Gn 2,18) a který „na začátku učinil lidi jako muže a ženu“ (Mt 19,4), chtěl jim dopřát nějakou zvláštní účast na svém díle stvoření, a proto muži i ženě požehnal slovy: „Ploďte a množte se“ (Gn 1,28). Proto správné pěstování manželské lásky a celý způsob rodinného života, jenž z něho vzniká – ostatní cíle manželství se tím nechtějí snižovat –, vyúsťují v pevné odhodláni manželů spolupracovat s láskou Stvořitele a Vykupitele, který skrze ně stále rozšiřuje a obohacuje svou rodinu.“²⁴¹⁸

#

1653 Plodnost manželské lásky se rozšiřuje na plody mravního, duchovního i nadpřirozeného života, který rodiče předávají svým dětem výchovou. Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí.²⁴¹⁹ V tomto smyslu je základním úkolem manželství a rodiny být ve službě života.²⁴²⁰

#

1654 Manželé, kterým Bůh nedopřál, aby měli děti, přesto mohou vést smysluplný manželský život po stránce lidské i křesťanské. Jejich manželství může vyzařovat plodnost lásky, vstřícnosti a oběti.

Rodinná církev

#

1655 Kristus se chtěl narodit a růst v lůně Svaté rodiny Josefa a Marie. Církev není nic jiného než „Boží rodina.“ Již od prvních dob jádro Církve často tvořili ti, kteří se spolu s celou svou rodinou stali věřícími.²⁴²¹ Když se obrátili, toužili po tom, aby i celá jejich rodina byla spasena.²⁴²² Tyto rodiny, které se staly věřícími, byly ostrůvky křesťanského života v nevěřícím světě.

#

1656 V současné době ve světě, který je často odcizený, ba nepřátelský vůči víře, mají věřící rodiny základní důležitost jako ohniska živé a vyzařující víry. Proto 2. vatikánský koncil použil starobylého výrazu a nazval rodinu „rodinná církev“ (ecclesia domestica).²⁴²³ A v lůně rodiny „mají být rodiče slovem i příkladem prvními hlasateli víry pro své děti a v každém z nich mají podporovat jeho vlastní povolání, zvláště pozorně však duchovní povolání“.²⁴²⁴

#

1657 Otec rodiny, matka, děti, všichni členové rodiny vykonávají přednostním způsobem křestní kněžství „přijímáním svátostí, modlitbou a děkováním, svědectvím svého svatého života, odříkáním a činorodou láskou.“²⁴²⁵ Rodinný krb je tak první školou křesťanského života a „školou bohatěji rozvinutého lidství“.²⁴²⁶ Zde se učí, jak je práce těžká i radostná, učí se bratrské lásce, velkodušně odpouštět znovu a znovu, a především uctívat Boha prostřednictvím modlitby a oběti vlastního života.

#

1658 Je třeba také připomenout některé osoby, které kvůli konkrétním podmínkám, v nichž musí žít – a často aniž to chtěli – žijí ve svobodném stavu. Jde o velký počet svobodných lidí, kteří jsou zvláště blízcí Ježíšovu Srdci a zasluhují tedy lásku a šetrnou pozornost ze strany Církve a zvláště pastýřů: Mnozí z nich zůstávají bez lidské rodiny, často kvůli nuzným poměrům. Jsou mezi nimi takoví, kdo prožívají svou situaci v duchu blahoslavenství a slouží Bohu a bližnímu příkladným způsobem. Těm všem je třeba otevřít dveře rodinných krbů, „rodinných církví“ a velké rodiny, kterou je Církev. „Nikdo není na tomto světě není bez rodiny: Církev je domovem a rodinou pro všechny, zvláště pro ty, „kdo se lopotí a jsou obtíženi“ (Mt 11,28).“²⁴²⁷

Souhrn

#

1659 Svatý Pavel říká: „Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval Církev… Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a Církve“ (Ef 5,25.32).

#

1660 Manželské smlouvě, kterou muž a žena uzavírají mezi sebou důvěrné společenství života a lásky, položil základy Stvořitel a vybavil ji jejími vlastními zákony. Svou povahou je zaměřena na dobro manželů stejně jako na plození a výchovu dětí. Kristus Pán ji u pokřtěných povýšil k důstojnosti svátosti.²⁴²⁸

#

1661 Svátost manželství je znamením jednoty Krista a Církve. Dává manželům milost milovat se láskou, jakou Kristus miloval Církev; milost svátosti tak zdokonaluje lidskou lásku manželů, upevňuje jejich nerozlučitelnou jednotu a posvěcuje je na pouti k věčnému životu.²⁴²⁹

#

1662 Manželství se zakládá na souhlasu těch, kteří uzavírají manželskou smlouvu, to je na vůli se navzájem a definitivně odevzdat jeden druhému s cílem žít společenství věrné a plodné lásky.

#

1663 Protože manželství zařazuje manžele do veřejného životního stavu v Církvi, je třeba, aby se slavilo veřejně v rámci liturgického slavení, za přítomnosti kněze (nebo kvalifikovaného svědka Církve), svědků a shromáždění věřících.

#

1664 Jednota, nerozlučitelnost a otevřenost k plodnosti jsou podstatné pro manželství; polygamie (mnohoženství) je neslučitelná s jednotou manželství; rozluka odděluje, co Bůh spojil; odmítání plodnosti zbavuje manželský život „nejcennějšího daru“, dítěte.²⁴³⁰

#

1665 Nový sňatek rozloučených, dokud ještě žije pravoplatný(á) manžel(ka), porušuje Boží plán i zákon, kterému učil Kristus. Tito znovu oddaní rozloučení nejsou odloučeni od Církve, avšak nemohou přistupovat k přijímání Eucharistie. Budou žít svůj křesťanský život zvláště tím, že budou vychovávat své děti ve víře.

#

1666 Křesťanský rodinný krb je místem, kde se děti poprvé dovídají o víře. Proto je rodinný dům právem nazýván „rodinnou církví“, společenstvím milosti a modlitby, školou lidských ctností a křesťanské lásky.