Úvod

#

1691 „Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do království Božího.“2454

#

1692 Vyznání víry prohlásilo velikost Božích darů, kterých se člověku dostalo stvořením a ještě více vykoupením a posvěcením. Co vyznává víra, to svátosti udělují: skrze „svátosti, které jim daly znovuzrození“, se křesťané stali „Božímu dětmi“ (Jan 1,12; 1 Jan 3,1) a ma jí „účast na božské přirozenosti“ (2 Petr 1,4). Křesťané, uznávajíce ve víře svou novou důstojnost, jsou povoláni, aby se od nynějška chovali tak, „jak to odpovídá Kristovu evangeliu“ (Fil 1,27). Svátostmi a modlitbou přijímají Kristovu milost a dary jeho Ducha, které je k tomu uschopňují.

#

1693 Ježíš Kristus konal vždy to, co se líbilo Otci.2455 Vždycky žil v dokonalém spojení s ním. Také jeho učedníci jsou zváni, aby žili před očima Otce, „který vidí i to, co je skryté“ (Mt 6,6), aby se stali „dokonalí, jako je dokonalý… nebeský Otec“ (Mt 5,48).

#

1694 Křesťané, přivtělení křtem ke Kristu,2456 jsou mrtvi hříchu, ale žijí Bohu, když jsou spojeni s Kristem Ježíšem (Řím 6,11), a tím mají účast na životě Zmrtvýchvstalého.2457 Při následování Krista a ve spojení s ním2458 mohou křesťané „jako milované děti“ následovat Božího příkladu a žít v lásce (Ef 5,1) tím, že přizpůsobí své myšlenky, svá slova a své skutky tomu „smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš“ (Fil 2,5) a že budou následovat jeho příkladu.2459

#

1695 „Ospravedlněni pro jméno Pána Ježíše Krista a skrze Ducha našeho Boha“ (1 Kor 6,11), „posvěceni“ a „povoláni do stavu svatých“ (1 Kor 1,2) se křesťané stali „chrámem Ducha svatého“.2460 Tento „Duch Syna“ je učí modlit se k Otci,2461 a protože se stal jejich životem, dává jim jednat tak,2462 aby přinášeli „ovoce Ducha“ (Gal 5,22) prostřednictvím účinné lásky. Duch svatý tím, že hojí rány hříchu, vnitřně nás obnovuje duchovním smýšlením (Ef 4,23), osvěcuje a posiluje nás, abychom žili jako „děti světla“ (Ef 5,8) „ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a podle pravdy“ (Ef 5,9).

#

1696 Kristova cesta „vede k životu“, opačná cesta „vede do záhuby“ (Mt 7,13).2463 Katecheze Církve se stále zabývá evangelijním podobenstvím o dvou cestách. Ukazuje totiž, jak jsou mravní rozhodnutí důležitá pro naši spásu. „Jsou dvě cesty, jedna je cesta života a druhá je cestou smrti; mezi nimi je však velký rozdíl.“2464

#

1697 Při katechezi je důležité naprosto jasně vysvětlit radost a požadavky Kristovy cesty.2465 Katecheze „nového života“ (Řím 6,4) v Kristu bude:

  • katechezí Ducha svatého, učitele vnitřního života podle Krista, sladkého hosta a přítele, který oduševňuje, vede, opravuje a posiluje tento život;
  • katechezí milosti, protože jsme byli spaseni milostí a naše skutky mohou přinášet plody pro věčný život opět skrze milost;
  • katechezí blahoslavenství, protože Kristova cesta je totiž shrnuta v blahoslavenstvích, jediné cestě, která vede k věčnému štěstí, po němž touží srdce člověka;
  • katechezí hříchu a odpuštění, protože člověk, neuzná-li, že je hříšník, nedokáže poznat pravdu o sobě samém, což je podmínka správného jednání, a bez nabídky odpuštění by nemohl tuto pravdu snést;
  • katechezí lidských ctností, která vede k tomu, aby se člověk dal uchvátit krásou a přitažlivostí správných předpokladů pro dobro;
  • katechezí křesťanských ctností víry, naděje a lásky, která se inspiruje vznešeným příkladem svatých;
  • katechezí dvojího přikázání lásky rozvinutého v desateru;
  • církevní katechezí, protože křesťanský život může růst, rozvíjet se a být sdílen právě v rozmanitých vzájemných výměnách „duchovních darů“ ve „společenství svatých“.
#

1698 První a poslední opěrný bod takové katecheze bude vždy sám Ježíš Kristus, který je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Jen tehdy, budou-li se křesťané na něho dívat s vírou, mohou doufat, že on sám v nich uskuteční svá přislíbení, a jen když ho budou milovat takovou láskou, jakou je miloval on, vykonají díla, která odpovídají jejich důstojnosti:

„Prosím vás, uvažujte o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je vaše opravdová hlava a vy jste jeden z jeho údů. On je pro vás tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je vaše: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máte jich užívat, jako by byly vaše vlastní, k tomu, abyste sloužili Bohu, jej chválili, milovali a oslavovali. A vy zase jste pro něho tím, čím jsou údy pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všeho, co je ve vás, ke službě a oslavě svého Otce.“2466

„Vždyť pro mě je život Kristus“ (Fil 1,21).

  1. Sv. Lev Veliký, Sermones, 21,2-3; PL 54, 192A; srov. Denní modlitba Církve, 2. čtení o slavnosti Narození Páně.↩︎

  2. Srov. Jan 8,29.↩︎

  3. Srov. Řím 6,5.↩︎

  4. Srov. Kol 2,12.↩︎

  5. Srov. Jan 15,5.↩︎

  6. Srov. Jan 13,12-16.↩︎

  7. Srov. 1 Kor 6,19.↩︎

  8. Srov. Gal 4,6.↩︎

  9. Srov. Gal 5,25.↩︎

  10. Srov. Dt 30,15-20.↩︎

  11. Didaché, 1,1.↩︎

  12. Srov. Jan Pavel II., Apoštolská exhortace Catechesi tradendae, 29.↩︎

  13. Sv. Jan Eudes, Tractatus de admirabili corde Iesu, 1,5; srov. Denní modlitba Církve, 2. čtení 19.srpna.↩︎