5.1.1 1. článek
Člověk jako Boží obraz
1701 „Kristus… právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání.“2468 V Kristu, který je „obraz neviditelného Boha“ (Kol 1,15)2469, byl člověk stvořen k „obrazu a podobě“ Stvořitele. V Kristu, Vykupiteli a Spasiteli, byl Boží obraz znetvořený v člověku prvním hříchem obnoven do své původní krásy a zušlechtěn Boží milostí.2470
1702 Boží obraz je v každém člověku. Září ve společenství osob k podobenství vzájemné jednoty božských Osob (srov. druhá kapitola).
1703 Lidská osoba, obdařená „duchovou a nesmrtelnou duší“2471, je „jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého“.2472 Již od svého početí je určena pro věčnou blaženost.
1704 Lidská osoba má účast na světle a síle Božího Ducha. Svým rozumem je schopna pochopit řád věcí stanovený Stvořitelem. Svou vůlí je s to zaměřit se sama na své pravé dobro. Dosahuje své dokonalosti, když hledá a miluje pravdu a dobro.2473
1705 Z moci své duše a svých duchových mohutností rozumu a vůle je člověk obdařen svobodou, „nevšedním znamením Božího obrazu“.2474
1706 Svým rozumem člověk poznává hlas Boha, který ho „stále volá…, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu“.2475 Každý je vázán řídit se tímto zákonem, který se ozývá ve svědomí a nachází své naplnění v lásce k Bohu a bližnímu. Uskutečňování mravního života svědčí o důstojnosti osoby.
1707 Člověk „na samém počátku dějin však zneužil z návodu Zlého své svobody“.2476 Podlehl pokušení a spáchal zlo. Uchovává si touhu po dobru, avšak jeho přirozenost je zraněna dědičným hříchem. Je nakloněn ke zlému a podléhá omylu:
„Proto je člověk sám v sobě rozdělen. To je také důvod, proč se nám celý lidský život, individuální i kolektivní, jeví jako dramatický zápas mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou.“2477
1708 Kristus nás svým utrpením osvobodil od satana a od hříchu. Zasloužil nám nový život v Duchu svatém. Jeho milost obnovuje, co v nás hřích pokazil.
1709 Kdo věří v Krista, stává se Božím synem. Toto přijetí za syna ho přeměňuje a dává mu schopnost následovat Kristova příkladu. Uschopňuje ho jednat správně a konat dobro. Ve spojení se svým Spasitelem dosahuje učedník dokonalosti lásky a svatosti. Mravní život, vyzrálý v milosti, ústí do věčného života v nebeské slávě.
Souhrn
1711 Lidská osoba, obdařená duchovní duší, rozumem a vůlí, je už od svého početí zaměřena k Bohu a určena k věčné blaženosti. Dosahuje své dokonalosti, když hledá a miluje pravdu a dobro.2479
1713 Člověk je vázán řídit se mravním zákonem, který ho má k tomu, „aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu“.2481 Tento zákon se ozývá v jeho svědomí.
1714 Člověk, zraněný ve své přirozenosti prvotním hříchem, podléhá omylu a je nakloněný ke zlému v užívání své svobody.
1715 Kdo věří v Krista, má nový život v Duchu svatém. Mravní život, který vyrostl a uzrál v milosti, má dojít naplnění v nebeské slávě.
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 22.↩︎
Srov. 2 Kor 4,4.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 22.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 14.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 24.↩︎
Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 15.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 17.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 16.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 13.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 13.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 22.↩︎
Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 15.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 17.↩︎
Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 16.↩︎