5.1.3 3. článek
Lidská svoboda

#

1730 Bůh stvořil člověka jako rozumovou bytost a udělil mu důstojnost osoby vybavené iniciativností a schopností ovládat své skuty. „Bůh totiž chtěl „ponechat člověku možnost vlastního rozhodování“ (Sir 15,14), aby tak svého Stvořitele sám hledal a přimknutím k němu dospěl k plné a oblažující dokonalosti.“2496

„Člověk je obdařen rozumem a v tom je podobný Bohu. Je stvořen svobodný a je pánem svých skutků.“2497

Svoboda a odpovědnost
#

1731 Svoboda je mohutnost, zakořeněná v rozumu a ve vůli jednat nebo nejednat, udělat to či ono, a tak sama od sebe konat vědomé skutky. Díky svobodné vůli rozhoduje každý sám o sobě. Svoboda je v člověku silou umožňující růst a zrání v pravdě a dobru. Svoboda dosahuje své dokonalosti, když je zaměřena na Boha, který je naší blažeností.

#

1732 Dokud není svoboda definitivně zakotvena ve svém posledním dobru, kterým je Bůh, zahrnuje možnost volit mezi dobrem a zlem, a tedy růst v dokonalosti, anebo selhat a hřešit. Svoboda charakterizuje skutky ve vlastním slova smyslu lidské a stává se zdrojem chvály nebo hany, zásluhy nebo viny.

#

1733 Čím více člověk koná dobro, tím více se stává svobodnější. Není opravdové svobody, leč ve službě dobra a spravedlnosti. Zvolit neposlušnost a zlo je zneužitím svobody a vede k „otroctví hříchu“.2498

#

1734 Svoboda činí člověka odpovědným za jeho skutky v té míře, v jaké jsou dobrovolné. Pokrok ve ctnosti, poznání dobra a askeze posilují vládu vůle nad vlastními skutky.

#

1735 Přičitatelnost a odpovědnost za nějaké jednání může být snížena nebo dokonce potlačena neznalostí, roztržitostí, násilím, strachem, návyky, bezuzdnými vášněmi a jinými psychickými nebo sociálními činiteli.

#

1736 Každý přímo chtěný skutek se přičítá tomu, kdo jej koná. Tak se Pán ptá Evy (ženy) po hříchu v zahradě: „Cos to udělala?“ (Gn 3,13). Stejně i Kaina.2499 Podobně oslovuje i prorok Nátan krále Davida poté, co David spáchal cizoložství s Uriášovou manželkou a zavraždil Uriáše.2500

Nějaké jednání může být nepřímo chtěné, když je důsledkem nedbalosti vzhledem tomu, co by měl člověk znát nebo konat, např. nehoda vyvolaná neznalostí dopravních předpisů.

#

1737 Účinek může být tolerován, pokud ho ten, kdo jedná, nezamýšlel; např. vyčerpá-li se matka nadměrně u lůžka nemocného dítěte. Škodlivý účinek nelze přičítat za vinu, nebyl-li chtěn ani jako cíl, ani jako prostředek jednání, jako např. smrt, jež postihla toho, kdo přispěchal na pomoc nějaké osobě v nebezpečí. Aby bylo možno škodlivý účinek přičítat za vinu, je třeba, aby se dal předvídat a aby ten, kdo jedná, aby měl možnost se mu vyhnout: takovým případem je např. zabití člověka způsobené opilým řidičem.

#

1738 Svoboda se uplatňuje ve vztazích mezi lidskými bytostmi. Každý člověk má přirozené právo, aby byl uznáván jako svobodná a odpovědná bytost, protože je stvořen k obrazu Božímu. Právo užívat svobody je požadavek neoddělitelný od důstojnosti lidské osoby, zvláště v mravní a náboženské oblasti.2501 Toto právo musí být občansky uznáváno a chráněno v mezích obecného dobra a veřejného pořádku.2502

Lidská svoboda v ekonomii spásy
#

1739 Svoboda a hřích. Svoboda člověka je omezená a vystavená omylu. Člověk totiž selhal. Svobodně zhřešil. Sám se oklamal tím, že odmítl plán Boží lásky; stal se otrokem hříchu. Toto první odcizení zplodilo mnoho dalších. Dějiny lidstva od samých počátků dosvědčují neštěstí a utlačování, která se zrodila v srdci člověka jako důsledek zneužití svobody.

#

1740 Ohrožení svobody. Uplatňování svobody nezahrnuje právo říci nebo dělat cokoliv. Je nesprávné tvrdit, že člověk, subjekt svobody, je „jednotlivec, stačící si sám sobě a mající za cíl uspokojování vlastních zájmů a užívání pozemských dober“.2503 Ostatně podmínky hospodářského a sociálního, politického a kulturního řádu, vyžadované pro správný nakládání se svobodou, se velmi často zneuznávají a porušují. Tyto zaslepenosti a nespravedlnosti ztěžují mravní život a uvádějí jak silné, tak slabé do pokušení hřešit proti lásce. Jestliže se člověk vzdálí od mravního zákona, ohrožuje vlastní svobodu, stává se otrokem sebe sama, rozbíjí bratrství se sobě rovnými a bouří se proti Boží pravdě.

#

1741 Osvobození a spása. Kristus svým slavným křížem získal spásu pro všechny lidi. Vykoupil je z hříchu, kterým byli drženi v otroctví. „To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus“ (Gal 5,1). V něm máme společenství s „pravdou, která osvobodí“ (Jan 8,32). Byl nám dán Duch svatý, a jak učí apoštol, „kde je duch Páně, tam je svoboda“ (2 Kor 3,17). Už nyní se chlubíme „svobodou… Božích dětí“ (Řím 8,21).

#

1742 Svoboda a milost. Kristova milost není soupeřem naší svobody, pokud ta je v souladu se smyslem pro pravdu a dobro, který Bůh vložil do lidského srdce. Naopak, jak dosvědčuje křesťanská zkušenost, zvláště v modlitbě, čím více jsme vnímaví pro podněty milosti, tím více roste naše vnitřní svoboda a jistota ve zkouškách a také při nátlaku a donucování vnějšího světa. Duch svatý nás působením milosti vychovává k duchovní svobodě, aby z nás učinil svobodné spolupracovníky na jeho díle v Církvi a ve světě.

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních a vnějších překážek svobodně sloužit.2504

Souhrn
#

1743 Bůh ponechal člověku „možnost rozhodovat“ (Sir 15,14), aby se mohl svobodně přimknout ke svému Stvořiteli a tak dosáhnout oblažující dokonalosti.2505

#

1744 Svoboda je moc jednat nebo nejednat a tak sám od sebe konat uvážené skutky. Dosahuje dokonalosti, když je zaměřena k Bohu, svrchovanému Dobru.

#

1745 Svoboda je charakteristickým znakem skutků v plném slova smyslu lidských. Činí lidskou bytost odpovědnou za činy, které dobrovolně koná. Uvážené jednání jí přísluší jako její přirozená vlastnost.

#

1746 Přičitatelnost a odpovědnost za jednání může být zmenšena nebo potlačena nevědomostí, násilím, strachem a jinými psychickými nebo sociálními činiteli.

#

1747 Právo na uplatňování svobody je požadavek neodlučitelný od lidské důstojnosti, zvláště v náboženské a mravní oblasti, avšak uplatňování svobody nezahrnuje předpokládané právo říkat nebo dělat cokoliv.

#

1748 „To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus“ (Gal 5,1).

  1. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) , 17.↩︎

  2. Sv. Irenej z Lyonu, Adversus haereses, 4,4,3.↩︎

  3. Srov. Řím 6,17.↩︎

  4. Srov. Gn 4,10.↩︎

  5. Srov. 2 Sam 12,7-15.↩︎

  6. Srov. 2. vatikánský koncil, DH (Prohlášení o náboženské svobodě Dignitatis humanae), 2.↩︎

  7. Druhý vatikánský koncil, DH (Prohlášení o náboženské svobodě Dignitatis humanae), 7.↩︎

  8. Kongregace pro nauku víry, instrukce Libertatis consistentia, 13: AAS 79 (1987), 554-599.↩︎

  9. Římský misál, vstupní modlitba 32. neděle v mezidobí.↩︎

  10. Srov. 2. vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes) , 17.↩︎