5.2.3 3. článek
Sociální spravedlnost

#

1928 Společnost zajišťuje sociální spravedlnost, když vytváří podmínky, které umožňují sdružením i jednotlivcům dosahovat toho, nač mají právo podle své přirozenosti a svého povolání. Sociální spravedlnost je spojena s obecným blahem a výkonem vládní moci.

Respektování lidské osoby

#

1929 Nelze dosáhnout sociální spravedlnosti, jestliže není respektována transcendentní důstojnost člověka. Osoba je poslední cíle společnosti a společnost je k ní zaměřena. „Stvořitel nám svěřil obranu a rozvíjení důstojnosti lidské osoby; mužové a ženy jsou za všech podmínek v dějinách za tuto důstojnost přísně odpovědni a jsou jejími dlužníky.“²⁶¹¹

#

1930 Respektování lidské osoby předpokládá respektování práv, která vyvěrají z její důstojnosti jakožto tvora. Tato práva jsou starší než společnost a jsou jí uložena. Jsou základem mravní oprávněnosti každé autority: společnost, která je znevažuje nebo je odmítá uznat ve svém pozitivním zákonodárství, podrývá vlastní mravní oprávněnost.²⁶¹² Chybíli takové respektování, vládní moc se musí opírat o sílu nebo o násilí, aby si vynutila poslušnost svých poddaných. Je úkolem Církve připomínat tato práva lidem dobré vůle a rozlišovat je od protiprávních nebo falešných nároků.

#

1931 Respektování lidské osoby vychází z dodržování zásady: „Každý musí považovat bližního, nikoho nevyjímaje, za druhé „já“, a mít ohled především na jeho život a prostředky nutné k životu důstojnému člověka.“²⁶¹³ Žádné zákonodárství není s to samo o sobě odstranit obavy, předsudky, pyšné a sobecké chování, které překážejí ve vytváření opravdu bratrské společenství. Podobná chování se překonává jen láskou, která vidí v každého člověku „bližního“, bratra.

#

1932 Povinnost stát se bližním druhých a činně jim sloužit se stává ještě naléhavější, když někdo v jakémkoliv ohledu trpí nouzi. „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nepatrných bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).

#

1933 Tutéž povinnost máme i k těm, kteří smýšlejí nebo jednají jinak než my. Kristovo učení jde tak daleko, že požaduje odpustit i urážky. Vztahuje přikázání lásky Nového zákona i na všechny nepřátele.²⁶¹⁴ Osvobození v duchu evangelia je neslučitelné se záští k nepříteli jako k osobě, ne však s nenávistí ke zlu, které nepřítel páchá.

Rovnost a rozdíly mezi lidmi

#

1934 Všichni lidé, stvoření k obrazu jediného Boha a obdaření stejnou rozumovou duší, mají stejnou přirozenost a stejný původ. Vykoupení Kristovou obětí, jsou všichni povoláni k účasti na téže božské blaženosti: všichni tedy mají stejnou důstojnost.

#

1935 Rovnost mezi lidmi spočívá v podstatě v jejich osobní důstojnosti a v právech, která z ní vyplývají:

„Je třeba překonat a odstranit jakýkoliv druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech člověka z důvodů pohlaví, rasy, barvy, společenského postavení, jazyka nebo náboženství, poněvadž odporuje Božímu záměru.“²⁶¹⁵

#

1936 Když člověk přichází na svět, nemá k dispozici všechno, co potřebuje k rozvoji svého tělesného a duchovního života. Potřebuje druhé lidi. Projevují se rozdíly související s věkem, fyzickými schopnostmi, intelektuálními nebo mravními vlohami, s výhodami získanými stykem s jinými lidmi, s rozdělením bohatství.²⁶¹⁶ „Hřivny“ nejsou rozděleny rovnoměrně.²⁶¹⁷

#

1937 Takové rozdíly zapadají do plánu Boha, který chce, aby každý dostával od druhých, co potřebuje, a aby se ti, kteří mají zvláštní „hřivny“, dělili o jejich plody s těmi, kteří je potřebují. Rozdíly povzbuzují a často zavazují osoby k velkodušnosti, laskavosti a sdílení; vybízejí kultury k vzájemnému obohacování:

„Nedávám všechny ctnosti každému stejně… Většinou je rozděluji tak, že jednomu dám tu, druhému jinou… Někomu dám zvláště lásku, jinému spravedlnost, jinému pokoru a někomu živou víru… A pokud se týká časných statků, věcí nutných k lidskému životu, ty jsem rozdělil mnohem nerovnoměrněji a nechtěl jsem, aby každý vlastnil všechno, co potřebuje, aby tak lidé měli příležitost prokazovat skutky lásky jeden druhému… Chtěl jsem, aby jeden měl zapotřebí druhého a aby všichni byli mými služebníky při rozdílení milostí a darů, které dostali ode mne.“²⁶¹⁸

#

1938 Existují také nespravedlivé rozdíly, které postihují milióny mužů i žen. Ty jsou v jasném rozporu s evangeliem:

„Rovná důstojnost osob vyžaduje, aby se dospělo k lidštějším a spravedlivým životním podmínkám. Přílišné hospodářské a sociální nerovnosti mezi jednotlivými členy nebo národy jedné lidské rodiny působí pohoršení a odporují sociální spravedlnosti, slušnosti, důstojnosti lidské osoby i společenskému a mezinárodnímu míru.“²⁶¹⁹

Lidská solidarita

#

1939 Zásada solidarity, označovaná také jménem „přátelství“ nebo „sociální láska“, je přímým požadavkem lidského a křesťanského bratrství:²⁶²⁰

„Dnes je velmi rozšířený omyl zapomínat na zákon lidské solidarity a lásky, předepsaný a uložený jak původním společenstvím a rovností rozumové přirozenosti vlastní všem lidem, ať patří ke kterémukoliv národu, tak obětí, kterou přinesl Ježíš Kristus na oltáři kříže nebeskému Otci za hříšné lidstvo.“²⁶²¹

#

1940 Solidarita se projevuje především v rozdělení majetku a odměně za práci. Předpokládá také úsilí o spravedlivější společenský řád, v němž by mohla být napětí lépe překonávána a rozpory snadněji řešeny vzájemnou dohodou.

#

1941 Sociálně-hospodářské problémy lze rozřešit jen za pomoci všech forem solidarity: vzájemné solidarity mezi chudými, solidarity mezi bohatými a chudými, mezi dělníky, mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v podniku, solidarity mezi národy a mezi lidmi. Mezinárodní solidarita je požadavek mravního řádu. Na ní závisí částečně světový mír.

#

1942 Ctnost solidarity přesahuje oblast hmotných dober. Tím, že Církev šířila duchovní dobra víry, podporovala navíc rozvoj hmotného blahobytu, kterému často otevírala nové cesty. Tak se během staletí naplňovala slova Pána: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“ (Mt 6,33):

„Po dva tisíce let žije a mohutní v duši Církve vědomí, které pohánělo a ještě pohání až k hrdinství lásky mnichy obdělávající půdu, osvoboditele otroků, ošetřovatele nemocných a ty, kteří přinášejí víru, civilizaci, kulturu všem generacím a všem národům, aby vytvářeli takové společenské podmínky, které by všem umožňovaly život hodný člověka a křesťana.“²⁶²²

Souhrn

#

1943 Společnost zajišťuje společenskou spravedlnost tím, že vytváří podmínky, které umožňují sdružením a jednotlivcům dosáhnout toho, nač mají právo.

#

1944 Respektování lidské osoby vede k tomu, aby člověk považoval druhého za „sobě rovného“. To vyžaduje respektování základních lidských práv, která mají původ ve vnitřní důstojnosti člověka.

#

1945 Rovnost lidí má svůj základ v jejich osobní důstojnosti a v právech, která z ní vyplývají.

#

1946 Rozdíly mezi lidmi zapadají do plánu Boha, který chce, abychom se navzájem potřebovali. Mají pobízet k lásce.

#

1947 Stejná důstojnost lidských osob vyžaduje úsilí ke zmenšení přehnaných společenských a hospodářských nerovností.

#

1948 Solidarita je výrazně křesťanská ctnost. Ještě více než sdílení dober hmotných uskutečňuje sdílení dober duchovních.