6.1.3 3. článek
Třetí přikázání

„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha: Nebudeš dělat žádnou práci…“ (Ex 20,8-10).2814

„Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!“ (Mk 2,27-28).

Sobotní den
#

2168 Třetí přikázání Desatera připomíná posvátnost soboty: „Sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku“ (Ex 31,15).

#

2169 Písmo v této souvislosti připomíná stvoření: „V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý“ (Ex 20,11).

#

2170 Písmo vyjevuje ve dni Páně také památku na osvobození Izraele z egyptského otroctví: „Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a napřaženým ramenem; proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku“ (Dt 5,15).

#

2171 Bůh svěřil Izraeli sobotu, aby ji zachovával na znamení věčné smlouvy.2815 Sobota je pro Pána; je svatě vyhrazena chvále Boha, jeho stvořitelského díla a jeho spásných činů ve prospěch Izraele.

#

2172 Boží činnost je vzorem pro lidskou činnost. Jestliže si Bůh sedmého dne „odpočinul“ (Ex 31,17), i člověk má „odpočívat“ a dovolit i druhým, především chudým, aby si mohli oddechnout (Ex 23,12). Sobota přerušuje každodenní činnost a umožňuje odpočinek. Je to den protestu proti otroctví práce a kultu peněz.2816

#

2173 Evangelium uvádí četné příležitosti, při kterých byl Ježíš obviňován, že porušuje zákon o sobotě. Avšak Ježíš nikdy neporušuje svatost toho dne.2817 Dává mu ze své autority pravé vysvětlení: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ (Mk 2,27). Kristus pln soucitu považuje za správné „v sobotu jednat dobře“ spíše než zle, „život zachránit“ spíše než zničit (Mk 3,4). Sobota je den Pána milosrdenství a úcty vzdávané Bohu.2818 „Syn člověka je pánem i nad sobotou“ (Mk 2,28).

Den Páně

„Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho“ (Ž 118,24).

DEN ZMRTVÝCHVSTÁNÍ: NOVÉ STVOŘENÍ
#

2174 Ježíš vstal z mrtvých „prvního dne v týdnu“ (Mt 28,1; Mk 16,2; Lk 24,1; Jan 20,1). Jako „první den“ připomíná den Kristova vzkříšení první stvoření. Jako „osmý den“, který následuje po sobotě,2819 znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Pro křesťany se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátků, den Páně (hé Kyriaké hémera, dies dominica), „neděle“:

„Shromažďujeme se v den slunce, protože je to první den, v němž Bůh vyvedl z temnoty hmotu a stvořil svět; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých.“2820

NEDĚLE – DOVRŠENÍ SOBOTY
#

2175 Neděle se jasně liší od soboty, po níž časově každý týden následuje, a nahrazuje pro křesťany její obřadní předpis. V Kristově Veliké noci (pascha) dovršuje duchovní náplň hebrejské soboty a ohlašuje věčné odpočinutí člověka v Bohu. Vždyť kult zákona připravoval na Kristovo tajemství a to, co se v něm konalo, bylo předobrazem nějakého rysu vztahujícího se na Krista:2821

„Ti, kteří žili ve starém řádu věcí, se obrátili k nové naději a nehleděli už k sobotě, ale žili podle neděle, dne Páně, v němž je náš život posvěcen skrze milost Pána a jeho smrt.“2822

#

2176 Slavení neděle uskutečňuje mravní předpis přirozeně vepsaný do lidského srdce“ „vzdávat Bohu vnější, viditelnou, veřejnou a pravidelnou úctu na památku jeho všeobecného dobrodiní vůči lidem“.2823 Nedělní bohoslužba je splněním mravního přikázání Starého zákona, od nějž přebírá rytmus a ducha tím, že každý týden oslavuje Stvořitele a Vykupitele svého lidu.

NEDĚLNÍ EUCHARISTICKÁ OBĚŤ
#

2177 Nedělní slavení dne a Eucharistie Páně je středem života Církve. „Neděli, den Páně, v němž se slaví velikonoční událost, je nutno v celé Církvi zachovávat z apoštolské tradice jako prvotní zasvěcený svátek.“2824

„Rovněž se musí zachovávat den Narození našeho Pána Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení, svátek Těla a Krve Kristovy, Svaté Bohorodičky Marie, jejího Neposkvrněného Početí a Nanebevzetí, svatého Josefa, svatých apoštolů Petra a Pavla a Všech svatých.“2825

#

2178 Tento zvyk křesťanského shromáždění sahá až do počátků apoštolské doby.2826 List Židům připomíná: nezanedbávejte svá „společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte“ (Žid 10,25).

Tradice uchovává vzpomínku na stále aktuální nabádání: „Pospíšit si do kostela, přiblížit se Pánu a vyznat své hříchy, kát se v modlitbě… účastnit se svaté a božské liturgie, ukončit vlastní modlitbu a neodcházet před rozloučením… Často jsme to opakovali: tento den vám Pán dal k modlitbě a k odpočinku. Je to den, který učinil Pán. Radujme se v něm a jásejme.“2827

#

2179 „Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastorační péče faráři jako jejímu vlastnímu pastýři.“2828 Je to místo, kam mohou být svoláni všichni věřící, aby slavili nedělní eucharistickou oběť. Farnost uvádí křesťanský lid do správných projevů liturgického života; shromažďuje jej při liturgickém slavení, učí Kristově spásné nauce, uvádí v život lásku Pána v dobrých a bratrských skutcích:

„Nemůžeš se modlit doma jako v kostele, kde je Boží lid shromážděn, kde se volání vznáší k Bohu jedním srdcem. Tam je něco víc, jednota smýšlení, souzvuk duší, svazek lásky, modlitby kněží.“2829

NEDĚLNÍ POVINNOST
#

2180 Církevní přikázání vymezuje a upřesňuje Pánův zákon: „O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše.“2830 „Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše účastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem, buď v den svátku, nebo večer předcházejícího dne.“2831

#

2181 Nedělní eucharistická oběť základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se Eucharistie v zasvěcené dny, ledaže jsou z vážných důvodů omluveni (např. nemoc, péče o kojence), anebo jsou od ní svým farářem zproštěni (dispensováni).2832 Ti, kteří o tuto povinnost vědomě nedbají, dopouštějí se těžkého hříchu.

#

2182 Účast na společném slavení nedělní Eucharistie je svědectví příslušnosti a věrnosti Kristu a Církvi. Tímto způsobem věřící dosvědčují své společenství víry a lásky. Zároveň společně vydávají svědectví o Boží svatosti a své naději ve spásu. Vzájemně se posilují pod vedením Ducha svatého.

#

2183 „Jestliže z důvodu nedostatku duchovních nebo z jiného závažného důvodu není možná účast na mši, velmi se doporučuje, aby se věřící zúčastnili bohoslužby slova, jestliže se koná podle předpisů diecézního biskupa ve farním kostele nebo na jiném posvátném místě, nebo aby se věnovali po náležitou dobu modlitbě buď sami, nebo v rodině nebo ve společenství rodin.“2833

DEN MILOSTI A PRACOVNÍHO KLIDU
#

2184 Jako Bůh „přestal sedmý den konat veškeré své stvořitelské dílo“ (Gn 2,2) a odpočinul si, tak i život člověka má rytmus práce a odpočinku. Ustanovení dne Páně přispívá k tomu, aby byla všem dána možnost „mít také dostatek klidu a volného času k životu rodinnému, kulturnímu, společenskému a náboženskému“.2834

#

2185 V neděli a o jiných zasvěcených svátcích se věřící mají zdržovat těch prací nebo činností, které jsou na překážku bohopoctě a radosti, jež je vlastní dnu Páně, a zabraňují konání milosrdných skutků a nezbytnému uvolnění mysli i těla.2835 Potřeby rodiny nebo velká společenská užitečnost jsou oprávněnou omluvou od zachovávání příkazu o nedělním klidu. Věřící však budou bdít, aby oprávněné omluvy nezaváděly zvyky škodlivé náboženství, rodinnému životu a zdraví.

„Láska k pravdě hledá posvátný volný čas, potřeba lásky přijímá spravedlivou práci.“2836

#

2186 Sluší se, aby si křesťané mající volný čas, vzpomněli na své bratry, kteří mají tytéž potřeby a tatáž práva, a nemohou si odpočinout pro svou chudobu a nouzi. Křesťanská zbožnost zasvěcuje tradičně neděli dobrým skutkům a pokorným službám, které potřebují nemocní, zesláblí, staří. Křesťané mají světit neděli také tím, že věnují čas a pozornost pro své rodině a příbuzným, což tolik nemohou v ostatních dnech v týdnu. Neděle je vhodná doba pro zamyšlení, mlčení, studium a rozjímání prospívající růstu vnitřního a křesťanského života.

#

2187 Světit neděle a svátky vyžaduje společné úsilí. Každý křesťan se musí vyhnout tomu, aby bez potřeby uložil jinému něco, co by mu bránilo světit den Páně. Když zvyklosti (sport, zotavená atd.) a společenské potřeby (veřejné služby atd.) vyžadují od některých osob nedělní práci, ať se každý cítí odpovědný za to, aby si vyhradil dostatečný volný čas. Věřící se budou s mírností a láskou starat o to, aby se vyhnuli výtržnostem a násilnostem, k nimž někdy dochází při davových zábavách. Navzdory všem hospodářským tlakům bude veřejná moc dohlížet na to, aby zajistila občanům čas určený k odpočinku a k bohoslužbě. Zaměstnavatelé mají podobnou povinnost vůči svým zaměstnancům.

#

2188 Při respektování náboženské svobody a obecného blaha všech se křesťané mají zasazovat o to, aby neděle a zasvěcené církevní svátky byly zákonem uznány jako dny pracovního klidu. Mají dávat všem veřejný příklad modlitby, úcty a radosti a hájit své tradice jako cenný přínos k duchovnímu životu lidské společnosti. Jestliže zákonodárství země nebo jiné důvody ukládají nedělní práci, ať se přesto tento den prožívá jako den našeho osvobození, který nám dává účastnit se tohoto svátečního setkání, tohoto „shromáždění“ Církve, „obce prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi“ (Žid 12,22-23).

Souhrn
#

2189 „Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý“ (Dt 5,12). „Sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku“ (Ex 31,15).

#

2190 Sobota, jež představovala dovršení prvního stvoření, je nahrazena nedělí, která připomíná nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním.

#

2191 Církev slaví den vzkříšení Krista osmého dne, který se právem nazývá den Páně nebo neděle.2837

#

2192 „Neděli je nutno v celé Církvi zachovávat… jako prvotní zasvěcený svátek.“2838 „O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše.“2839

#

2193 „O nedělích a dalších zasvěcených svátcích“ se věřící „zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení.“2840

#

2194 Ustanovení neděle přispívá k tomu, aby byla všem dána možnost „mít také dostatek klidu a volného času k životu rodinnému, kulturnímu, společenskému a náboženskému.“2841

#

2195 Každý křesťan se má vyhnout tomu, aby bez potřeby ukládal druhým to, co by jim bránilo zachovávat den Páně.

  1. Srov. Dt 5,12-15.↩︎

  2. Srov. Ex 31,16.↩︎

  3. Srov. Neh 13,15-22; 2 Kron 26,21.↩︎

  4. Srov. Mk 1,21; Jan 9,16.↩︎

  5. Srov. Mt 12,5; Jan 7,23.↩︎

  6. Srov. Mk 16,1; Mt 28,1.↩︎

  7. Sv. Justin, Apologie, 1,67.↩︎

  8. Srov. 1 Kor 10,11.↩︎

  9. Sv. Ignác Antiochijský, Epistula ad Magnesios, 9,1.↩︎

  10. Sv. Tomáš Akvinský, Summa theologiae, II-II, 122,4.↩︎

  11. CIC, Kánon 1246,1.↩︎

  12. CIC, Kánon 1246,1.↩︎

  13. Srov. Sk 2,42-46; 1 Kor 11,17.↩︎

  14. Anonymní autor, Sermo de die dominica: PG 86/1, 416C, 421C.↩︎

  15. CIC, Kánon 515,1.↩︎

  16. Sv. Jan Zlatoústý, De incomprehensibili Dei natura seu contra Anomaeos, 3,6: PG 48, 725D.↩︎

  17. CIC, Kánon 1247.↩︎

  18. CIC, Kánon 1248,1.↩︎

  19. Srov. CIC, Kánon 1245.↩︎

  20. CIC, Kánon 1248,2.↩︎

  21. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 67.↩︎

  22. Srov. CIC, Kánon 1247.↩︎

  23. Sv. Augustin, De civitate Dei, 19,19.↩︎

  24. Srov. 2. vatikánský koncil, SC (Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium), 106.↩︎

  25. CIC, Kánon 1246,1.↩︎

  26. CIC, Kánon 1247.↩︎

  27. CIC, Kánon 1247.↩︎

  28. Druhý vatikánský koncil, GS (Pastorální konstituce o Církvi v dnešním světě Gaudium et spes), 67.↩︎