7.2.1 1. článek
U pramenů modlitby
2652 Duch svatý je „živá voda“, která v modlícím se srdci „tryská do života věčného“ (Jan 4,14). On nás učí, abychom ji čerpali ze samého pramene: z Krista. V křesťanském životě jsou prameny, kde nás Kristus očekává, aby nás napojil Duchem svatým.
BOŽÍ SLOVO
2653 Církev „naléhavě a důrazně vybízí všechny věřící…, aby častým čtením Písma svatého získali „nesmírně cenné poznání Ježíše Krista“… Četba Písma svatého má být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi Bohem a člověkem. Neboť „jeho oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme božské výroky“.3244
LITURGIE CÍRKVE
2655 Poslání Krista a Ducha svatého, jež ve svátostné liturgii Církve hlásá, zpřítomňuje a sděluje tajemství spásy, pokračuje v srdci, které se modlí. Otcové duchovního života někdy přirovnávají srdce k oltáři. Modlitba zniterňuje a vstřebává liturgii během jejího slavení i po něm. I když je modlitba prožívaná „ve skrytosti“ (Mt 6,6) je vždy modlitbou Církve a společenstvím s Nejsvětější Trojicí.3246
BOŽSKÉ CTNOSTI
2656 Do modlitby se vstupuje tak, jako se vstupuje do liturgie: těsnou bránou víry. Hledáme Pánovu tvář skrze znamení jeho přítomnosti a toužíme po ní, chceme naslouchat jeho slovu a uchovávat je.
2657 Duch svatý, který nás učí slavit liturgii v očekávání Kristova návratu, nás vychovává, abychom se modlili v naději. Naopak modlitba Církve i osobní modlitba v nás živí naději. Obzvláště žalmy s jejich konkrétním a bohatým jazykem nás učí upínat svou naději k Bohu: „Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil, vyslyšel mé volání“ (Ž 40,2). „A Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře, abyste prospívali v naději s mocnou pomocí Ducha svatého“ (Řím 15,13).
2658 „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Modlitba utvářená liturgickým životem čerpá všechno z lásky, kterou jsme v Kristu milováni, a jež nám dává schopnost odpovídat na ni láskou, jakou on nás miloval. Láska je pramenem modlitby; kdo z ní čerpá, dotýká se vrcholu modlitby:
„Miluji tě, můj Bože, a má jediná touha je milovat tě až do posledního dechu. Miluji tě, můj Bože, nekonečně láskyhodný, a raději bych zemřel s láskou k tobě, než abych žil bez lásky k tobě. Miluji tě, Pane, a jediná milost, o kterou tě prosím, je, abych tě miloval věčně… Můj Bože, nemůže-li můj jazyk každou chvíli opakovat, že tě miluji, kéž alespoň mé srdce ti to opakuje při každém nadechnutí.“3247
„DNES“
2659 Učíme se modlit v určitých chvílích, když nasloucháme slovu Páně a když se účastníme jeho velikonočního tajemství; ale je to v každé chvíli, v každodenních událostech, kdy je nám dáván Duch, aby dal vytrysknout modlitbě. Ježíšovo učení o modlitbě k našemu Otci je v téže linii jako učení o Boží prozřetelnosti:3248 čas je v rukou Otce; setkáváme se s ním v přítomnosti: ne včera, ani zítra, ale dnes: „Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce““ (Ž 95,8).
2660 Modlit se ve všedních událostech každého dne a každého okamžiku, to je jedno z tajemství nebeského království, zjeveného „maličkým“, Kristovým služebníkům, chudým (z) blahoslavenství. Je dobré a spravedlivé, modlit se, aby příchod království spravedlnosti a míru ovlivňoval běh dějin, ale je stejně důležité „proniknout“ modlitbou obyčejné všední situace. Všechny způsoby modlitby mohou být oním kvasem, k němuž Pán přirovnává království.3249
Druhý vatikánský koncil, DV (Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei Verbum), 25; srov. sv. Ambrož, De officiis ministrorum: PL 16, 50A.↩︎
Guigo, Scala claustralium: PL 184, 476C.↩︎
Srov. Denní modlitba Církve, Všeobecné pokyny, 9.↩︎
Sv. Jan Maria Vianney, Modlitba.↩︎
Srov. Mt 6,11.34.↩︎
Srov. Lk 13,20-21.↩︎