7.2.4 Třetí kapitola
Život modlitby

#

2697 Modlitba je životem nového srdce. Musí nás oživovat v každé chvíli. My ale zapomínáme na toho, kdo je náš Život a naše Všechno. Proto otcové duchovního života, v tradici Deuteronomia a proroků, zdůrazňují modlitbu jako „vzpomínku na Boha“, časté probuzení „paměti srdce“: „Je třeba si vzpomenout na Boha častěji, než se dýchá.“3283 Člověk se ale, i když chce, nemůže modlit „neustále“, nemodlí-li se s pevnou vůlí v určitou dobu; je to čas vyhrazený pro intenzivní a déle trvající křesťanskou modlitbu.

#

2698 Církevní Tradice předkládá věřícím rytmy modlitby, jež mají živit trvalou modlitbu. Některé jsou každodenní: ranní a večerní modlitba, modlitba před jídlem a po jídle, Denní modlitba Církve. Neděle, jejímž středem je Eucharistie, se světí především modlitbou. Roční liturgický okruh a jeho velké svátky představují základní rytmy života modlitby křesťanů.

#

2699 Pán vede každého člověka po cestách a způsoby, jaké se mu líbí. Každý věřící pak odpovídá podle rozhodnutí svého srdce a osobních projevů své modlitby. Nicméně křesťanská Tradice uchovala tři hlavní výrazové formy života modlitby: ústní modlitbu, rozjímání, vnitřní modlitbu. Mají všechny tři společný základní rys: „usebranost srdce“. Taková bdělost, která uchovává Boží slovo a setrvává v Boží přítomnosti, dělá z těchto tří forem intenzivní chvíle života modlitby.

  1. Sv. Řehoř Naziánský, Orationes theologicae, 1,4: PG 36, 16B.↩︎