8 Druhý oddíl
Modlitba Páně „Otče náš“
2759 „Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jak i Jan naučil své učedníky““ (Lk 11,1). A jako odpověď na tuto prosbu Pán svěřuje svým učedníkům a své Církvi základní křes ťanskou modlitbu. Svatý Lukáš uvádí její krátký text (pět proseb),3327 svatý Matouš uvádí širší versi (sedm proseb).3328 Liturgická Tradice Církve vždy užívala text svatého Matouše:
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.
2760 Při používání v liturgii byla modlitba Páně velmi záhy ukončována doxologií. V Didaché (Učení dvanácti apoštolů) najdeme: „Neboť tvá je moc a sláva na věky.“3329 Apoštolské konstituce přidávají na počátku doxologie: „království“3330 a tato formule je užívána v ekumenické modlitbě. Byzantská tradice přidává po „sláva“: „Otče, Synu a Duchu svatý.“ Římský misál rozvíjí poslední prosbu3331 ve výslovné perspektivě „očekávání v blažené naději“ (Tit 2,13) a příchodu našeho Pána Ježíše Krista; následuje zvolání shromážděných, anebo opakování doxologie apoštolských konstitucí.