První část / Vyznání víry
První díl / „Věřím - věříme“
1. Jaký je Boží plán pro člověka? Bůh je nekonečně dokonalý a blažený sám v sobě, z čiré dobroty svobodně stvořil člověka, aby ho učinil účastným svého blaženého života. V plnosti časů poslal Bůh Otec svého Syna jako vykupitele a spasitele lidí, kteří upadli do hříchu, a povolal je do své církve a učinil je adoptovanými syny působením Ducha svatého a dědici své věčné blaženosti.
První kapitola / Člověk je „schopný“ Boha
„Ty jsi veliký, Pane, a hodný vší chvály… Učinil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v Tobě“ (sv. Augustin).
2. Proč je v člověku touha po Bohu? Sám Bůh při stvoření člověka ke svému obrazu vepsal do jeho srdce touhu vidět ho. I když tuto touhu nebere na vědomí, Bůh nepřestává přitahovat člověka k sobě, aby žil a nacházel v Něm onu plnost pravdy a štěstí, po němž touží bez pózy. Od přirozenosti a skrze povolání je tedy člověk náboženská bytost schopná vstoupit do společenství s Bohem. Toto intimní a vitální spojení s Bohem dodává člověku jeho základní důstojnost,
3. Jak lze poznat Boha pouhým světlem rozumu? Člověk vycházeje od stvoření, to je od světa a lidské osoby, může pouhým rozumem s jistotou poznat Boha jako původce a cíl vesmíru a jako svrchované dobro, pravdu a nekonečnou krásu.
4. Stačí pouhé světlo rozumu k poznání tajemství Boha? Člověk při poznávání Boha pouhým světlem rozumu naráží na mnohé obtíže. Kromě toho sám nemůže vstoupit do nitra (intimnosti) božského tajemství. Proto ho Bůh chtěl osvítit svým Zjevením, nejen o pravdách, které přesahují lidské chápání, nýbrž i o náboženských a mravních pravdách, které, i když jsou samy o sobě přístupné rozumu, mohou být tak poznávány všemi bez obtíží, s pevnou jistotou a bez příměsi omylu.
5. Jak je možné mluvit o Bohu? O Bohu je možné mluvit ke všem a se všemi, tímže se začne od úchvatného řádu vesmíru a od dokonalostí člověka a všech tvorů, kteří jsou odleskem, i když jen omezeným, nekonečné Boží dokonalosti. Nicméně je třeba stále očišťovat naši řeč od toho, co má obrazného a hmotného, dobře vědouce, že nelze nikdy plně vyjádřit nekonečné tajemství Boha.
Druhá kapitola / Bůh přichází člověku vstříc Boží zjevení
6. Co Bůh zjevuje člověku? Bůh se ve své dobrotě a moudrosti zjevuje člověku. Událostmi a slovy mu zjevuje Sám sebe a svůj plán dobrotivosti, který od věčnosti předem stanovil v Kristu ve prospěch lidstva. Tento plán spočívá v tom, aby všichni lidé skrze milost Ducha svatého měli účast na božském životě jako jeho adoptivní synové v jeho jediném Synu.
7. Které jsou první etapy Božího zjevení? Již od počátku se Bůh ukazuje prarodičům, Adamovi a Evě, a zve je do intimního společenství se Sebou. Po jejich pádu nepřeruší své zjevení a slibuje spásu pro celé jejich potomstvo. Po potopě, uzavírá s Noemem smlouvu pokoje, která zahrnuje všechny živé bytosti.
8. Které jsou další etapy Božího zjevení? Bůh vyvolí Abrama a povolá ho z jeho země, aby z něho učinil „otce množství národů“ (Gen 17,5) a slibuje mu, že v něm požehná „všem národům země“ (Gen 12,3). Abrahamovo potomstvo bude nositelem Božích příslibů daných patriarchům.
Bůh vytváří Izrael, jako svůj vyvolený lid, zachraňuje ho z egyptského otroctví, uzavírá s ním Smlouvu na Sinaji a prostřednictvím Mojžíše mu dává svůj Zákon. Proroci hlásají radikální vykoupení lidu a spásu, která zahrne všechny národy v jediné nové a věčné Smlouvě. Z izraelského lidu, z rodu krále Davida se zrodí Mesiáš: Ježíš.
9. Která je plná a poslední etapa Božího zjevení? Je to ta, kterou uskutečnil ve svém vtěleném Slovu, v Ježíš Kristu, prostředníku a plnosti Zjevení. On, jsa Jednorozený Boží Syn, je dokonalým a definitivním Slovem Otce. Vysláním Syna a darem Ducha svatého je zjevení plně dovršeno, i když víra církve bude muset během staletí postupně vyhmátnout celý jeho dosah.
„Od chvíle, kdy nám Bůh dal svého Syna, který je jeho jediným a definitivním Slovem, Bůh nám řekl všechno najednou tímto Svým jediným Slovem, a nemůá nic víc co říci“ (sv. Jan z Kříže).
10. Jakou hodnotu mají soukromá zjevení? I když nepatří k pokladu víry, mohou nám pomáhat žít samu víru, jen když uchovají své přesné zaměření na Krista. Učitelský úřad církve, jemuž přísluší rozlišení takových soukromých zjevení, tedy nemůže přijmout ony, které si dělají nárok na to, že překonávají nebo opravují definitivní zjevení, jímž je Kristus.
Předávání Božího zjevení
11. Proč a jakým způsobem se má předávat Boží zjevení? Bůh „chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4), totiž Ježíše Krista. Proto je nutné, aby byl Kristus hlásán všem lidem podle samého jeho příkazu: „Jděte, získejte za učedníky všechny národy“ (Mt 28,19). Právě to se uskutečňuje apoštolskou tradicí.
12. Co to je apoštolská tradice? Apoštolská tradice je předávání Kristova poselství, které se provádí od počátku křesťanství kázáním, svědectvím a institucemi, kultem a inspirovanými spisy. Apoštolové předali svým nástupcům, biskupům a skrze ně všem generacím až po naše časy, co přijali od Krista a čemu se naučili od Ducha svatého.
13. Jakými způsoby se uskutečňuje apoštolská tradice? Apoštolská tradice se uskutečňuje dvěma způsoby: živým předáváním Božího slova (řečeno také prostě - tradicí), a Písmem svatým, jež je týmž hlásáním spásy, ovšem napsaným.
14. Jaký vztah existuje mezi tradicí a Písmem svatým? Tradice a Písmo svaté jsou navzájem úzce spojeny a spojité. Obě dvě v církvi zpřítomňují a činí plodným Kristovo tajemství a vyvěrají z téhož božského pramene: vytvářejí jediný posvátný poklad víry, z něhož církev čerpá svou jistotu o všech zjevených pravdách.
15. Komu je svěřen poklad víry? Poklad víry svěřili apoštolové celé církvi. Celý Boží lid, svým nadpřirozeným smyslem víry, opírajícím se o Ducha svatého a vedeným učitelským úřadem církve, přijímá Boží zjevení, stále více je chápe a uplatňuje v životě.
16. Komu přísluší autenticky vykládat poklad víry? Autentický výklad tohoto pokladu spadá do pravomoci pouze živému učitelskému úřadu církve a to Petrovu nástupci, římskému biskupovi a biskupům, kteří jsou s ním ve společenství. Učitelskému úřadu, který se těší z jistého daru pravdy, přísluší také definovat dogmata (pravdy víry), jež jsou formulacemi pravd obsažených v Božím zjevení. Tato autorita se vztahuje také na pravdy nutně spojené se Zjevením.
17. Jaký vztah existuje mezi tradicí, Písmem a učitelským úřadem? Jsou mezi sebou tak úzce spojeny, že žádný z nich neexistuje bez druhých. Společně pak účinně přispívají, každý svým způsobem pod vlivem Ducha svatého ke spáse duší.
Písmo svaté
18. Proč Písmo svaté učí pravdě? Protože je sám Bůh autorem Písma svatého: proto se říká, že je inspirovaná a učí bez omylu oněm pravdám, které jsou nutné k naší spáse. Duch svatý totiž inspiroval lidské autory, kteří napsali to čemu nás chtěl naučit. Nicméně křesťanská víra není „náboženstvím Knihy“, nýbrž Božího Slova, jež není „napsaným a němým slovem, nýbrž vtělené a živé Slovo*“ (sv. Bernard z Clairvaux).
19. Jak číst Písmo svaté? Písmo svaté se musí číst a vysvětlovat s pomocí Ducha svatého a pod vedením učitelského úřadu církve, podle tří měřítek: 1) pozornost k obsahu a jednotě celého Písma, 2) čtení „Písma v živé tradici církve, 3) respektování analogie víry, to je harmonické soudržnosti pravd víry mezi sebou.
20. Co to je kánon Písem? Kánon Písem je úplný seznam posvátných spisů, jež apoštolská tradice dala církvi rozlišit. Tento kánon zahrnuje 46 spisů Starého zákona a 27 spisů Nového zákona.
21. Jakou důležitost má pro křesťany Starý zákon? Křesťané si váží Starého zákona jako pravého Božího slova: všechny jeho spisy jsou božsky inspirované, uchovávají si trvalou hodnotu. Vydávají svědectví o božské pedagogice spásonosné lásky Boha. Byla především napsány, aby připravovali příchod Krista, Spasitele světa.
22. Jakou důležitost má pro křesťany Nový zákon? Nový zákon, jehož ústředním předmětem je Ježíš Kristus, nám předává definitivní pravdu Božího Zjevení. V něm čtyři evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana, jsouce hlavním svědectvím o životě a učení Ježíše, tvoří srdce všech Písem a tudíž zaujímají jedinečné místo v církvi.
23. Jaká jednota existuje mezi Starým a Novým zákonem? Písmo je jedno, jako jedinečné je Božím slovem, jedinečným spásonosným plánem Boha, jedna je také božská inspirace obou Zákonů. Starý zákon připravuje Nový a Nový je naplněním Starého: oba se navzájem osvětlují.
24. Jakou funkci má Písmo svaté v životě církve? Písmo svaté je oporou života církve a dodává jí sílu. Je pro její děti stálostí víry, pokrmem a pramenem duchovního života. Je duší teologie a pastorálního kázání. Zalmista říká: ono je „světlem pro mé nohy, osvěcuje moji stezku“ (Z 119,105). Církev proto vybízí k časté četbě Písma svatého, protože „kdo nezná Písma, ten nezná Krista“ (sv. Jeroným).
Třetí kapitola / Odpověď člověka Bohu
Věřím
25. Jak odpovídá člověk Bohu, který se zjevuje? Člověk posilován božskou milostí odpovídá poslušností víry, to znamená svěřit se Bohu a přijmout jeho Pravdu, protože ji zaručuje On, jenž je Pravda sama.
26. Kteří jsou v Písmu svatém hlavní svědkové poslušnosti víry? Je v něm mnoho vzorů, zvláště pak dva:
Abram, který byl vystaven zkoušce víry, „uvěřil Bohu“ (Řím 4,3) a vždy poslechl na jeho volání, a proto se stal „otcem všech, kdo věří“ (Řím 4,11.18).
Panna Maria, jež uskutečnila nejdokonalejším způsobem poslušnost víry během celého svého života: „Fiat mihi secundum Verbum tuum - Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38).
27. Co to pro člověka znamená věřit v Boha? To znamená přilnout k samému Bohu a svěřit se mu a souhlasit se všemi pravdami, které zjevil, protože Bůh je Pravda. To znamená věřit v jednoho Boha ve třech osobách: Otce, Syna a Ducha svatého.
28. Jaké jsou charakteristické rysy víry? Víra je nezaslouzeny Boží dar, dosažitelný pro ty, kteří o ni pokorně prosí, je to nadpřirozená ctnost, nutná, abychom byli spaseni. Úkon víry je lidský úkon, totiž akt lidské inteligence, z popudu vůle, kterou hýbá Bůh, svobodně dává vlastní souhlas božské pravdě. Víra je krome toho bezpečná, protože má základ v B02|m slově, je účinná „projevuje se láskou“ (Gal 5,6) neustále roste díky naslouchání Božímu slovu a modlitbě. Už nyní nám dává předem okoušet nebeskou radost.
29. Proč nejsou rozpory mezi vírou a vědou? I když víra převyšuje rozum, nikdy nemůže být rozpor mezi vírou a vědou, protože obě pocházejí od Boha. Sám Bůh totiž dává člověku jak světlo rozumu tak světlo víry.
„Věř, abys chápal, chápej, abys věřil“ (sv. Augustin).
My věříme
30. Proč je víra je osobním aktem a zároveň církevním? Víra je osobní akt, nakolik je svobodnou odpovědí člověka Bohu, který se zjevuje. Avšak je také církevním aktem, který se vyjadřuje vyznáním: „my věříme“. Je to církev, která věří: ona tak s pomocí Ducha svatého předchází, plodí a živí víru jednotlivého křesťana. Proto je církev matkou a učitelkou.
„Nemůže mít Boha Otcem ten, kdo nemá církev za matku“ (sv. Cyprián).
31. Pro jsou důležité formule víry? Formule víry jsou důležité, protože umožňují vyjádřit, asimilovat, slavit a spolu s druhými sdílet pravdy víry, tímže užívají společnou řeč.
32. Jakým způsobem je víra církve jedna jediná? Církev, i když ji tvoří osoby lišící se jazykem a kulturou, vyznává jednohlasně, jedinou víru, přijatou od jednoho Pána a předanou jedinou apoštolskou tradicí. Vyznává jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého - ukazuje jednu jedinou cestu ke spáse. Proto věříme, jedním srdcem a jednou myslí, co je obsaženo v psaném nebo předaném Božím slově, a co církev předkládá jako božsky zjevené.
Druhý díl / Vyznání křesťanské víry
CREDO
Apoštolské vyznání víry
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.
Nicejsko-cařihradské vyznání víry
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
První kapitola / Věřím v Boha Otce
Symboly víry
33. Co to jsou symboly víry? Jsou to krátké a členité formulace, nazývané také „vyznání víry“, nebo „Credo“ jimiž církev už od počátku souhrnně vyjadřovala a směrodatnou a běžnou řečí předávala svou víru všem věřícím.
34. Který je nejstarší symbol víry? Jsou to křestní symboly: protože se křest uděluje „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19), tam vyznávané pravdy víry ve tři Osoby Nejsvětější Trojice jsou rozčleněné podle vztahu ke třem Osobám Nejsvětější Trojice.
35. Které jsou nejdůležitější symboly víry? Nejdůležitější jsou: Symbol apoštolů (apoštolské vyznání víry), který je starobylým křestním symbolem římské církve a
Nicejsko-cařihradský symbol, který je plodem prvních dvou ekumenických koncilů, v Niceji (325) v Cařihradu (381) a je dosud společný velkým církvím Východu i Západu.
„Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“
36. Proč vyznání víry začíná: „Věřím v jednoho Boha“? Protože tvrzení „Věřím v Boha“ je nejdůležitější, je pramenem všech ostatních pravd o člověku a o světě a o celém životě každého člověka, který v něho věří.
37. Proč vyznáváme jednoho jediného Boha? Protože On se zjevil izraelskému lidu jako Jediný, když řekl: „Slyš, Izraeli, Hospodin je jediný!“ (Dt 6,4) „Já jsem Bůh a jiného už není“ (Iz 45,22). Sám Ježíš to potvrdil: Bůh je „jediný Pán“ (Mk 12,29). Vyznávat, že Ježíš a Duch svatý je také Bůh a Pán, nezavádí vůbec žádné rozdělení do Jednoho Boha.
38. Jakým jménem se Bůh zjevuje? Bůh se zjevuje jako živý Bůh, „Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův“ (Ex 3,6). Samému Mojžíšovi Bůh zjevuje své tajemné jméno: „Já jsem Ten, který Jsem (YHWH). Nevýslovné jméno Boha bylo ji ve Starém zákoně nahrazováno slovem Pán. Tak v Novém zákoně Ježíš, nazývaný Pán, se jeví jako pravý Bůh.
39. Pouze Bůh „je“? Zatímco tvorové dostali do Boha, všechno, co jsou a co mají, pouze Bůh je sám v sobě plnost bytí a každé dokonalosti. On je „Ten, který je“, bez začátku a bez konce. Ježíš zjevuje, že také On má božské Jméno „Já jsem“ (Jan 8,28).
40. Proč je důležité zjevení Božího jména? Zjevením svého jména dává Bůh poznat bohatství svého nevýslovného tajemství: On jediný je, odvždy a navždycky, Ten který přesahuje svět a dějiny. On učinil nebe i zemi. Je to věrný Bůh, vždy blízko svému lidu, aby ho zachránil. Je svatý „par excellence“ (po výtce), „bohatý milosrdenstvím (Ef 2,4). vždycky ochotný odpouštět. Je to duchovní, transcendentní, všemohoucí, věčné, osobní dokonalé Bytí. Je pravda a láska.
„Bůh je nekonečně dokonalé bytí, a to je Nejsvětější Trojice“ (sv. Toribio de Mongrovejo)
41. V jakém smyslu je Bůh pravda? Bůh je Pravda sama a jako takový se neklame a nemůže klamat. On „je světlo a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5). Věčný Syn Boha, vtělená Moudrost, byl poslán na svět, „aby vydal svědectví Pravdě“ (Jan 18,37).
42. Jakým způsobem Bůh zjevuje, že je láska?
Bůh se zjevuje Izraeli jako Ten, který má silnější lásku než nějaká matka ke svým dětem, než ženich ke své nevěstě. On sám v sobě „je láska“ (1 Jan 4,8.16), který se bezvýhradně a nezištně dává, který „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“ (Jan 3,16), aby se svět spasil skrze něho. Tímže poslal svého Syna a seslal Ducha svatého, Bůh zjevuje, že je sám věčné sdílení lásky.
43. Co vyžaduje víra v jediného Boha?
Věřit v Boha Jediného vyžaduje: uznat jeho velikost a velebnost; žít ve stálém díkuvzdání; vždycky mu důvěřovat i v protivenstvích; uznávat jednotu a důstojnost všech lidí; správně užívat věcí, které stvořil;
44. Jaké je ústřední tajemství víry a křesťanského života?
Ústředním tajemstvím víry a křesťanského života je tajemství Nejsvětější Trojice. Křesťané jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
45. Může pouhý lidský rozum poznat tajemství Nejsvětější Trojice? Bůh zanechal nějakou stopu svého trinitárního Bytí ve stvoření a ve Starém zákonu, avšak intimnost jeho Bytí, jako Svaté Trojice tvoří nepřístupné tajemství pro pouhý lidský rozum a také pro víru Izraele, před vtělením Božího Syna a sesláním Ducha svatého. Toto tajemství zjevil Ježíš Kristus a je pramenem všech ostatních tajemství víry.
46. Co nám Ježíš Kristus zjevuje z tajemství Otce? Ježíš Kristus nám zjevuje, že Bůh je „Otec“, nejen jako Stvořitel vesmíru a člověka, nýbrž především protože od věčnosti plodí ve svém lůně Syna, který je jeho Slovem „odleskem jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty“ (Žid 1,3).
47. Kdo je Duch svatý, jehož nám zjevil Ježíš Kristus? Je to třetí Osoba Nejsvětější Trojice. Je Bůh, jeden a rovný Otci i Synu. „Vychází z Otce“ (Jan 15,26), který je počátek bez počátku, je prapůvodem celého trinitárního života. A vychází také ze Syna (Filiogue) skrze věčný dar, který Otec dává Synu. Duch svatý, seslaný Otcem a vtěleným Synem, uvádí církev „do poznání celé pravdy“ (Jan 16,13).
48. Jak církev vyjadřuje svou trinitární víru? Církev vyjadřuje svou trinitární víru tímže vyznává, že je jeden Bůh ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Tři božské osoby jsou jeden jediný Bůh, protože každá z nich je totožná s plností jediné a nerozdílné božské přirozenosti. Božské Osoby jsou mezi sebou skutečně odlišné, skrze vztahy, jež je dávají do souvislosti jedna s druhou: Otec plodí Syna, Syn je plozen Otcem, Duch svatý vychází od Otce i Syna.
49. Jak působí božské Osoby? Božské Osoby jsou neoddělitelné ve své jedinečné podstatě a jsou také neoddělitelné ve svém působení: Trojice má jediné a totožné konání. Avšak v jediném božském působení každá Osoba je přítomna, podle způsobu, který je jí vlastní v Trojicí.
„Ó můj Bože, Trojice, které se klaním… uklidni mou duši: učiň z ní své nebe, svůj milovaný příbytek a místo svého odpočinutí. Kéž tě nikdy nenechám samu, nýbrž ať jsem tam, se vším, co jsem, celá bdělá ve své víře, celá adorující, celá obětovaná tvé stvořitelské činnosti“ (blah. Alžběta od Nejsv. Trojice).
50. Co to znamená, že je Bůh všemohoucí? Bůh se zjevil jako „Silný a Mocný“ (Ž 24,8-10), ten, pro něhož není „nic nemožné“ (Lk 1,37). Jeho všemohoucnost je všeobecná, tajemná a projevuje se ve stvoření světa z ničeho a člověka pro lásku, ale především ve Vtělení a Zmrtvýchvstání svého Syna a v tom, že nám dává přijetí za syny a že nám odpouští hříchy. Proto se církev často obrací svou modlitbou „k všemohoucímu a věčnému Bohu“ (,Omnipotens aeterne Deus…“).
51. Proč je důležité tvrdit, že: „Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi“ (Gen 1,1)? Protože stvoření je základem všech Božích plánů spásy, ukazuje všemohoucí a moudrou lásku Boha; je prvním krokem ke Smlouvě jediného Boha s jeho lidem; je počátkem dějin spásy, jež vrcholí v Kristu; je to první odpověď na základní otázky člověka po vlastním původu a vlastním cíli.
52. Kdo stvořil svět? Otec, Syn a Duch svatý jsou jediným a nerozdělitelným počátkem stvoření, i když dílo stvoření se zvláště připisuje Bohu Otci.
53. Proč Bůh stvořil svět? Svět byl stvořen k slávě Boha, který chtěl ukázat a sdělit svou dobrotu a krásu. Konečným cílem stvoření však je, aby Bůh mohl být „všechno ve všem*“ (1 Kor 15,28), pro svou slávu a pro naše štěstí.
„Slávou Boha je živý člověk a život člověka je patření a Boha” (sv. Irenej)
54. Jak Bůh stvořil vesmír? Bůh svobodně stvořil svět s moudrostí a láskou. Svět tedy není produktem nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Bůh tvoří „z ničeho“ (ex nihilo), uspořádaný a dobrý svět, který On nekonečným způsobem přesahuje. Bůh uchovává stvoření v bytí a řídí je, tímže mu dává schopnost jednat a tímže je vede k jeho naplnění skrze svého Syna a Ducha Stvořitele.
55. V čem spočívá Boží prozřetelnost? Ta spočívá v dispozici, kterou Bůh vede své tvory ke konečné dokonalosti, k níž je povolal, Bůh je svrchovaným autorem svého plánu, ale k jeho uskutečnění používá také spolupráce svých tvorů. Zároveň dává svým tvorům důstojnost, aby sami jednali a byly příčinou jedni druhých.
56. Jak spolupracuje člověk s Boží prozřetelností? Bůh respektuje svobodu člověku a daruje mu a žádá od něj, aby spolupracoval svou činností, svými modlitbami, ale také svým utrpením, tímže v něm vzbuzuje „to, že chce, i to, že pak jedná, aby se mu mohl líbit“ (Fil 2,13).
57. Je-li Bůh všemohoucí a prozřetelný, proč tedy existuje zlo? Na tuto jak bolestnou tak tajemnou otázku, může dát odpověď pouze celek křesťanské víry. Bůh není žádným způsobem, ani přímo ani nepřímo, příčinou zla. Osvěcuje tajemství zla ve svém Synu, Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, aby přemohl velké mravní zlo, jímž je hřích lidí a které je kořenem jiných zel, aby přemohl zlo.
58. Proč Bůh dopouští zlo? Víra nám dává jistotu, že Bůh by nedopustil zlo, kdyby z téhož zla nezískal dobro. Bůh to úchvatně uskutečnil při smrti a zmrtvýchvstání Krista: vždyť z největšího mravního zla, zabití jeho Syna, získal největší dobra, oslavu Krista a naše vykoupení.
Nebe a země
59. Co stvořil Bůh? Písmo svaté říká: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gen 1,1). Církev ve vyznání víry prohlašuje, že Bůh je stvořitelem všech věcí viditelných i neviditelných, všech bytostí duchovních i hmotných, to je andělů a viditelného světa, a zvláště člověka.
60. Kdo to jsou andělé? Andělé jsou osobní tvorové, čistě duchovní, netělesné bytosti, neviditelné a nesmrtelné, vybavené inteligencí a vůlí. Tímže bez přestání patří na Boha tváří v tvář, ho oslavují a slouží jeho plánům jako poslové při plnění poslání spásy pro všechny lidi.
61. Jakým způsobem má církev užitek z pomoci andělů? Církev se v liturgii přidružuje k andělům, aby se klaněla Bohu, prosí o jejich přispění a slaví liturgickou památku některých z nich.
„Každý věřící má po svém boku anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu”“ (sv. Basil Veliký).
62. Co učí Písmo svaté o stvoření viditelného světa? Vyprávěním o „šesti dnech“ stvoření nám Písmo svaté dává poznat hodnotu toho, co bylo stvořeno, a jeho zaměření k Boží chvále a službě člověku. Každá věc má svou existenci od Boha, od něhož dostává vlastní dobrotu a dokonalost, vlastní zákony a své místo ve vesmíru.
63. Jaké místo má ve stvoření člověk? Člověk je vrcholem viditelného stvoření, protože je stvořen k obrazu a podobě Boha.
64. Jaký typ spojení existuje mezi stvořenými věcmi? Mezi tvory existuje vzájemná závislost a hierarchie, které chtěl Bůh. Zároveň existuje jednota a solidarita tvorů, protože všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milovány a jsou zaměřeny k jeho slávě. Respektovat zákony, vepsané do stvoření a vztahy vyplývající z přirozenosti věcí, je tedy principem moudrosti a základem mravnosti.
65. Jaký je vztah mezi dílem stvoření a vykoupení? Dílo stvoření vrcholí v ještě větším dílu vykoupení. Vždyť právě toto dává počátek novému stvoření, v němž všechno najde svůj plný smysl a své dovršení.
Člověk
66. V jakém smyslu je člověk stvořen „k Božímu obrazu“? Člověk je k Božímu obrazu v tom smyslu, že je schopen poznávat a svobodně milovat svého Stvořitele. Je jediným tvorem, kterého chtěl Bůh pro něho samého a kterého povolal, aby s ním sdílel jeho božský život v poznání a lásce.
Člověk, protože je Božím obrazem, má důstojnost osoby: není něco nýbrž někdo; je schopen poznávat se, svobodně se dávat a vstoupit do společenství s Bohem a s ostatními osobami.
67. Proč Bůh stvořil člověka? Bůh stvořil celého člověka, avšak člověk byl stvořen aby poznával Boha, sloužil Mu a miloval Ho, aby Mu věnoval v tomto světě celé stvoření jako díkuvzdání a aby byl vyvýšen k životu s Bohem v nebi. Pouze v tajemství vtěleného Slova nachází pravé světlo tajemství člověka, jenž je předurčen reprodukovat obraz vtěleného Božího Syna, který je dokonalým „obrazem neviditelného Boha*“ (Kol 1,15).
68. Proč lidé vytvářejí jednotu? Všichni lidé tvoří jednotu lidského pokolení, protože mají společný původ od Boha. Bůh totiž „stvořil z jednoho člověka celé lidské pokolení“ (Sk 17,26). Všichni pak mají jediného Spasitele a jsou povoláni mít podíl na věčné blaženosti Boha.
69. Jak duše a tělo vytvářejí v člověku jednotu? Lidská osoba je bytost zároveň tělesná a duchovní. Duch a hmota vytvářejí v člověku jedinou přirozenost. Tato jednota je tak radikální, že díky duchovní duši se tělo, které je hmotné, stává lidským a žijícím tělem a má podíl na důstojnosti Božího obrazu.
70. Kdo dává člověku duši? Lidská duše nepochází od rodičů, nýbrž je přímo stvořena Bohem a je nesmrtelná. Když umírá tělo, ona nezhyne, spojí se znovu s tělem ve chvíli konečného vzkříšení.
71. Jaký vztah vložil Bůh mezi muže a ženu? Muž a žena byli stvořeni Bohem ve stejné důstojnosti jako lidské osoby a zároveň se vzájemně doplňují jako muž a žena. Bůh je chtěl jednoho pro druhého, pro osobní společenství. Zároveň jsou povoláni k tomu, aby předávali lidský život, tímže v manželství vytvoří „jedno tělo“ (Gen 24) a ovládali zemi jako „správcové“ Boha.
72. Jaký byl původní stav člověka podle Božího plánu? Když Bůh stvořil muže a ženu, daroval jim zvláštní účast na svém božském životě ve svatosti a spravedlnosti. V Božím
plánu by člověk neměl ani trpět ani zemřít. Kromě toho v člověku vládla dokonalá harmonie v něm samém, mezi tvorem a Stvořitelem, mezi mužem a ženou, mezi prvním párem a celým stvořením.
Pád
73. Jak se chápe skutečnost hříchu? V dějinách člověka je přítomen hřích. Tato skutečnost se plně objasní pouze ve světle Božího zjevení a především ve světle Krista Spasitele všech, který rozhojňuje milost právě tam, kde se hojně vyskytuje hřích.
74. Co to je pád andělů? Tímto výrazem se označuje skutečnost, že satan a ostatní démoni, o nichž hovoří Písmo svaté i tradice církve, se z andělů, kteří byli Bohem stvoření dobří, změnili na zlé, protože svobodným a neodvolatelným rozhodnutím odmítli Boha a jeho království a tak dali vzniknout peklu pokoušejí připojit člověka ke své vzpouře proti Bohu, avšak Bůh potvrzuje v Kristu své jisté vítězství nad Zlým duchem.
75. V čem spočívá první hřích člověka? Člověk pokoušený ďáblem nechal vyhasnout ve svém srdci důvěru ke svému Stvořiteli a tímže ho neuposlechl, chtěl se stát „jako Bůh“ bez Boha a ne podle Boha (Gen 3,5). Tak Adam a Eva ihned ztratili pro sebe a pro všechny lidské bytosti prvotní milost svatosti a spravedlnosti.
76. Co je prvotní hřích? Prvotní hřích, v němž se všichni lidé rodí, je stav ztráty prvotní svatosti a spravedlnosti. Je to „převzatý“ hřích, nikoliv „spáchaný“; je to stav narození a ne osobní akt. Kvůli jednotě původu všech lidí se předává na Adamovy potomky s lidskou přirozeností, „ne napodobováním, nýbrž šířením“. Toto předávání zůstává tajemstvím, které plně nedokážeme pochopit.
77. Jaké následky vyvolává prvotní hřích? Následkem prvotního hříchu není lidská přirozenost zcela zkažená, nýbrž zraněná ve svých silách, je podrobena nevědomosti, utrpení, moci smrti a je nakloněná ke hříchu. Tato náklonnost se nazývá žádostivost.
78. Co pak nastává po prvním hříchu? Po prvním hříchu byl svět zaplaven hříchy, ale Bůh člověka neponechal moci smrti, nýbrž naopak mu tajemným způsobem předpověděl - v „protoevangeliu“ (Gen 3,15) - že zlo bude přemoženo a že člověk bude pozdvižen z pádu. To je první hlásání Mesiáše Vykupitele. Proto bude pád dokonce nazýván šťastná vina, „protože si zasloužil mít takového a tak velkého Vykupitele“ (liturgie velikonoční vigilie).
Druhá kapitola / Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího
79. Jaká je Radostná zvěst pro člověka? Je to zvěst, že Ježíš Kristus, „Syn Boha živého“ (Mt 16,1), zemřel a vstal z mrtvých. V době Heroda Velikého a císaře Augusta, Bůh splnil přísliby učiněné Abrahámovi a jeho potomstvu, tímže poslal „svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsem byli přijati za syny“ (Gal 4,4-5).
80. Jak se šíří tato Radostná zvěst? První učedníci již od počátku měli vroucí touhu hlásat Krista, aby přivedli lid k víře v Něho. Také dnes se z láskyplného poznání Krista rodí touha hlásat evangelium a učit katechismu to znamená odhalit v jeho Osobě celý plán Boha a uvést lidstvo do společenství s ním.
„A v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, našeho Pána“
81. Co znamená jméno „Ježíš“? Jméno „Ježíš“, dané andělem při Zvěstování, znamená „Bůh je spása“. Vyjadřuje jeho totožnost a jeho poslání, „ protože on spasí svůj lid od jeho hříchů“ (Mt 1,21). Petr tvrdí, že „pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12).
82. Proč se Ježíš nazývá „Kristus“? „Kristus“ v řečtině, „Mesiáš“ v hebrejštině, znamená „pomazaný“. Ježíš je Kristus, protože byl posvěcen Bohem, pomazán Duchem svatým pro vykupitelské poslání. Je Mesiášem, na kterého čekal Izrael, poslaný na svět Otcem. Ježíš přijal titul Mesiáše, avšak upřesnil jeho smysl: „ten který sestoupil z nebe“ (Jan 3,13), ukřižovaný a pak zmrtvýchvstalý, On je trpící služebník „který dává život jako výkupné za všechny“ (Mt 20, 28). Od jména Kristus pochází jméno křesťané.
83. V jakém smyslu je Ježíš „jednorozený Boží Syn“? On je jím v jedinečném a dokonalém smyslu. Ve chvíli křtu a proměnění (na hoře) Otcův hlas označuje Ježíše za svého „milovaného Syna“. Když se sám Ježíš představuje jako Syn, který „zná Otce“ (Mt 11,27), tvrdí, že má jedinečný a věčný vztah k Bohu svému Otci. On je „jednorozený Boží Syn“ (1 Jan 2,23), druhá Osoba Trojice. Je to střed apoštolské kázání: apoštolové „viděli jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn*“ (Jan 1,14).
84. Co znamená titul „Pán“? V bibli tento titul obvykle označuje svrchovaného Boha. Ježíš si jej připisuje a zjevuje svou božskou svrchovanost skrze svou moc nad přírodou, nad démony, nad hříchem a především svým zmrtvýchvstáním. První křesťanská vyznání prohlašují, že moc, čest a sláva vzdávaná Bohu Otci patří také Ježíšovi: Bůh „mu dal Jméno, nad každé jiné jméno“ (Fil 2,11). On je Pánem světa a dějin, jediný, jemuž má člověk zcela podřídit svou osobní svobodu.**
„Ježíš Kristus byl počat působením Ducha svatého a narodil se z Panny Marie“
85. Proč se Boží Syn stal člověkem? Boží Syn se vtělil v lůně Panny Marie působením Ducha svatého: pro nás lidi a pro naši spásu, neboli pro smíření nás hříšníků s Bohem; aby nám dal poznat svou nekonečnou lásku; aby byl naším vzorem svatosti; aby nás učinil „účastnými své božské přirozenosti“ (1 Petr 1,4).
86. Co znamená slovo „Vtělení“? Církev nazývá „Vtělením“ tajemství obdivuhodné spojení božské a lidské přirozenosti v jediné božské Osobě Slova. Aby Boží Syn uskutečnil naši spásu, stal se „tělem“ (Jan 1,14) a tak se stal opravdu člověkem. Víra ve Vtělení je rozlišujícím znamením křesťanské víry.
87. Jakým způsobem je Ježíš Kristus pravý Bůh a pravý člověk? Ježíš je neoddělitelně pravý Bůh a pravý člověk v jednotě své božské Osoby. On, Boží Syn, který je „zplozený, ne stvořený, téže podstaty s Otcem*“, se stal pravým člověkem, naším bratrem, aniž by tím přestal být Bohem, naším Pánem.
88. Čemu učí v tomto ohledu Chalcedonský koncil (roku 451)? Chalcedonský koncil učí a vyznává „jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jenž je dokonalý ve svém božství a dokonalý ve svém lidství, pravý Bůh a pravý člověk, složený z rozumné duše a těla, soupodstatný s Otcem skrze božství, soupodstatný s námi skrze lidství, „ve všem nám podobný, kromě hříchu“ (Žid 4,15); zplozený Otcem před věky podle božství a v těchto posledních časech se pro nás a pro naši spásu narodil z Panny Marie a Matky Boží podle lidství“.
89. Jak církev vyjadřuje tajemství Vtělení? Vyjadřuje to tak, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk s dvěma přirozenostmi, božskou a lidskou, jež nejsou smíšeny, nýbrž spojeny v Osobě Slova. Proto všechno v Ježíšově lidství - zázraky, utrpení, smrt“ - se musí připisovat jeho božské Osobě, která jedná skrze přijatou lidskou přirozenost.
„Jednorozený Synu a Slovo Boha, tys nesmrtelný, pro naši spásu ses ráčil vtělit do lůna svaté Matky Boží a vždy Panny Marie; Ty ses bez proměny stal člověkem a byls ukřižován; ó Kriste, Bože, tys svou smrtí přemohl smrt. Tys Jeden z Nejsvětější Trojice, oslavovaný s Otcem a Duchem svatým, spasiž nás!” (Byzantská liturgie sv. Jana Zlatoústého).
90. Měl Boží Syn, který se stal člověkem, duši s lidskou inteligencí? Boží Syn přijal tělo oživené lidskou rozumovou duší. Svou lidskou inteligencí se Ježíš naučil mnoha věcem prostřednictvím zkušenosti. Avšak i jako člověk měl Boží Syn také intimní a bezprostřední poznání Boha, svého Otce. Pronikal stejně do skrytých myšlenek lidí a plně poznával věčné plány, které přišel zjevit.
91. Jak se shodují dvě vůle vtěleného Slova? Ježíš má božskou i lidskou vůli. Boží Syn za svého pozemského života lidsky chtěl, co božsky rozhodl s Otcem a Duchem svatým pro naši spásu. Kristova lidská vůle bez odporu a bez zdráhání koná božskou vůli, nebo lépe je jí podřízena.
92. Měl Kristus pravé lidské tělo? Kristus vzal na sebe opravdu lidské tělo, skrze něž se neviditelný Bůh stal viditelným. Z tohoto důvodu může být lidská tvář Krista zobrazována a uctívána ve svatých obrazech.
93. Co představuje Ježíšovo Srdce? Ježíš nás poznal a miloval lidským srdcem. Jeho Srdce, probodené pro naši spásu, je symbolem oné nekonečné lásky, kterou miluje Otce i každého člověka.
94. „Počat působením Ducha svatého…“ Co znamená tento výraz? To znamená, že Panna Maria počala věčného Syna ve svém lůně, působením Ducha svatého a bez spolupráce nějakého muže? „Duch svatý sestoupí na tebe“ (Lk 1,35), jí řekl anděl při Zvěstování.
95. „…narodil se z Panny Marie“: proč je Maria opravdu Matka Boží? Maria je opravdu Matka Boží, protože je Matkou Ježíše (Jan 2,1; 19,25). Vždyť ten, který byl počat působením Ducha svatého a který se stal opravdu jejím synem, je věčným Synem Boha Otce. Je to sám Bůh.
96. Co to znamená „Neposkvrněné Početí“? Od věčnosti Bůh vyvolil Marii bez zásluh, aby byla Matkou jeho Syna. Aby splnila takové poslání byla počata neposkvrněná. To znamená, že skrze Boží milost a pro předvídané zásluhy Ježíše Krista Maria byla uchráněna prvotního hříchu již od svého početí.
97. Jak spolupracuje Maria na božském plánu spásy? Z Boží milosti Maria zůstala uchráněna jakéhokoliv osobního hříchu během své existence. Je „plná milosti“ (Lk 1,28), „celá Svatá“. A když jí anděl oznamuje, že má porodit „Syna Nejvyššího“ (Lk 1,32), dává svobodně svůj souhlas „v
poslušnosti víry“ (Řím 1,5). Maria se zcela nabízí osobě a dílu svého Syna Ježíše, tímže z celé duše přijímá božskou vůli spásy.
98. Co znamená panenské početí Ježíše? To znamená, že Ježíš byl počat v lůně Panny pouhou mocí Ducha svatého, bez zásahu muže. On je Synem nebeského Otce podle božské přirozenosti a Mariiným synem podle lidské přirozenosti, ale vlastně Božím Synem ve dvou přirozenostech, neboť je v něm jediná Osoba, totiž božská.
99. V jakém smyslu je Maria „vždycky pannou“? V tom smyslu, že „zůstala pannou při početí svého Syna, pannou při porodu, Panna těhotná, Panna matka, Panna věčná“ (sv. Augustin). A tedy, když evangelia hovoří o „Ježíšových bratrech a sestrách“, jedná se o nejbližší Ježíšovi příbuzné, podle výrazu, který používá Písmo svaté.
100. V jakém smyslu je Mariino duchovní mateřství všeobecné? Maria má jediného Syna, Ježíše, ale v něm se její duchovní mateřství rozšiřuje na všechny lidi, které On přišel spasit. Poslušná po boku nového Adama, Ježíše Krista je nová Eva, pravá matka živých, která s mateřskou láskou spolupracuje na jejich zrození a na jejich výchově v řádu milosti. Maria, Panna a Matka, je obrazem církve a jejím dokonalým uskutečněním.
101. V jakém smyslu je celý Kristův život tajemství? Celý Kristův život je událostí zjevení. Co je viditelné na pozemském životě Ježíše, vede k jeho neviditelnému Tajemství, především k tajemství jeho božského synovství: „Kdo vidí mne, vidí Otce“ (Jan 14,19). Kromě toho, i když nám spása přichází především z Kříže a ze Zmrtvýchvstání, celý život Krista je tajemstvím spásy, protože všechno, co Ježíš učinil, řekl a trpěl, mělo za cíl spasit padlého člověka a uvést ho do jeho prvotního povolání Božího dítěte.
102. Jaké byly přípravy na Ježíšova tajemství? Je to především dlouhá naděje mnoha staletí, kterou znovu prožíváme v adventní době. Bůh, kromě temného očekávání, které vložil do srdce pohanů, prlprawl pnchod svého Syna prostřednictvím Starobylé Umluvy až k Janu Křtitelovi, ktery je posledním a největším z proroků.
103. Co učí evangelium o tajemstvích Ježíšova narození a dětství? O vánocích se nebeská sláva ukazuje ve slabosti dítěte, Obřezání Ježíše (Lk 2,21), je znamením jeho příslušnosti k hebrejskému lidu a předobrazem našeho křtu. Zjevení Páně - Král-Mesiáš Izraele, Boží Syn se ukázal pohanům. Při jeho Obětování ve chrámu, celé očekávání Izraele přichází v Simeonovi a Anně k setkání se svým Spasitelem.
Útěk do Egypta a vraždění neviňátek (Mt 2,13n) ohlašuje, že celý Kristův život bude ve znamení pronásledování; jeho návrat z Egypta připomíná Exodus a představuje Ježíše jako nového Mojžíše: On je pravý a definitivní osvoboditel.
104. Čemu nás učí skrytý život Ježíše v Nazaretu? Během svého skrytého života v Nazaretu Ježíš zůstává v mlčení obyčejného života. Umožňuje nám tak být s ním ve společenství, ve svatosti všedního života, který utváří modlitba, prostota, práce a rodinná láska. Jeho podřízenost Marii a Josefovi, jeho údajnému otci, je obrazem jeho synovské poslušnosti Otci. Maria a Josef svou vírou přijímají Ježíšovo tajemství, i když je vždy plně nechápou.
105. Proč se Ježíš přijímá od Jana „křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy?“ (Lk 3,3)? Aby zahájil svůj veřejný život přijetím křtu od Jana a předjímal „křestť“ své smrti, přijímá takto, aby byl zařazen mezi hříšníky, i když je bez hříchu, On „Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Otec prohlašuje, že je jeho „milovaný Syn“ (Mt 3,17) a Duch sestupuje na něho. Ježíšův křest je předobrazem našeho křtu.
106. Co odhalují Ježíšova pokušení na poušti? Ježíšova pokušení na poušti rekapitulují (krátce opakují) Adamovo pokušení i ona, jimž byl vystaven na poušti Izrael. Satan pokouší Ježíše v jeho synovské poslušnosti k poslání které mu svěřil Otec. Kristus, nový Adam, a jeho vítězství ohlašuje ono vítězství jeho utrpení, svrchovanou poslušnost jeho synovské lásky. Církev se připojuje k tomuto tajemství zvláště v liturgické postní době.
107. Kdo je vybídnut, aby se podílel na Božím království, které Ježíš hlásal a uskutečnil? Ježíš vybízí všechny lidi, aby se podíleli na Božím království. I nejhorší hříšník je povolán, aby se obrátil a přijal nekonečné milosrdenství Otce. Již zde na zemi patří Království těm, kteří je přijmou pokorným srdcem. A jim jsou také zjevena jeho tajemství.
108. Proč Ježíš ukazuje Království prostřednictvím znamení a zázraků? Ježíš doprovází své slovo znameními a zázraky, aby dosvědčil, že království je přítomno v něm v Mesiáši. I když uzdravuje některé osoby nepřišel, aby na zemi odstranil všechna zla, nýbrž především, aby nás osvobodil z otroctví hříchu. Vymítání démonů ohlašuje, že jeho kříž zvítězí nad „knížetem tohoto světa“ (Jan 12,31).
109. Jakou autoritu v království dává Ježíš svým apoštolům? Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, budoucích svědků svého zmrtvýchvstání a činí je účastnými na svém poslání a na své autoritě, aby učili, odpouštěli hříchy, budovali a spravovali církev. V tomto sboru dostává Petr „klíče království“ (Mt 16,19), zaujímá první místo s posláním střežit víru v její neporušenosti a utvrzovat své bratry.
110. Jaký je smysl Proměnění (na hoře)? V Proměnění se zjeví především Trojice: „Otec v hlasu, Syn v člověku, Duch v zářivém oblaku“ (sv. Tomáš Akvinský). Tímže Ježíš hovoří s Mojžíšem a Eliášem o své „smrti“ (Lk 9,31), ukazuje, že jeho sláva prochází křížem a dává předem zakoušet své zmrtvýchvstání a svůj slavný příchod, „který přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené“ (Fil 3,21).
„Ty ses proměnil na hoře, a tvoji učedníci, jak jen byli schopni, kontemplovali Tvou slávu, Kriste Bože, aby, až Tě uvidí ukřižovaného, pochopili, že Tvé utrpení bylo dobrovolné, a aby hlásali světu, že Ty opravdu vyzařuješ Otce” (Byzantská liturgie).
111. Jak probíhal mesiášský vstup do Jeruzaléma? V určenou dobu se Ježíš rozhodne vystoupit do Jeruzaléma, aby podstoupil své utrpení, aby zemřel a vstal z mrtvých. Jako král Mesiáš, který zjevně ukazuje příchod království, vstoupí do svého Města na oslu. Je přijat dětmi, jejichž volání je použito v eucharistickém Sanctus: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosanna (spas nás)“ (Mt 21,9). Církevní liturgie zahajuje Svatý týden slavením tohoto vstupu do Jeruzaléma.
„Ježíš Kristus trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben“
112. Jak je důležité Ježíšovo velikonoční tajemství? Ježíšovo velikonoční tajemství, jež zahrnuje jeho utrpení, kříž, zmrtvýchvstání a oslavení, je středem křesťanské víry, protože se jednou provždy naplnil spásonosný plán Boha výkupnou smrti jeho Syna, Ježíše Krista.
113. Z čeho byl Ježíš obžalován, že byl odsouzen na smrt? Někteří izraelští předáci obvinili Ježíše, že jedná proti Zákonu, proti jeruzalémskému chrámu a zvláště proti víře v jediného Boha, protože se prohlašoval za Božího Syna. Proto ho předali Pilátovi, aby ho odsoudil na smrt.
114. Jak se Ježíš choval vůči Zákonu Izraele? Ježíš nezrušil Zákon daný Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj, ale dovedl jej k naplnění, tímže mu dal definitivní výklad. On je božský Zákonodárce, který zcela plní tento Zákon. Nadto je věrný Služebník přináší svou smírnou smrtí jedinou oběť, která je s to vykoupit všechny „viny spáchané v době, kdy ještě platila dřívější smlouva“ (Zid 9,15).
115. Jaký byl Ježíšův postoj ke chrámu v Jeruzalémě? Ježíš byl obviněn z nepřátelství vůči chrámu. A přesto ho ctil jako „dům svého Otce“ (Jan 2,16) a tam dával důležitou část svého učení. Ale také předpověděl jeho zničení, ve vztahu ke své smrti, a sám se představil jako konečný příbytek Boha uprostřed lidí.
116. Stavěl se Ježíš proti víře Izraele v jediného Boha a spasitele? Ježíš se nikdy nestavěl proti víře v jediného Boha, ani když konal božské dílo par excellence, které splňovalo mesiášské přísliby a zjevovalo, že je rovný Bohu: odpuštění hříchů. Ježíšův požadavek, aby v něho uvěřili a obrátili se, umožňuje pochopit tragické neporozumění velerady, která usoudila, že Ježíš je hoden smrti jako rouhač.
117. Kdo je odpovědný za Ježíšovu smrt? Ježíšovo utrpení a jeho smrt nemohou být kladeny za vinu ani všem tehdy žijícím Židům, ani jiným Židům, kteří po tom přišli v čase a prostoru. Vždyť každý hříšník, to je každý člověk, je skutečně příčinou a nástrojem utrpení Vykupitele, a mnohem závažněji jsou vinni ti, především křesťané, kteří často znovu upadají do hříchu nebo si libují v neřestech.
118. Proč je Kristova smrt součástí Božího plánu? Aby smířil se sebou všechny lidi propadlé kvůli hříchu smrti, Bůh se ujal láskyplné iniciativy poslat svého Syna, aby podstoupil smrt za hříšníky. Ježíšova smrt byla ohlašována ve Starém zákoně jako oběť trpícího Služebníka a došlo k ní „podle Písem“.
119. Jakým způsobem se Kristus sám obětoval Otci? Celý Kristův život je svobodná nabídka Otci, aby splnil jeho plán spásy. On dává „svůj život jako výkupné za všechny“ (Mk 10,45) a nabízí se jako „smírná oběť za hříchy“ (1 Jan 4,10), nebo-li jeho oběť dosáhne božské přízně pro celé lidstvo. Jeho utrpení a jeho smrt jasně ukazují, jak je jeho lidství svobodným a dokonalým nástrojem jeho božské lásky, která chce, aby se všichni lidé spasili.
120. Jak se Ježíšova oběť vyjadřuje při Poslední večeři? Při Poslední večeři s apoštoly v předvečer utrpení Ježíš předjímá, to je naznačuje a předem uskutečňuje svobodnou oběť sebe samého: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává“, „toto je má krev, která se za vás vylévá…“ (Lk 22,19-20). Ustanovuje zároveň eucharistii jako „památku“ (1 Kor 11,25) své oběti a své apoštoly jako kněze Nové Umluvy.
121. K čemu dochází v agonii v Getsemanské zahradě? Navzdory hrůze, kterou vyvolává smrt v přesvatém lidství „Původce života“ (Sk 3,15), lidská vůle Božího Syna přijímá vůli Otce: aby nás zachránil přijímá, že ponese naše hříchy na svém těle, „tímže bude poslušný až k smrti“ (Fil 2,8).
122. Jaké jsou účinky Kristovy oběti na kříži? Ježíš svobodně nabídl svůj život na smírnou oběť, to je napravil naše viny naprostou poslušností své lásky až k smrti. Tato „láska až do krajnosti“ (Jan 13,1) Božího Syna smiřuje Otce s celým lidstvem. Velikonoční oběť Krista tedy vykupuje všechny lidi jedinečným a definitivním způsobem a otevírá jim společenství s Bohem.
123. Proč Ježíš vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž? Tímže Ježíš vyzývá své učedníky, aby „vzali svůj kříž a následovali ho“ (Mt 16,24), chce tajemně přidružit k vykupitelské oběti právě ty, kteří jsou prvními uživateli jeho plodů.
124. Co se stalo s Kristovým tělem po jeho smrti? Kristus zažil pravou smrt a opravdové pohřbení, ale božská moc uchovala jeho tělo od porušení.
„Ježíš Kristus sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“
125. Co to je „předpeklí“, do něhož Ježíš sestoupil? „Předpeklí“ - odlišné od pekla zavržení - to byl stav těch, spravedlivých i špatných, kteří zemřeli před Kristem. Ježíš, když se jeho duše spojila s božskou Osobou, dospěl do „pekel“ spravedlivých, kteří čekali na svého Vykupitele, aby konečně mohli dosáhnout patření na Boha. Když svou smrtí přemohl smrt a ďábla, který „má vládu nad smrtí“ (Žid 2,14), osvobodil spravedlivé, kteří čekali na Vykupitele a otevřel jim brány nebe.
126. Jaké místo zaujímá v naší víře Kristovo vzkříšení? Ježíšovo zmrtvýchvstání je vrcholná pravda naší víry v Krista a představuje, s křížem, podstatnou část velikonočního tajemství.
127. Jaká „znamení“ dosvědčují Ježíšovo vzkříšení? Kromě podstatného znamení, jímž je prázdný hrob, Ježíšovo zmrtvýchvstání je dosvědčeno ženami, které se jako první setkaly s Ježíšem a zvěstovaly to apoštolům. Ježíš se pak „zjevil Petrovi, potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou“ (1 Kor 15,5-6) a ještě jiným. Apoštolové si nemohli vymyslet zmrtvýchvstání, protože se jim to zdálo nemožné, a Ježíš je káral pro jejich „nevíru“.
128. Proč je Zmrtvýchvstání zároveň transcendentní událostí? I když je zmrtvýchvstání historicky dosvědčená událost, ověřitelná a dosvědčená znameními a svědectvími, jako vstup Kristova lidství do Boží slávy přesahuje a překonává dějiny jako tajemství víry. Z tohoto důvodu se vzkříšený Kristus neukázal světu, nýbrž svým učedníkům a učinil z nich své svědky před lidem.
129. Jaký je stav Ježíšova vzkříšeného lidství? Ježíšovo zmrtvýchvstání nebyl návrat do pozemského života. Jeho vzkříšené tělo, je to, které bylo ukřižováno, a má na sobě ještě znamení jeho Utrpení, ale už je účastno božského života s vlastnostmi oslaveného těla. Proto je zmrtvýchvstalý Kristus svrchovaně svobodný zjevit se svým učedníkům jak a kde chce a v různých podobách.
130. Jakým způsobem je zmrtvýchvstání dílem Nejsvětější Trojice? Kristovo vzkříšení je dílem transcendentního Boha. Tři Osoby jednají společně podle toho, co je jim vlastní: Otec projevuje svou moc; Syn „znovu přijímá“ život, který svobodně obětoval (Jan 10,17), tímže spojí svou duši se svým tělem, které Duch svatý oživí a oslaví.
131. Jaký má Zmrtvýchvstání smysl a spásonosný dosah? Zmrtvýchvstání je naplněním Vtělení. Dokazuje božství Krista, potvrzuje všechno, co konal a učil, a uskutečňuje božské přísliby v náš prospěch. Kromě toho, Zmrtvýchvstalý, vítěz nad hříchem a smrtí, je principem našeho ospravedlnění a vzkříšení: již nyní nám zjednává milost přijetí za syny, jež je skutečnou účastí na jeho životě jednorozeného Syna; později při slavném příchodu na konci časů vzkřísí z mrtvých naše tělo.
„Ježíš vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce všemohoucího“
132. Co představuje Nanebevstoupení? Po čtyřiceti dnech, kdy se ukazoval apoštolům pod rysy běžného lidství, které zakrývají jeho slávu Zmrtvýchvstalého, Kristus vystupuje na nebesa a sedí po pravici Otce. On je Pán, který již vládne se svým lidstvím ve věčné slávě Božího
Syna a neustále se za nás přimlouvá u Otce. Posílá nám svého Ducha a dává nám naději, že k němu jednoho dne přijdeme, když nám připravil místo.
„Odtud přijde soudit živé i mrtvé“
133. Jak vládne Pán Ježíš nyní? Pán vesmíru a dějin, Hlava své církve, oslavený Kristus zůstává tajemně na zemi, kde už jeho království začalo v církvi jako zárodek a počátek. Jednoho dne se vrátí ve slávě, ale ten čas neznáme. Proto žijeme v bdělosti a prosíme: „Přijď, Pane“ (Zj 22,20).
134. Jak se uskuteční Pánův návrat ve slávě? Po poslední kosmické katastrofé tohoto světa, který pomíjí, Kristův slavný příchod potvrdí konečné vítězství Boha v parusii a posledním soudu. Tak se vyplní Boží království.
135. Jak bude Kristus soudit živé i mrtvé? Kristus bude soudit mocí, kterou získal jako Vykupitel světa, jenž přišel zachránit lidi. Budou odhalena tajemství srdcí ale i chování každého vůči Bohu i k bližnímu. Každý člověk bude naplněn životem nebo odsouzen navěky podle svých skutků. Tak se uskuteční „Kristova plnost“ (Ef 4,13), v níž „Bůh bude všechno ve všem*“ (1 Kor 15,28).
Třetí kapitola / Věřím v Ducha svatého
136. Co chce říci církev, když vyznává: Věřím v Ducha svatého? Věřit v Ducha svatého, to znamená vyznávat, že On je třetí Osoba Nejsvětější Trojice“, „který je s Otcem i Synem zároveň uctíván a oslavován“. Duch svatý byl „poslán do našich srdcí“ (Gal 4,6), abychom přijali nový život Božích dětí.
137. Co znamená „spojené poslání Syna a Ducha“? V nerozdílné Trojici Syn a Duch jsou odlišní ale nerozdělitelní: od počátku do konce časů totiž, když Bůh posílá svého Syna, posílá také svého Ducha, který nás připojuje ke Kristu ve víře, abychom jako adoptivní děti nazývali Boha „ Otcem“. Duch je neviditelný, ale poznáváme ho skrze jeho působení, když nám zjevuje Slovo a když působí v církvi.
138. Jak se nazývá Duch svatý? „Duch svatý“ je vlastní jméno třetí Osoby Nejsvětější Trojice. Ježíš ho také nazývá: Duch Utěšitel (Přímluvce, Zastánce) a Duch pravdy. Nový zákon ho také nazývá: Duch Krista, Pána, Boha, Duch slávy, příslibu.
139. Jakými symboly se Duch svatý představuje? Je jich mnoho: živá voda, která vyvěrá z probodeného Kristova srdce a napájí pokřtěné; pomazání olejem, jež je svátostným znamením biřmování; oheň, který proměňuje vše, čeho se dotkne; mrak, temný nebo zářivý, v němž se zjevuje božská sláva; vkládání rukou, jímž se uděluje Duch, holubice, která sestupuje na Krista a zůstává nad ním při křtu.
140. Co to znamená, že Duch „mluvil skrze proroky“? Výrazem proroci se míní ti, kteří byli inspirovaní Duchem svatým, aby mluvili jménem Boha. Duch přivádí proroctví Starého zákona k naplnění v Kristu, jehož tajemství odhaluje v Novém zákoně.
141. Co koná Duch svatý v Janu Křtiteli? Duch naplňuje Jana Křtitele, posledního z proroků, který je pod jeho působením poslán, „aby připravil Pánu ochotný lid“ (Lk 1,17) a hlásal příchod Krista, Božího Syna: toho, na něhož viděl sestupovat Ducha a na něm zůstávat, „toho, který křtí Duchem svatým“ (Jan 1,33).
142. Jaké je dílo Ducha v Marii? Duch svatý v Marii přivádí k naplnění očekávání a přípravu Starého zákona na příchod Krista. Jedinečným způsobem ji naplňuje milostí a učiní její panenství plodným, aby porodila vtěleného Božího Syna. Udělá z ní Matku „úplného Krista“, to je Ježíše Hlavy a Církve jeho těla. Maria je přítomna mezi Dvanácti v den Letnic, když Duch zahajuje „poslední časy“, tímže veřejně ukáže církev.
143. Jaký je vztah mezi Duchem a Ježíšem Kristem v jeho pozemském poslání? Boží Syn byl pomazáním Ducha posvěcen na Mesiáše ve svém lidství již od Vtělení. Zjevuje ho svým učením a plní příslib daný Otcům; sdílí (komunikuje) jej rodící se církvi, když po svém Zmrtvýchvstání dýchne na apoštoly (Jan 20,22).
144. Co se stane v den Letnic? Padesát dní po zmrtvýchvstání, v den Letnic oslavený Ježíš Kristus vyleje Ducha v hojnosti a jasně ho ukazuje jako božskou Osobu, takže Nejsvětější Trojice je plně zjevena. Poslání Krista a Ducha se stává posláním církve vyslané, aby hlásala a šířila tajemství trinitárního společenství.
„Viděli jsme pravé Světlo, přijali jsme nebeského Ducha, našli jsme pravou víru: klanějme se nerozdílné Trojici, protože nás spasila“ (Byzantská liturgie, tropar svatodušních nešpor).
145. Co působí Duch v církvi? Duch buduje, oživuje a posvěcuje církev: Duch lásky znovu dává pokřtěným božskou podobnost, ztracenou následkem hříchu, a dává jim žít v Kristu sám život Svaté Trojice. Posílá je kázat a organizuje je v jejich vzájemných funkcích, aby všichni přinášeli „plody Ducha“ (Gal 5,22).
146. Jak působí Kristus a jeho Duch v srdci věřících? Kristus sdílí svého Ducha údům svého Těla, a Boží milost, která přináší své plody nového života v Kristu, podle Ducha. Konečně Duch svatý je učitel modlitby.
„Věřím ve svatou církev obecnou“
Církev v Božím plánu
147. Co znamená výraz církev? Označuje lid, který Bůh svolává a shromažďuje ze všech končin země, aby ustavil shromáždění těch, kteří se skrze víru a křest stávají Božími dětmi, údy Krista a chrámem Ducha svatého.
148. Jsou jiná jména a obrazy, jimiž bible označuje církev? V Písmu svatém nacházíme mnoho obrazů, jimiž se ozřejmují doplňující aspekty tajemství Církve. Starý zákon dává přednost obrazům spojeným s Božím lidem; Nový zákon těm, jež jsou spojeny v Kristem jako Hlavou lidu, který je jeho Tělem, a pak vzatým z pastýřského života (ovčinec, stádce, ovce), z venkovského (pole, oliva, vinice, vinný kmen), ze sídelního života (budova, kámen, příbytek, chrám) a z lidského (nevěsta, matka, rodina).
149. Jaký je počátek a dovršení církve? Církev nachází počátek a dovršení ve věčném plánu Boha. Byla připravena ve Staré Úmluvě vyvolením Izraele, znamením budoucího sjednocení všech národů. Byla založena slovy a činy Ježíše Krista, byla uskutečněna především prostřednictvím jeho výkupné smrti a jeho zmrtvýchvstání. Pak byla zjevena jako tajemství spásy skrze vylití Ducha svatého o Letnicích. Bude mít své dovršení na konci časů jak nebeské shromáždění všech vykoupených.
150. Jaké je poslání církve? Posláním církve je hlásat a zbudovat ve všech národech Boží království zahájené Ježíšem Kristem. Je zde na zemi zárodkem a počátkem tohoto spásonosného království.
151. V jakém smyslu je církev tajemství? Církev je tajemstvím, protože v její viditelné skutečnosti je přítomna duchovní, božská skutečnost, kterou lze zahlédnout jen očima víry.
152. Co to znamená, že církev je svátostí spásy? Znamená to, že je účinným znamením a nástrojem smíření a společenství lidí s Bohem i jednoty celého lidského pokolení.
Církev: Boží lid, Kristovo tělo, chrám Ducha
153. Proč je církev Božím lidem? Církev je Božím lidem, protože se Mu líbilo posvětit a spasit lidi, ne každého zvlášť, nýbrž tímže je ustavil jako jediný lid, shromážděný jednotou Otce a Syna a Ducha svatého.
154. Jako jsou charakteristické rysy Božího lidu? Původcem tohoto lidu, jehož se člověk stává členem prostřednictvím víry v Krista a křtem, je Bůh Otec, hlavou Ježíš Kristus, stavem důstojnost a svoboda Božích dětí, zákonem přikázání lásky, posláním být solí země a světlem světa, cílem Boží království, které již začalo na zemi.
155. V jakém smyslu má Boží lid účast na třech funkcích Krista: Kněze, Proroka a Krále? Boží lid se podílí na kněžském úřadu Krista, protože pokřtění bývají posvěcováni Duchem svatým, aby přinášeli duchovní oběti; podílí se na jeho prorockém úřadu, protože nadpřirozeným smyslem víry k ní neomylně přilne, prohlubuje ji a vydává o ní svědectví; podílí se na jeho královském úřadu službou, tímže napodobuje Krista, krále vesmíru, který se stal služebníkem všech, především chudých a trpících.
156. Jakým způsobem je církev Kristovým tělem? Skrze Ducha svatého Kristus, který zemřel a vstal z mrtvých, intimně v sobě spojuje své věřící a vytváří z nich své tělo. Takovým způsobem věřící v Krista, protože se Ho pevně drží, zvláště v eucharistii, jsou mezi sebou spojeni v lásce a vytvářejí jediné tělo, církev, jejíž jednota se uskutečňuje v rozmanitosti údů a funkcí.
157. Kdo je hlavou tohoto těla? Kristus „je Hlavou těla, to je církve“ (Kol 1, 18). Církev žije z něho, v něm a pro něho. Kristus a církev tvoří „celého Krista“ (sv. Augustin); „Hlava a údy jsou takřka jedna jediná mystická osoba“ (sv. Tomáš Akvinský).
158. Proč je církev také nazývána nevěstou Krista? Sám Pán se definoval jako „Ženich“ (Mk 2,19), který miloval svou církev a spojil se s ní Věčnou úmluvou. Vydal sám sebe za ni, aby ji očistil svou krví a „posvětil“ (Ef 5,26), je plodnou matkou všech Božích dětí. Zatímco výraz „tělo“ ozřejmuje jednotu „hlavy“ s údy, výraz „ženich“ vyzdvihuje odlišnost dvou v osobním vztahu.
159. Proč je církev nazývána chrámem Ducha svatého? Protože Duch svatý sídlí v těle, jímž je církev v její Hlavě a v jejích údech; kromě toho buduje církev v lásce Božím slovem, svátostmi, ctnostmi a charismaty.
„Co je náš duch, neboli naše duše pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo tělo, jímž je církev (sv. Augustin).
160. Co jsou charismata? Charismata jsou zvláštní dary Ducha svatého udělované jednotlivcům k dobru lidí, pro potřeby světa a zvláště pro budování církve, jejímž učitelskému úřadu podléhá jejích rozlišení.
Církev je jedna, svatá, obecná a apoštolská
161. Proč je církev jedna? Církev je jedna, protože má za zdroj a vzor jednotu jediného Boha v Trojici božských osob: jejím zakladatelem je Ježíš Kristus, který obnovuje jednotu všech národů v jediném těle; její duší je Duch svatý, který spojuje všechny věřící ve společenství v Kristu. Má jednu jedinou víru, jediný svátostný život, jedinou apoštolskou posloupnost, jednu naději a tutéž lásku.
162. Kde existuje tato jediná Kristova církev? Jediná Kristova církev, jako společnost ustavená a organizovaná ve světě, existuje (subsitit in) v katolické církvi, již řídí Petrův nástupce a biskupové, kteří jsou s ním ve společenství. Pouze skrze ni lze obdržet plnost prostředků spásy, protože Pán svěřil všechna dobra Nové úmluvy pouze apoštolskému sboru, jehož hlavou je Petr.
163. Jak se dívat na nekatolické křesťany? V církvích a v církevních společenstvích, které se oddělily od plného společenství s katolickou církví, se nachaZ| mnoho prvků posvěcení a pravdy. Všechna tato dobra pocházejí od Krista a pobádají ke katolické jednotě. Členové těchto církví a společenství jsou ve křtu přivtěleni ke Kristu: my je proto uznáváme za bratry.
164. Jak se zasazovat za jednotu křesťanů? Touha znovu zřídit jednotu všech křesťanů je darem Krista a apelem Ducha. Týká se celé církve a uskutečňuje se obrácením srdce, modlitbou, vzájemným bratrským poznáváním, teologickým dialogem.
165. V jakém smyslu je církev svatá? Církev je svatá, protože jejím původcem je nejsvětější Bůh; Kristus vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a učinil ji posvěcující; Duch svatý ji oživuje láskou. V ní se nachází plnost prostředků spásy. Svatost je povolání a cíl pro každého jejího člena a cíl veškeré její činnosti. Církev zahrnuje do svého nitra Pannu Marii a četné svaté, jako vzory a přímluvce. Svatost církve je pramenem posvěcení jejích dětí, kteří zde na zemi uznávají, že jsou všichni hříšníci, kteří mají stále zapotřebí obrácení a očišťování.
166. Proč se církev nazývá katolická? Církev je katolická, to je všeobecná, protože je v ní přítomen Kristus: „Kde je Ježíš Kristus, tam je katolická církev“ (sv. Ignác z Antiochie). Hlásá celou a neporušenou víru, přináší a uděluje plnost prostředků spásy; je poslána ke všem národům všech dob a všech kultur.
167. Je i místní církev katolická? Každá místní církev je katolická (a to diecéze a eparchie) vytvořená společenstvím křesťanů, kteří jsou ve společenství víry a svátostí se svým biskupem, posvěceným v apoštolské posloupnosti a spojeným s římskou církví, která „předsedá v lásce“ (sv. Ignác z Antiochie).
168. Kdo patří do katolické církve? Všichni lidé různým způsobem patří nebo jsou zaměřeni na katolickou jednotu Božího lidu. Plně je začleněn do katolické církve ten, kdo má Kristova Ducha a je s ní spojen pouty vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství. Pokřtění, kteří plně neuskutečňují tuto katolickou jednotu, jsou v jistém, i když nedokonalém společenství katolické církve.
169. Jaký je vztah katolické církve k hebrejskému lidu? Katolická církev rozeznává svůj vztah k hebrejskému lidu ve faktu, že Bůh vyvolil tento lid přede všemi, aby přijal jeho Slovo. Hebrejskému lidu patří „přijetí za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus“ (Řím 9,5). Na rozdíl od jiných nekřesťanských náboženství hebrejská víra je již odpovědí na zjevení Boha ve Staré Umluvě.
170. Jaké je spojení katolické církve s nekřesťanskými náboženstvími? Pouto přátelství je dáno společným původem a cílem lidského pokolení. Katolická církev uznává, že to, co je dobré a pravdivé v jiných náboženstvích, pochází od Boha, je paprskem jeho pravdy a může to připravovat k přijetí evangelia a pobádat k jednotě lidstva v Kristově církvi.
171. Co znamená tvrzení: „Mimo církev není spásy“? To znamená, že každá spása pochází od Krista-Hlavy skrze církev, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti, kteří, znajíce církev jako založenou Kristem a nutnou ke spáse, do ní nevstoupí a nevytrvají v ní. Zároveň díky Kristu a jeho církvi mohou dosáhnout věčné spásy ti, kteří bez své viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a plní pod vlivem milostí jeho vůli, poznávanou skrze příkazy svědomí.
172. Proč musí církev hlásat evangelium celému světu? Protože Kristus přikázal: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19). Tento misionářský příkaz Pána má svůj pramen ve věčné lásce Boha, který poslal svého Syna a svého Ducha, protože „chce, aby se všichni lidé zachránili a došli poznání pravdy“ (1 Tim 2,4).
173. Jakým způsobem je církev misionářská? Církev vedená Duchem svatým pokračuje během dějin v poslání samého Krista. Křesťané tedy mají všem svobodně hlásat Radostnou zvěst, kterou přinesl Kristus, tímže ho následují na jeho cestě ochotni také obětovat se až k mučednictví.
174. Proč je církev apoštolská? Církev je apoštolská svým původem, tímže je zbudována na „základě apoštolů“ (Ef 2,20); svým učením, které totožné s učením apoštolů; svou strukturou, protože byla zbudována, posvěcena a řízena apoštoly až do návratu Krista, a to díky jejich nástupcům biskupům ve společenství s Petrovým nástupcem.
175. V čem spočívá poslání apoštolů? Slovo apoštol znamená poslaný. Ježíš, poslaný Otcem, povolal k sobě dvanáct ze svých učedníků, ustanovil je za apoštoly a učinil z nich vybrané svědky svého vzkříšení a základy své církve. Dal jim příkaz, aby pokračovali v jeho poslání slovy: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21) a slíbil jim, že s nimi bude až do konce světa.
176. Co to je apoštolská posloupnost? Apoštolská posloupnost je předávání poslání a moci apoštolů jejich nástupcům, biskupům, prostřednictvím svátosti
(biskupského) svěcení. Díky tomuto předávání církev zůstává ve společenství víry a života se svým původem, zatímco během století organizuje pro šíření Kristova království na zemi celý svůj apoštolát.
Věřící: hierarchie, laikové, zasvěcený život
177. Kdo to jsou věřící? Věřící jsou ti, kteří jsou začleněni do Krista křtem, a stali se Božím lidem. Stali se jím vlastním způsobem účastnými kněžského, prorockého a královského poslání Krista, jsou povoláni uskutečňovat poslání, které Bůh svěřil církvi. Mezi nimi existuje pravá rovnost v jejich důstojnosti Božích dětí.
178. Jak je utvořen Boží lid? V církvi jsou skrze božské ustanovení posvěcení služebníci, kteří dostali svátost kněžství a tvoří církevní hierarchii. Ostatní jsou nazývání laikové. Z obou pak pocházejí věřící, kteří se zasvěcují zvláštním způsobem Bohu sliby evangelijních rad: čistoty v celibátu, chudoby a poslušnosti.
179. Proč Kristus ustanovil církevní hierarchii? Kristus ustanovil církevní hierarchii s posláním, aby pásla jeho lid jeho jménem. Tvoří ji posvěcení služebníci: biskupové, kněží a jáhnové. Na základě svátosti (kněžského a biskupského) svěcení biskupové a kněží jednají jménem Krista a jako Kristus Hlava; jáhnové slouží Božímu lidu v diakonii (službě) slova, liturgie a lásky.
180. Jak se uskutečňuje kolegiální ráz církevní služby? Podle příkladu dvanácti apoštolů, které Kristus vyvolil a společně poslal, jednota členů církevní hierarchie je ve službě společenství všech věřících. Každý biskup vykonává svou službu, jako člen biskupského sboru, ve společenství s papežem, tímže se s ním podílí na starosti o všeobecnou církev. Kněží vykonávají svou službu v kněžstvu místní církve ve společenství s biskupem a pod jeho vedením.
181. Proč má církevní služba také osobní ráz? Služba církevní hierarchie má osobní charakter, protože v síle svátosti (kněžského či biskupského) svěcení je každý odpovědný Kristu, který ho osobně povolal o udělil mu poslání.
182. Jaké je poslání papeže? Papež, římský biskup a nástupce svatého Petra je stálý a viditelný princip a základ jednoty církve. Je náměstkem Krista, hlavou biskupského sboru a pastýřem celé církve, nad níž má z božského ustanovení plnou, bezprostřední a všeobecnou moc.
183. Jaký má úkol biskupský sbor? Biskupský sbor, ve společenství s papežem a nikdy bez něho, vykonává v církvi svrchovanou a plnou moc.
184. Jak biskupové provádějí své poslání učit? Biskupové ve společenství s papežem mají povinnost všem hlásat evangelium věrně a s autoritou jako autentičtí svědkové apoštolské víry, vybavení autoritou Krista. Boží lid nadpřirozeným smyslem víry neomylně přilne k víře pod vedením živého učitelského úřadu církve.
185. Kdy se uvádí ve skutek neomylnost učitelského úřadu církve? Neomylnost se uskutečňuje, když římský velekněz v síle své autority nejvyššího pastýře církve, nebo biskupský sbor ve společenství s papežem, zvláště když je shromážděn na ekumenickém koncilu, prohlásí definitivním aktem nějaké učení, týkající se víry nebo morálky. Věřící musí přijmout takové definice poslušností víry.
186. Jak vykonávají biskupové službu posvěcovat? Biskupové posvěcují církev, tímže udílejí Kristovu milost službou slova a svátostí, zvláště eucharistie, a také svou modlitbou, svým příkladem a svou prací.
187. Jak biskupové vykonávají svou vládní funkci? Každý biskup, jako člen biskupského sboru, nese kolegiálně starost o všechny místní církve a o celou církev s jinými biskupy spojenými s papežem. Biskup, jemuž je svěřena některá místní církev jí vládne autoritou vlastní, řádné a bezprostřední posvátné moci, vykonávané ve jménu Krista, dobrého Pastýře, ve společenství s celou církví a pod vedením Petrova nástupce.
188. Jaké je povolání věřících laiků? Laičtí věřící mají jako své vlastní povolání hledat Boží království, tímže osvětlují a uspořádávají časné věci podle Boha. Uvádějí ve skutek povolání ke svatosti a apoštolátu, adresované všem pokřtěným.
189. Jak se podílejí laičtí věřící na kněžském poslání Krista? Podílejí se na něm tím, že přinášejí - jako duchovní oběť „příjemnou Bohu skrze Ježíše Krista“ (1 Petr 2,5) - především v eucharistii — vlastní život se všemi skutky, modlitbami a apoštolskými iniciativami, rodinný život a každodenní práci životní obtíže snášené s trpělivosti i tělesné a duševní zábavy. Tak také laici oddaní Kristu a posvěcení Duchem svatým, obětují Bohu sám svět.
190. Jak se podílejí na prorockém poslání? Podílejí se na něm tím, že stále více přijímají ve víře Kristovo slovo a hlásají je světu svědectvím života a slovem, evangelizační činností a katechezí. Tato evangelizační činnost nabývá zvláštní účinnosti tím, že je prováděna v obvyklých světských podmínkách.
191. Jak se podílejí na královském poslání? Laici se podílejí na Kristově královské funkci tím, že dostali moc zvítězit nad hříchem v sobě i ve světě, odříkáním se a svatostí svého života. Vykonávají různé služby ve společenství a prosycují mravní hodnotou časné aktivity člověka a společenské instituce.
192. Co to je zasvěcený život? Je to životní stav, uznaný církví. Je to svobodná odpověď na zvláštní Kristovo volání, kterou se zasvěcení zcela oddávají Bohu a usilují o dokonalost lásky pod vlivem Ducha svatého. Takové zasvěcení se vyznačuje uplatňováním evangelních rad.
193. Co poskytuje zasvěcený život poslání církve? Zasvěcený život se podílí na poslání církve plnou oddaností Kristu a bratřím tím, že vydává svědectví o naději nebeského království.
Věřím ve společenství svatých
194. Co znamená výraz společenství svatých? Tento výraz poukazuje především na společnou účast všech členů církve na svatých věcech (sancta): víra, svátosti, zvláště eucharistie, charismata a jiné duchovní dary. Kořenem společenství je láska, která „nemyslí jen na sebe“ (1 Kor 13,5), ale pobádá věřícího, aby „dal všechno ke společnému užitku“ (Sk 4,32), i vlastní majetek ke službě chudším.
195. A co ještě znamená výraz společenství svatých? Tento výraz také označuje společenství svatých osob (sancti), to je těch, kteří jsou skrze milost spojeni s Kristem, jenž zemřel a vstal z mrtvých. Někteří jsou poutníci na zemi; jiní, kteří už odešli z tohoto života, a očišťují se také za pomoci našich modliteb; a konečně jiní, kteří se už těší z Boží slávy a přimlouvají se za nás. Ti všichni společně tvoří v Kristu jedinou rodinu, církev, ke chvále a slávě Trojice.
Maria, Matka Krista a Matka církve
196. V jakém smyslu je blahoslavená Panna Maria Matkou církve? Blahoslavená Panna Maria je Matka církve v řádu milosti, protože zrodila Ježíše, Božího Syna, Hlavu těla, jímž je církev. Ježíš, umírající na kříži, ji označil jako matku učedníkovi těmito slovy: „Ženo, hle tvůj syn“ (Jan 19,26-27).
197. Jak Panna Maria pomáhá církvi? Po nanebevstoupení svého Syna Panna Maria pomáhá svými modlitbami počínající církvi. Také po svém nanebevzetí i nadále se přimlouvá za své děti a pro všechny je vzorem víry a lásky a vykonává svůj spásonosný vliv, který vyvěrá z bezmezné hojnosti Kristových zásluh. Věřící v ní vidí obraz a předjímání zmrtvýchvstání, jež na ně čeká, a vzývají ji jako přímluvkyni, pomocnici, zachránkyni a prostřednici.
198. Jaký druh úcty se vzdává Svaté Panně? Je to zvláštní kult, ale podstatně se liší od kultu adorace, vzdávaného pouze Nejsvětější Trojici. Tento speciální kult úcty nachází zvláštní výraz v liturgických svátcích věnovaných Matce Boží a v mariánské modlitbě, jako je svatý růženec stručný souhrn celého evangelia.
199. Jakým způsobem je Maria eschatologickým obrazem církve? Když církev hledí na Marii, celou svatou a již oslavenou na těle i na duši, kontempluje v ní to, k čemu je sama povolána, aby byla na zemi a čím bude v nebeské vlasti.
„Věřím v odpuštění hříchů“
200. Jak se odpouštějí hříchy? První a hlavní svátostí k odpuštění hříchů je křest. Pro hříchy spáchané po křtu Kristus ustanovil svátost smíření nebo pokání, kterou je pokřtěný smiřován s Bohem a s církví.
201. Proč má církev moc odpouštět hříchy? Církev má poslání i moc odpouštět hříchy, protože jí to udělil sám Kristus. „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20,22-23).
„Věřím ve vzkříšení těla“
202. Co označuje výraz tělo, a jaká je jeho důležitost? Výraz tělo označuje člověka v jeho stavu slabosti a smrtelnosti. „Tělo je základem spásy“ (Tertullián). Vždyť věříme v Boha, Stvořitele těla; věříme ve Slovo, jež se stalo tělem, aby vykoupilo tělo; věříme ve vzkříšení těla, dovršení stvoření a vykoupení těla.
203. Co znamená „vzkříšení těla“? To znamená, že konečný stav člověka nebude pouze duchovní duše oddělená od těla, nýbrž že se jednoho dne i naše smrtelná těla vrátí k životu.
204. Jaký je vztah mezi zmrtvýchvstáním Krista a naším? Jako Kristus opravdu vstal z mrtvých a žije navždy, tak také On sám vzkřísí v poslední den všechny s tělem, jež nepodléhá zkáze: „ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,29).
205. Co se stane s naším tělem a duší po smrti? Smrtí dochází k oddělení duše od těla, tělo propadá zkáze, zatímco duše, která je nesmrtelná, jde vstříc Božímu soudu a čeká na opětné spojení s tělem, až vstane proměněné při příchodu Pána. Pochopit jak dojde ke zmrtvýchvstání překonává možnosti naší obrazivosti a našeho rozumu.
206. Co to znamená umřít v Ježíši Kristu? To znamená umřít v Boží milosti, bez smrtelného hříchu v duši. Věřící v Krista podle Jeho příkladu, může tak přeměnit svou smrt v akt poslušnosti a lásky k Otci. „Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít“ (2 Tim 2,11).
„Věřím ve věčný život“
207. Co to je věčný život? Věčný život je onen (život), který začne hned po smrti. Nebude mít konce. U každého bude předcházet zvláštní soud, vykonaný Kristem, soudcem živých i mrtvých, a bude potvrzen posledním soudem.
208. Co to je zvláštní soud? Je to soud bezprostřední odměny, kterou každý hned po své smrti dostává od Boha ve své nesmrtelné duši, podle své víry a svých skutků. Touto odměnou je vstup do nebeské blaženosti, bezprostředně nebo po náležitém očištění, nebo věčné zavržení v pekle.
209. A co se míní výrazem „nebe“? Výrazem „nebe“ se míní stav nejvyššího a konečného štěstí. Ti, kdo umírají v Boží milosti a nemají zapotřebí dalšího očišťování jsou shromážděni kolem Ježíše a Marie, andělů a svatých. Vytvářejí tak nebeskou církev, kde vidí Boha „tváří v tvář“ (1 Kor 13,12), žijí ve společenství lásky s Nejsvětější Trojicí a přimlouvají se za nás.
„Život ve své samé skutečnosti a pravdě je Otec, který skrze Syna v Duchu svatém, vylévá na nás jako pramen své nebeské dary. A pro svou dobrotu opravdu slibuje i nám lidem božské dary věčného života” (sv. Cyril Jeruzalémský).
210. Co to je očistec? Očistec je stav těch, kteří umírají v Božím přátelství, ale, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, mají ještě zapotřebí očišťování, než vstoupí do nebeské blaženosti.
211. A jak my můžeme pomáhat očišťování duší v očistci? V síle obcování svatých věřící ještě putující na zemi mohou pomáhat duším v očistci, tímže za ně obětují modlitby, zvláště eucharistickou oběť, ale také almužny, odpustky a kající skutky.
212. V čem spočívá peklo? Spočívá ve věčném zavržení těch, kteří svobodným rozhodnutím umírají ve smrtelném hříchu. Hlavním trestem pekla je věčné oddělení od Boha, v němž jedině má člověk život a štěstí, pro něž byl stvořen a po nichž dychtí. Kristus vyjadřuje tuto skutečnost slovy: „Pryč ode mne, zlořečení, do věčného ohně“ (Mt 25,41).
213. Jak se srovnává existence pekla s nekonečnou dobrotou Boha? I když Bůh „chce, aby se všichni dali na pokání“ (2 Petr 3,9), přesto respektuje jeho rozhodnutí, protože stvořil člověka svobodného a odpovědného. A proto se sám člověk zcela nezávisle vylučuje ze společenství s Bohem ve chvíli své smrti, tvrdošíjně Ipí na smrtelném hříchu, tímže odmítá milosrdnou lásku Boha.
214. V čem bude spočívat poslední soud? Poslední soud (všeobecný) bude spočívat v rozsudku blaženého života nebo věčného zavržení, které Pán Ježíš, až se vrátí jako soudce živých a mrtvých, vynese nad „spravedlivými i nespravedlivými“ (Sk 24,15), kteří budou všichni před ním shromážděni. Po tomto posledním soudu vzkříšené tělo se bude podílet na odměně, kterou duše dostala při zvláštním soudu.
215. A kdy nastane tento soud? Tento soud nastane na konci světa, jehož den a hodinu zná pouze Bůh.
216. Co to je „naděje na nová nebesa a novou zemi“? Po posledním soudu, sám vesmír osvobozený od otroctví porušení bude se podílet na Kristově slávě, tím že slavnostně zahájí „nová nebesa a novou zemi“ (2 Petr 3,13). Tak bude dosaženo plnosti Božího království, definitivní uskutečnění spásonosného plánu Boha „sjednotit v Kristu vše, co je na nebi i na zemi“ (Ef 1,10). Bůh pak bude „všechno ve všem“ (1 Kor 15,28), ve věčném životě.
„Amen“
217. Co znamená Amen, jímž končí naše vyznání víry? Hebrejské slovo Amen, jímž také končí poslední kniha Písma svatého, některé modlitby Nového zákona i liturgické modlitby církve, znamená naše důvěryplné a bezvýhradné „Ano“ k tomu, co jsme vyznali, že věříme, zcela se spoléhajíce na toho, který je definitivní „Amen“ (Zj 3,14): Kristus Pán.